Máj (1961)

Přidal: Přemek |

Srpen 6, 2008

Karel Hynek Mácha. Hudba Jiří Berkovec, hraje smyčcové kvarteto: Jiří Ptáčník, Zdeněk Bažant, Karel Pojar a Josef Pražák. Dramaturg Rudolf Matys. Zvuk Marie Velebová. Záznam a střih Míla Jarolímková. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: vypravěč (Miroslav Doležal), vězeň (Václav Voska), ženský hlas (Marie Glázrová).

Natočeno 1961, konec natáčení 27. 4. 1961. Premiéra 1. 5. 1961 (21:00 h.). Repríza 1. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 6:00 h.).

Pozn.: Při poslechu Máchova Máje v režii Miloslava Jareše je možno dojít k přesvědčení (byť samozřejmě velmi subjektivnímu), že režisérův záměr se ubíral směrem realizovat Máj v pojetí skutečně máchovském, se všemi pozitivními i negativními znaky preromantismu, v pojetí nezatíženém moderními proměnami. V pojetí blízkém Máchovi jako básnické postavě v celém literárně historickém kontextu, jež jde směrem od obecnosti ke konkrétnosti. Zde je konfrontace s režisérovou výpovědí (je možné zde skutečně jisté styčné body posluchačského dojmu a režisérova záměru nalézt): „Úpravu textu jsem si dělal sám, a můj záměr byl asi tento: Máj prodělal už nejrůznější inscenační proměny, od tak složité hudebně recitační formy jakou ho dělal E. F. Burian, přes všelijaké přeromantičtělé pokusy až k melodramatickým nebo přímo hudebním zpracováním do kantátových forem apod. Já jsem měl velmi jednoduchý úmysl: vyjít zpětně z posledního zpěvu a tímto postupem postihnout celé dílo. Pro rozhlas jsem po dohodě s redaktorkou eliminoval intermezza, poněvadž ta by potřebovala patrně nějaký básnický přepis. Tam je totiž určitá básnická hodnota v tom, že se přímo citují interpreti těch kterých úseků: zda mluví vítr, hovoří mraky a podobně. Postihnout toto rozhlasově by znamenalo nějakou strašnou zvukomalbu, která by byla navíc ještě velice sporá. V rozdělení do hlasů jsem šel také pokud možno jednoduchou cestou; jediným ztotožněním je tam postava vypravěče, jedinou fiktivní postavou je vězeň (v obsazení Miroslav Doležal, Václav Voska – pozn. Ra). Jako další je tam ženský hlas (Marie Glázrová), který byl přibližné asi v poloze ženství, vlasti – šlo o to, aby byl v organickém spojení s textem, aby to nebylo jenom kvůli prostřídání hlasů. Hlavně mně však šlo o jednu věc: aby se v maximální míře uplatnila báseň, aby se uplatnilo samo básnické slovo. Obávám se totiž, že s Máchovým Májem je to tak: každý zná asi několik stránek prvního zpěvu a nanejvýš ještě kousek třetího zpěvu a tím to končí.“ (Miloslav Jareš) – z Besed o rozhlasové režii.