Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Její pastorkyňa (2015)

Gabriela Preissová. Rozhlasová adaptace klasického českého dramatu. Nové rozhlasové zpracování tragického příběhu o krásách tváře a duše, o sebelásce a o lásce. Rozhlasová úprava a dramaturgie Klára Novotná. Hudba Marko Ivanovič.  Zvuk Tomáš Mikyška. Zvukový design Jakub Rataj. Odborná spolupráce Libuše Čižmárová. Režie Aleš Vrzák.

Osoby a obsazení: stařenka Buryjovka (Naděžda Vicenová), Laca Klemeň (Jiří Vyorálek), Števa Buryja (Ondřej Brousek), Kostelnička Buryjovka (Helena Dvořáková), Jenůfa (Klára Suchá), Stárek (Dušan Sitek), Rychtář (Miroslav Hanuš), Rychtářka (Jana Janěková), Karolka (Veronika Khek Kubařová) a Jano, chlapec (Matěj Převrátil).

Natočeno 2015. Premiéra 31. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h). Repríza 27. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 6. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 28. 10. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 2. 4. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Pozn.: Režisér Aleš Vrzák hovořil o inscenaci v pořadu Telefonotéka (10. 8. 2015).

Lit.: Novotná, Klára: Gabriela Preissová: Její pastorkyňa. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2015 (článek). – Cit.: Nové rozhlasové zpracování tragického příběhu o krásách tváře a duše, o sebelásce a o lásce.

Celoroční projekt Hrdina.cz na jedné straně, Den češtiny na straně druhé – to jsou okolnosti, při kterých Český rozhlas Vltava připomene jednu z prvních českých žen – dramatiček Gabrielu Preissovou; autorku, která otevřeností a naléhavostí svých příběhů zásadně přispěla k otevření nových možností naší dramatické tvorby.

Pro odpolední Rozhlasové jeviště je připraveno v premiéře nové nastudování hry Její pastorkyňa.. Pro rozhlas titul v úpravě Kláry Novotné připravil režisér Aleš Vrzák s Helenou Dvořákovou v roli Kostelničky a Klárou Suchou jako Jenůfou. Dvě ústřední mužské postavy, nevlastní bratry Števu a Lacu, si zahráli Ondřej Brousek a Jiří Vyorálek. Režisér se při práci nepouštěl cestou realistické drobnokresby, ale soustředil se na sílu slova, na podstatu dramatických situací i na bytí a vztahy postav jejich jádru. Zásadní podíl na nové inscenaci má hudební řešení Marka Ivanoviče, které scénickou víceplánovost přetavuje v odpovídající zvukový obraz a vytváří tak svébytný rozhlasový tvar.

Venkovské drama, zasazené do prostředí slovácké vesnice, napsala osmadvacetiletá Preissová v roce 1890 – rok poté, co Národní divadlo uvedlo s nebývalým ohlasem její Gazdinu robu, neméně silný tragický příběh s výjimečnou ženskou hrdinkou. V Její pastorkyni stojí pak proti sobě ženské charaktery hned dva. Své okolí vůlí, rozhodností i zásadovostí převyšující Kostelnička Buryjovka a její schovanka, pastorkyně, Jenůfka. Vdově Kostelničce nedopřál osud šťastné manželství ani vlastní děti, přesto se po smrti svého muže, pijana a mizerného hospodáře, stará s příkladnou péčí nejen o vesnickou kapličku, ale především o nevlastní dceru. A Jenůfčina čistá krása, laskavost a dobré vychování jsou pro ni předmětem téměř domýšlivé hrdosti. Z této pýchy a z nešťastných událostí, při kterých Jenůfa přijde o svou krásu i o lásku lehkomyslného Števy, s nímž tajně čekala dítě, se zrodí osudová tragédie – Kostelnička ve strachu z hanby a pokoření čerstvě narozeného chlapce usmrtí. Za svůj čin, který vyjde najevo, pyká bolestí svědomí i všeobecným odsouzením – v něm ale zazáří Jenůfčino odpuštění.

Pokud se první hra Preissové Gazdina roba stala po svém divadelním uvedení jedinečným argumentačním nástrojem pro ty, kteří podporovali nastupující realismus, byla Její pastorkyňa přijata mnohem rozporuplněji a i mnozí skalní obhájci nového stylu, tragédii tvrdě odmítli a začínající dramatičku nařkli z drsného, přepjatého naturalismu. Nejen s odstupem dnešních více než sto dvaceti let je zřejmé, že Její pastorkyňa není žádným laciným pokusem o šokující podívanou, ale výsostným dramatickým dílem zachycujícím s mimořádnou vnímavostí uvažování a jednání člověka v pavučině mezilidských vztahů i svazujících zákonitostí venkovské společnosti konce devatenáctého století. Prudké společenské i kulturní změny, které přineslo nastupující století dvacáté, umožnily mimo jiné posun v diváckém vnímání a Její pastorkyňa si našla na českých jevištích pevné místo a stala se inspirací pro další tvůrce. Jeden z nich však vycítil sílu Preissové textu dříve než jiní. Pouhé tři roky po premiérovém činoherním uvedení, požádal autorku o svolení k přepracování hry pro operní libreto Leoš Janáček – a jeho hudební uchopení příběh Kostelničky a Jenůfy učinilo světoznámým. Operní podobu Její pastorkyně mohou příznivci Preissové a Janáčka naladit ve stejný den ve večerním vysílání.  

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů