Důkaz (2015)

Přidal: Premek |

Srpen 10, 2015

David Auburn. Rozhlasová hra. V matematice existují krásné a elegantní a nezvratné důkazy. Horší je to v životě. Překlad Jan Hančil. Rozhlasová úprava a dramaturg Martin Velíšek. Zvuky Petr Šplíchal. Mistr zvuku Radek Veselý. Hudba Kryštof Marek. Produkce Jana Knappová.Režie Dimitrij Dudík.

Obsazení: Catherine (Magdalena Borová), Robert (Viktor Preiss), Hal (Marek Holý), Claire (Apolena Veldová).

Natočeno listopad 2015. Premiéra 2. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 83 min.) v rámci cyklu Americký rok. Repríza 15. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 19. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Pozn.: Hra, odměněná Pulitzerovou cenou, vypráví o hledání nepopíratelného matematického důkazu, o lásce a rodinných vztazích, o šilenství a genialitě.

Lit.: anonym: David Auburn: Důkaz. In web ČRo 3 Vltava, leden 2016 (článek). – Cit.: David Auburn se narodil v Chicagu a vyrůstal v Columbu, Ohaiu a v Arkansasu. Na vysokou školu se vrátil do Chicaga. S divadlem se poprvé aktivně setkal jako s nepovinným předmětem. V Chicagu pak spolupracoval se skupinou, která hrála jím psané scénky. Ty se postupně prodlužovaly, až napsal aktovku, kterou nastudovali jeho kamarádi. První celovečerní hru napsal během posledního ročníku studia a poslal ji spolu s žádostí o stipendium do Amblin Entertainment v Universal Studios. Steven Spielberg v jeho rámci zval do Los Angeles každý rok deset spisovatelů.

Když přišlo pozvání, byl sice Auburn zaskočen, o kariéře spisovatele či scénáristy neuvažoval, ale nakonec se kursu zúčastnil. Po jeho skončení se s rozhodnutím psát hry vypravil do New Yorku, ale trvalo osm let, než si tímto způsobem vydělal nějaké peníze.

Dva roky strávil v Juilliardově programu pro dramatiky. Jeho první celovečerní hra, absurdní komedie Skyscaper, se hrála v off broadwayském divadle v roce 1997. Netrvalo to dlouho, ale zhlédli ji lidé z vedení Manhattan Theatre Club a u mladého autora si objednali hru. David Auburn jim napsal Důkaz.

Na vznik hry vzpomíná: „Nezačal jsem od matematiky, začal jsem s představou dvou sester, které bojují skrze něco, co mezi nimi zůstalo po smrti jejich otce. Také jsem chtěl psát o někom, kdo se obává, že zdědil po rodičích mentální poruchu. Nevěděl jsem, jestli tyhle dva nápady patří do jedné hry, nebo ne, ale četl jsem právě tehdy o matematice (rád si čtu populárně vědecké knížky) a viděl jsem, že to by mohlo fungovat jako pojítko těchto dvou zápletek a to z několika důvodů. Zaprvé, protože množí slavní matematici (nejslavnější Kurt Gödel) trpěli duševní nemocí. Za druhé, protože autorství matematického důkazu může být zpochybněno jiným způsobem než kupříkladu rukopisu románu, nebo malby. Za třetí, shledal jsem, že matematici jsou zajímaví, je to živá a soutěživá subkultura, taková, kde se rodí mnohá dramata, a myslel jsem, že je to oblast, která bude relativně blízká publiku.

V té hře ale v podstatě žádná matematika není, takže to pro mě je pocta, když si lidé myslí, že jej jí tam víc než ve skutečnosti je. Vždycky jsem si myslel, že jsem napsal drama o rodině, která se pohybuje v akademických kruzích. Na postavách vědců je vždycky něco legračního. Domnívám se, že každý z nás se bojí toho, že se podobá svým rodičům a zároveň v to doufá. Doufá, že zdědí vlastnosti, které obdivuje a současně že se něčemu vyhne – následování těch vzorů, o které není co stát.“

V roce 2001 získal David Auburn za svou hru Důkaz dvě nejvýznamnější americké ceny: Tony Award a Pulitzerovu cenu. Později přepsal hru do podoby filmového scénáře a režisér John Madden natočil v roce 2015 stejnojmenný film v hlavní rolích s Anthony Hopkinsem, Gwyneth Paltrowovou a Jakem Gyllenhaalem. V Česku měla hra premiéru na jevišti Divadla v Řeznické (2004) v režii Miroslava Krobota; hlavní představitelka Vanda Hybnerová dostala za svůj výkon Cenu Thálie.

