Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Chet tady nezahraje (2014)

Lars Saabye Christensen (Chet spiller ikke her).  Rozhlasová hra s výrazným podílem živé jazzové hudby. Život, smrt a jazz v rozhlasové hře norského autora. Překlad z norštiny Jarka Vrbová. Použitá hudba Chet Baker a Kryštof Marek, hrají Karel Růžička – piano, Josef Vejvoda – bicí, Ondřej Štajnochr – kontrabas , David Fárek – tenor saxofon, Michal Skořepa – vocal. Hudební aranžmá Kryštof Marek. Hudební supervize a autor písně „Before and After“ Kryštof Marek. Hudební režie Sára Bukovská. Mistr zvuku Radek Veselý. Zvukový design Petr Šplíchal. Produkce Jana Knappová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení:  Daniel (Michal Dlouhý), Hamer, bicák (Tomáš Kobr), Edgar, basák (Radek Valenta), recepční (Josef Abrhám), otec (Jan Vlasák), Anna (Lenka Vlasáková), kritik (Miroslav Táborský), hlasy (Jiří Knot, Petr Šplíchal, Vanda Chaloupková, Alena Bazalová, Bedřich Švácha, Tomáš Pergl a Dana Reichová).

Natočeno 2014. Premiéra 31. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 60 min.). Repríza 23. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 15. 9. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Text in Pět severských her (antologie – Maria Blomová, Lars Saabye Christensen, Audur Ava Ólafsdóttir, Sirkku Peltolová a Jokum Rohde). Institut umění – Divadelní ústav, Praha, 2013, 290 s. ISBN: 978-80-7008-297-3.

Pozn.: Komorní drama Chet tady nezahraje, jehož titul odkazuje na slavného amerického trumpetistu Cheta Bakera, sleduje příběh mladého saxofonisty Daniela a klade otázku, zda umělec je, či není oprávněn obětovat umění soukromý život svůj i život svých blízkých. Způsob, jakým norský dramatik na tuto otázku hledá odpověď, je originální: zatímco sám vypráví hudebníkův příběh z pozice nezaujatého pozorovatele, předmět jeho zájmu ho komentuje z „druhého břehu“: v okamžiku, kdy hra začíná, je totiž Daniel už několik hodin mrtvý. (anotace)

Pozn.: 2: Inscenována byla norská rozhlasová úprava divadelního textu vzniklá za supervize autora. Text přivezl dramaturg z festivalu Prix Italia.

Lit.: Stehlíková, Karolína: Černík, Zbyněk (ed.): Pět severských her. In web ILiteratura, 10. 9. 2013 (recenze na knižní vydání). – Cit.: (…) Larse Saabye Christensena, který je autorem poslední hry svazku, českým čtenářům netřeba příliš představovat. Vypravěč krásných melancholických příběhů, jejichž kulisami je nejčastěji Oslo 60. až 80. let, je u nás znám díky přeloženým románům Beatles, Poloviční bratr a Model. Christensen je neskutečně produktivní autor a úspěšně píše knihy všech žánrů. Mistrovské jsou zvláště jeho přesně vypointované povídky v tradici Roalda Dahla. Jednou z Christensenových tváří je také filmová scenáristika, jíž se jako několik jiných norských spisovatelů začal úspěšně věnovat v 90. letech, kdy začal norský filmový boom. Scenáristika a dramatizace jsou bezpochyby Christensenovou silnou stránkou (u nás jsme mohli vidět jeho adaptaci Hamsunova románu Telegrafista nebo nostalgický film s dětským hrdinou Přísahám na mou duši), s klasickou dramatikou přichází Christensen do styku méně často, ale i v tomto prostoru se umí najít, aniž by se musel vzdát své výmluvnosti. Hra Chet tady nezahraje je specifická tím, že je psaná na tělo. Christensena k ní inspiroval herec a režisér Thorbjørn Harr a v Oslu se hrála s tak velkým úspěchem, že byla z malé scény Národního divadla posléze přesunuta na hlavní. Kouzlem inscenace byla zjevně živá jazzová hudba, která na scéně vždycky dělá divy. Mimochodem, nejúspěšnější inscenací v Oslu poslední doby je punkový muzikál podle povídkové knihy Frode Grytten Píseň včelího úlu, který se na scéně Det norske teatret drží obdivuhodných 9 let.

Hra je v podstatě monolog hudebníka Daniela, který právě zemřel a nyní publiku retrospektivně vypráví svůj životní příběh. Vydatně mu pomáhá postava Autora, jež vlastně funguje jako mluvící autorské poznámky. Vše, co by se v klasickém dramatu k divákovi mělo dostat neverbálně, postava Autora kompletně vylíčí a přidá i své vlastní pocity. Na scéně tahle symbióza může fungovat dobře, bez ní by hra byla jen tisícím monodramatem s písničkami. Díky Autorovým vstupům se také Christensen-vypravěč nemusí nijak omezovat. Do Danielova příběhu proniká i filmový materiál, který vypravěč opět komentuje. Hudebníkovým životem postupujeme chronologicky s občasnými flashbacky a potkáváme další postavy, které jsou součástí jeho života – Otce, Recepčního a Danielovu lásku Annu. Z životního příběhu se nakonec stane meditace nad uměleckým nadáním, jeho velikostí a smyslem. Příběh je christensenovsky učesaný, místy dojemný a proložený hudbou a může jistě nabídnout příjemný divácký zážitek, byť možná příliš drbající publikum za ušima.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů