Poslední dny (1964/5)

Přidal: Přemek |

Listopad 8, 2005

Michail Bulgakov. Hra o životě Puškinově. Překlad a úprava Jaromír Studený. Scénická hudba Jiří Hanousek. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: básníkův hlas (Otakar Dadák), Puškinová (Myriam Hynková), Gončarovová (Jana Kuršová), Voroncovová (Jiřina Prošková), přednostová (Jarmila Kurandová), Ritkov (Karel Kabíček), Nikita (František Šlégr), Duntes (Josef Husník), Dolgorukov (Rudolf Jurda), Bogomanov (Arnošt Navrátil), Nikolaj I. (Josef Karlík), Žukovskij (Zlatomír Vacek), Hekkeren (Rudolf Chromek), Dubelt (Stanislav Hejný), Benkendorf (Karel Hospodský), Rakejev (Vladimír Pavlar), Stroganov (Miloš Hájek), Danzas (Jaroslav Dufek), student (Jiří Tomek), důstojník (Ladislav Večeřa), přednosta poštovní stanice (Štěpán Zemánek), podkomoří (Alois Liškutín), sluha u Hekkerena (Jaroslav Kuneš), policejní dozorce (Karel Adam) a činoherní sbor.

Nastudovalo Brno v roce 1964-1965. Premiéra 7. 11. 1965 (69 min). Repríza 7. 2. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 70 min.); 30. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Poslední dny života básníka Alexandra Sergejeviče Puškina v Leningradě začátkem roku 1837. Hra odhaluje umělcův konflikt se společenským systémem té doby i lásku prostých lidí k svému básníkovi.

Pozn.: Některé prameny uvádějí jako rok nahrávky 1964.

Lit.: kn (= Nešvera, Karel): Drama bez hlavní postavy. In Večerní Praha, 6. 11. 1965, s. 3 (recenze).

Lit.: Hložková, Hana: Michail Bulgakov: Poslední dny. In web ČRo 3 Vltava, leden 2013 (anotace). – Cit.: Tragické vyústění života Alexandra Sergejeviče Puškina popsal v satirizující hře Poslední dny ruský prozaik a dramatik Michail Bulgakov. Prostřednictvím režimu nepohodlného romantického básníka se Bulgakov zabývá manipulačními praktikami a intrikami vládnoucího systému, zosobněného nejen tajnou policií. Historické souvislosti ukazuje ve světle zdánlivě soukromé milostné avantýry Puškinovy manželky, čímž vynikají situace, týkající se pravděpodobných okolností básníkovy smrti.

Legenda ruské literatury – básník a prozaik Alexandr Sergejevič Puškin je díky Bulgakovově hře představen v podobě, se kterou nebývá příliš často spojován přestože v jeho životě sehrála významnou roli. Puškin byl politicky angažovaným šlechticem, což se také otisklo do osudu tohoto nekonvenčního umělce. Jeho sympatie s děkabristy mu doživotně ztížily společenské postavení a výstřední chování budilo nevoli konvencemi svázaného dvorského prostředí.

Michail Afanasjevič Bulgakov (1891–1940) napsal hru o Puškinově konci v roce svého skonu. V Posledních dnech se soustředil na konflikt kvůli kterému se Puškin v roce 1837 utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy a na následky zranění posléze zemřel. Autor, žijící ve stalinské diktatuře, do hry umně vložil konspirační otazník, upozorňující na využití rodinné záležitosti ve prospěch likvidace básníka. Část příběhu se proto odehrává mezi carskými donašeči a špicly. Pozornost je cílena také k bezejmenným zástupcům obyčejného lidu, obdivujících básníka, nejen pro pravdivou a emotivní tvorbu, ale také pro jeho sociální cítění. Bulgakov se ironicky pozastavuje i nad tím, jak nepohodlný může být básník, i když je už mrtvý. (…)

Rozhlasové hry