Zóna Bohdan Ipser (2013)

Přidal: Premek |

Září 29, 2014

Miroslav Buriánek. Rozhlasová hra na motivy románu Vladimíra Párala Kniha rozkoší, smíchu a radosti. Román o životním bilancování vypovídá s použitím atraktivních prostředků o věčné touze člověka po harmonii a štěstí. Hudba Jiří Žižka. Mistr zvuku Jiří Emil Silovský. Režie Miroslav Buriánek.

Osoby a obsazení: Bohdan Ipser (Miloslav Mejzlík), Evka (Kamila Kikinčuková), Slávek (Zdeněk Rohlíček), televizní Pepé (Zdeněk Mucha), Diana Ditrichová (Monika Švábová), Věra Jordánová (Jana Kubátová), Naďa Housková (Ludmila Čermáková), rozhlasový reportér (Petr Jančařík).

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2013. Premiéra 30. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 64 min).

Lit.: Buriánek, Miroslav: Zóna rozkoše, smíchu a radosti. In Týdeník Rozhlas 40/2014 (článek). – Cit.: Je to už více než dvacet let, co spisovatel Vladimír Páral (1932) vydal svou Knihu rozkoší, smíchu a radosti. Zamýšlel ji jako uměleckou polemiku s Knihou smíchu a zapomnění Milana Kundery. Páralův „dvorní rozhlasový režisér“ Miroslav Buriánek nyní na motivy Knihy rozkoší, smíchu a radosti natočil rozhlasovou inscenaci s názvem Zóna Bohdan Ipser. Následující text je nejen pozvánkou k jejímu poslechu (30. září ve 21.30 na ČRo Vltava), ale i osobním vyznáním rozhlasáka, který se „suverénnímu Páralovu vypravěčství snaží vytvořit zvukový ekvivalent“.

„Štěstí je přirozená součást našich životů.“ Proti všední každodennosti a stereotypu staví Vladimír Páral erotiku, rozkoš ze soulože, jógu a dobré jídlo. Pointou je ale očištění a odpoutání od světa slávy, konzumu a chtíče.

Vladimír Páral byl jedním z těch, kdo udávali tón české próze šedesátých let. Ve svých opusech nabízí příběhy o bytostné, spontánní touze člověka po štěstí a volnosti. Vytvořil dynamický, věcný a úsporný vypravěčský styl bez složitých metafor, ale zároveň významově košatý a bohatý na charakteristické detaily, sdělované s typickou ironií a sebeironií.

Štěstí patří k životu

V roce 1992 vydalo nakladatelství Dialog Páralův román Kniha rozkoší, smíchu a radosti. Příběh této prózy autor pojal jako otevřenou a na zenových principech založenou polemiku se skeptickým a pesimistickým vyzněním románu Milana Kundery Kniha smíchu a zapomnění. Páralovou „Knihou“ prostupuje přesvědčení, že štěstí je přirozená součást našich životů. Román o životním bilancování vypovídá s použitím atraktivních prostředků (smyslné popisování milostných praktik a zážitků) o věčné touze člověka po harmonii a štěstí.
Stárnoucí spisovatel Bohdan Ipser (Bohdan = dar boží, daný Bohem, Ipser od latinského slova ipse, tedy on sám) se po smrti manželky rozhodne oženit, aby se ubránil náporu vdavekchtivých žen, českých medojedek (jak je nazývá), které útočí na jeho samotu a brání mu v psaní. Střídá řadu milenek, cestuje po světě (Čína) a tuzemských lokalitách. Ipser je rovněž vystaven ataku vypočítavých, konzumentsky založených příbuzných, dcery Evky a zetě Slávka.
Proti všední každodennosti a stereotypu staví Páral erotiku, rozkoš ze soulože, jógu a dobré jídlo. Pointou Ipserova příběhu je osvobození, očištění, oproštění a odpoutání od světa slávy, konzumu a chtíče. Román byl kritikou a čtenáři pokládán za gesto autorova veřejného rozloučení s tvorbou.