Pro režiséra Sydnyho Pollacka připravil David Auburn filmový scénář podle románu Triage. Další hru Sloupkař (The Columnist) publikoval až v roce 2012. O dva roky později byla uvedena jeho hra Ztracené jezero (Lost Lake). Režisér Alejandro Agresti natočil podle Auburnova scénáře film Dům u jezera (The Lake House) s Keenem Reevesem a Sandrou Bullock v hlavních rolích. Scénář pro svůj filmový režijní debut Dívka v parku (The Girl in the Park) si Aburn také napsal sám.

Lit.: Kamberský, Jakub: Důkaz kvalitního herectví. In Týdeník Rozhlas 4/2016 (recenze). – Cit.: Drama o matematice a matematicích, ctižádosti, talentu, křehkosti lidské duše, zneuznanosti, komplikovaných rodinných vztazích – tím vším je původně divadelní komorní hra Důkaz z pera amerického autora Davida Auburna.

Příběh nadané matematicky Catherine, jež po svém otci krom talentu zdědila nejspíš i dispozice duševního onemocnění a která svému nemocnému otci obětovala pět let života a studium na prestižní univerzitě, je tuzemským divákům jistě dostatečně znám, ať už z tuzemských divadel, či ze stejnojmenného amerického filmu z roku 2005 s Gwyneth Paltrow a Anthony Hopkinsem.

Naskýtá se proto otázka, má-li vůbec význam převádět natolik známou hru do podoby rozhlasové inscenace. Odpověď je zřejmá – rozhodně ano. Jde o silný příběh, založený na emočním vypětí, s důrazem nejen na to, co je vyřčeno, ale hlavně jak je to vyřčeno. Tedy drama, které je pro rozhlas jak stvořené. Posluchači Vltavy si mohli Důkaz, vysílaný v rámci celoročního projektu Americký rok, vychutnat v sobotu 2. ledna v odpoledním cyklu Rozhlasové jeviště. Režisér Dimitrij Dudík upozadil zvukovou složku ve prospěch slov, což dává vyniknout komornosti brilantně napsaného dramatu. Vše dokresluje podmanivá jazzová hudba Kryštofa Marka.

Zcela mimořádný prostor zde dostali herci. Kromě vynikajícího Viktora Preisse v roli zprvu pregnantního matematika Roberta, postupně se proměňujícího ve vyhaslý stín sama sebe, ochromený duševní chorobou, odvedla suverénní výkon také Apolena Veldová, jejíž Claire je praktickou, navenek spokojenou ženou, ve skutečnosti však upachtěnou honem za kariérou, bez schopnosti uvědomit si, že materiální pomoc není zdaleka to hlavní. Tahouny inscenace jsou však Marek Holý v roli plachého, nicméně ctižádostivého začínajícího matematika Hala, a především Magdaléna Borová v roli Catherine. Borová Catherine nehraje, ona jí doslova žije. Díky jejímu naprosto přesvědčivému výkonu může posluchač naplno prožít Catherinin osud plný emočních a dramatických zvratů, osud naplněný hořkostí, vnitřní osamělostí, zklamáním. Borová při ztvárnění této postavy dostála prostor pro celou škálu hereckých poloh. Chvíli je ironická, zábavná, okouzlující, vzápětí vyděšená, zlomená, naprosto odevzdaná, bez chuti do života. Je třeba dodat, že bezmála devadesát minut dlouhá inscenace uplyne jak voda a že byla radost po dlouhé době vyslechnout novou nahrávku, která se za každou cenu neopírá o náročný zvukový design, nelibuje si ve vyčnívajícím „evropském soundu“, naopak. Důkaz není pouze důkazem kvalitního herectví, ale i důkazem schopnosti dělat rozhlas rozhlasem, tedy prostorem, kde má hlavní váhu slovo, silné sdělení.

Rozhlasové hry