Tak jako šťastný poustevník Chan Šan si krásně žil v Himálaji, rozhodl se městský poustevník v Praze Bohdan Ipser, poznav slávu, bohatství a rozkoše, žít pro radost trvalou. Vladimír Páral charakterizuje svůj opus takto: „Nejcennější na tomto velkém románu lásky, bolesti a vykoupení je jeho výsledný návod, praktický a zdarma dostupný, jak metodou jógy dojít k harmonii a štěstí v jakékoliv situaci – jak do sebe napouštět radost jako vodu do vany a jako ve vaně se v ní koupat.“

Dvacet let s Páralem

Už více než dvě desetiletí se věnuji realizacím Páralových literárních opusů. Moje spolupráce se spisovatelem začala v roce 1991, kdy jsem pro rozhlas zdramatizoval jeho novelu Veletrh splněných přání, první Páralovo dílo, vydané v roce 1964, kterým se rázem ocitl na špici české prózy. Do podoby dvoudílné rozhlasové hry jsem převedl famózní, mnohovrstevnatý román Milenci & vrazi. Připravil jsem také rozhlasovou adaptaci epizod z rozsáhlé Páralovy prózy Dekameron aneb Láska v Praze. Román Katapult jsem zpracoval jako desetidílnou dramatizovanou četbu na pokračování.

Lákalo mě Páralovy literární opusy, důmyslně motivicky propracované a stylizované, organizovat pomocí ingrediencí hudebních a ruchových do výsledného tvaru barvitých a vrstevnatých akustických obrazů. Snažím se vytvořit zvukový ekvivalent k bohatě dějově fabulovanému, suverénnímu Páralovu vypravěčství.

Vzrušivý příběh skepse

Podle Páralova románu Kniha rozkoší, smíchu a radosti jsem nyní natočil rozhlasovou inscenaci s názvem Zóna Bohdan Ipser. Inscenačním záměrem bylo vytvořit vzrušivý příběh skepse a hry, zachytit neklid, neurastenii a stres současné doby, vyjádřit dějová fakta v poloze divoké, ironické, groteskní, něžné, nostalgické. V inscenaci je postavena hudebně zvuková ambaláž na úroveň textu, stává se jeho ekvivalentem.
Autorem scénické hudby byl Jiří Žižka, mistrem zvuku Jiří Emil Silovský. Do hlavní postavy příběhu, Bohdana Ipsera, jsem obsadil herce Miloslava Mejzlíka. „České medojedky“ ztělesňují Monika Švábová, Jana Kubátová, Inka Brendlová, Kateřina Vinická a Ludmila Čermáková. Do role Ipserovy dcery Evky jsem vybral Kamilou Kikinčukovou a postavu Ipserova zetě Slávka svěřil Zdeňku Rohlíčkovi.

Páralovy literární opusy prostupují celým mým životem. Osobní setkání s ním je pro mne vždy životodárným zážitkem. Na svých dvaaosmdesát let je spisovatel Vladimír Páral nesmírně vitální, zřejmě i díky tomu, že také on žije pro radost trvalou stejně jako před tisíci lety poustevník Chan Šan: „Blaženství, veselá radost jsou nade vše, co dáno živému tvoru.“

Lit.: Hejduk, Pavel: Zónu Ibser odvysílá ČRo Vltava. In Plzeňský Deník, 30. 9. 2014 (článek). – Cit.: Plzeň – Posluchače ČRo Vltava dnes večer čeká premiéra rozhlasové hry Zóna Ibser (sic!), kterou podle knihy Vladimíra Párala Kniha rozkoší, smíchu a radosti (vyšla v roce 1992) zdramatizoval a natočil v plzeňském rozhlasovém studiu režisér Miroslav Buriánek. Poslední Buriánkova dramatizace Párala zazní od 22 hodin.

ZÓNA IBSER – Pozvánka na premiéru rozhlasové hry
Chtěl bych vás pozvat na premiéru rozhlasové hry Zóna Ibser, kterou podle knihy Vladimíra Párala Kniha rozkoší, smíchu a radosti (vyšla v roce 1992) zdramatizoval a natočil v plzeňském rozhlasovém studiu, režisér Miroslav Buriánek. Třicátého září tohoto roku, ve dvacet dva hodin ji odvysílá ČRo Vltava v premiéře. Je to poslední Buriánkova dramatizace Párala. Když v roce 1991 zdramatizoval režisér Miroslav Buriánek pro rozhlas Páralovu novelu Veletrh splněných přání, první spisovatelovo dílo vydané v roce 1964, nemohl tušit, že se stane dvorním rozhlasovým inscenátorem autora, který píše výhradně „ moci sexu.“ Následovaly dramatizace dalších spisovatelových titulů. Dvoudílná hra podle románu Milenci a vrazi, rozhlasová adaptace prózy Dekameron aneb láska v Praze a desetidílná četba na pokračování Katapult. Poslední Buriánkova dramatizace Párala rozhlasová hra Zóna Ibser, jak režisér svoji dramatizaci nazval, podle hlavní postavy románu, je o životním bilancování, o touze člověka po štěstí. Stárnoucí spisovatel Bohdan Ipser se po úmrtí manželky rozhodne oženit, aby se ubránil atakům mnohých žen, nabízejících se milenek, které mu berou nejen jeho samotu ale i možnost dokončit rozepsané romány. Při svém hledání partnerky musí překonávat dlouhou řadu medojedek, jak sám ženy, které na něho útočí, nazývá. Jejich nejen duševní, věkový, ale i fyzický rozptyl je úctyhodný. Jediné co je spojuje je snaha ho vlastnit, uchvátit ho pouze pro sebe. Touha vymanit se pocitu štvance a „žit jen pro radost trvalou“ ho přivádí i k aplikaci jógy a k upínání se k čínské filosofii za pomoci citátů budhistického světce, básníka, podivínského poustevníka Chan-šana. Stereotyp, atak vypočítavých příbuzných, atak milenek, které ohrožují jeho samotu a brání mu v napsání románů, svět konzumu a chtíče… proti této všední každodennosti pomáhá Ibserovi pouze erotika, jóga a dobré jídlo. V době vydání byl román nejen čtenáři, ale i kritikou považován za jeho veřejnou rozlučku s literární tvorbou. Čtenář nemusel číst ani mezi řádky, aby mu došlo do jakého světa, a jakým životem úspěšného spisovatele ho Páral provází. Buriánek se při dramatizaci této knihy, jak sám říká, pokusil o zachycení vzrušivého příběhu skepse, neklidu a stresu dnešní doby. Držel se děje a faktů nastavených románem a neztratit se nejen v ději ale ani v časové ose románu. Zachoval i úsporný vypravěčský styl autora, který ani ve svých vypjatých erotických pasážích, nepoužívá složité metafory, ale dokáže být nejen ironický, ale i groteskní. Buriánkova zvuková kulisa je při ilustraci textu relevantní, více než vhodná, mnohdy i erotičtější než spisovatelova fabulace. A není to jen tím, že u Buriánka bývá hudebně zvuková ambaláž vždy na úrovni textu, někdy i…výše, ale vždy je jeho výrazným ekvivalentem. Je to i zásluhou jeho dlouholetého spolupracovníka, autora hudby a zvukových ambaláží Jiřího Žižky. Do hlavní role obsadil Miroslava Mejzlíka jako spisovatele Ibsera. Herec dokázal mezi ženskými hlasy nepodlehnout jejich koketérii a udržel hlas v poloze, kterou mu předepisuje román. Medojedky (Monika Švábová, Jana Kubátová, Inka Brendlová Kateřina Vinická a Ludmila Čermáková) svými hlasy dokázali vypointovat erotické scény do neskutečných poloh. Otázkou je, co a jak je pro koho v sexu neskutečnou polohou. V tomto případě si režisér se spisovatelem v nejmenším nezadá.
Buriánek je dnes jedním z nejvýraznějších rozhlasových režisérů, kteří uplatňují současné postmoderní principy v rozhlasové tvorbě. Nejen proto připravuje na příští rok ČESKÝ ROZHLAS Plzeň, u příležitosti sedmdesátého výročí plzeňského studia, festival Buriánkových rozhlasových dramatizací a režií rozhlasových her, ale i jeho publicistických pořadů oceněných na mnoha přehlídkách rozhlasové tvorby. Kdysi jsem o něm napsal, že je rozhlasovým dirigentem, který učí všechny ty herecké hlasy, které v rozhlase používá, hlasitě milovat, toužit, mít orgasmus a přitom nejen vzdychat, ale i křičet, řvát, a šeptat láskou… Bezezbytku se mu to podařilo při jeho poslední rozhlasové dramatizaci a režii knihy Vladimíra párala Kniha rozkoší, smíchu a radosti. Pustíte-li si v úterý 30. září jeho a Páralovu rozhlasovou hru Zóna Ibser, vsadím se, že při jejím poslechu určitě neusnete.

Rozhlasové hry