Paní Svět (2015)

Přidal: Premek |

Prosinec 26, 2015

Karol Sidon. Rozhlasová hra. Bez lásky je rozum hloupý. Tragikomedie o poznání, bláznovství a lásce. Hudba Zdeněk Zdeněk. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Demokritos (Josef Somr), Hippokrates (František Němec), Damasos (Václav Postránecký), Peitho (Dana Černá) a ženský hlas (Johanna Tesařová).

Natočeno 2015. Premiéra 10. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 52 min.). Repríza 25. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h); 14. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 10. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Remake smazané inscenace z roku 1970.

Lit.: Pekárek, Hynek: Smějící se filozof omámený dívčí krásou. In Týdeník Rozhlas 10/2016 (článek).

Lit.: anonym: Karol Sidon: Paní Svět. In web ČRo 3 Vltava, březen 2016 (anotace). – Cit.: Hra Karola Sidona je inspirovaná postavou antického filosofa Démokrita. Má svou vlastní, pohnutou historii, neboť její původní premiéra měla být na vlnách tehdejšího Československého rozhlasu v březnu roku 1970, následně však byla, podobně jako další snímky, u nichž figurovalo Sidonovo jméno, smazána. K neobyčejné tragikomedii o poznání, bláznovství a lásce se tak rozhlas novým nastudováním vrací téměř po půl století.

Lit.: Kamberský, Jakub: Život se podobá šílenství. In Týdeník Rozhlas 14/2016 (recenze). – Cit.: Rozhlasové hry dramatika Karola Sidona ze šedesátých let postihl -stejně jako díla mnoha jiných tvůrců – neblahý osud. Díky amatérsky pořízeným záznamům máme dnes k dispozici jen apokryfní hru Dvojí zákon z roku 1968. Do nenávratna naproti tomu zmizela hra Paní Svět (TR 10/2016), kterou v roce 1970 nastudoval Jiří Horčička s Jiřím Adamírou, Martinem Růžkem, Jorgou Kotrbovou, Iljou Prachařem a Irenou Kačírkovou. Člověka zamrzí, že nemáme možnost pokochat se jistě zdařilými hereckými výkony v kvalitně napsané tragikomedii o lásce, bláznovství a poznání. Naštěstí, zásluhou bývalého dramaturga Hynka Pekárka a externě spolupracující režisérky Hany Kofránkové, jsme měli 10. března na Vltavě možnost pokochat se novým nastudováním tohoto díla.

S potěšením lze konstatovat, že text dodnes nezestárl, naopak, je bohužel aktuální stejně jako v době svého vzniku. Cožpak nemá Demokritos pravdu, když tvrdí, že svět je postaven na hlouposti, neboť válčíme a zároveň toužíme po míru, bereme se a za chvíli se rozvádíme, milujeme se a nenávidíme? Ohraničujeme si svá území, pachtíme se za něčím, a zatím se nám bohové smějí, třeba v podobě Paní Svět. Zároveň nám autor dává jistou naději, když tvrdí, že bez lásky je rozum hloupý, tedy že jen láska nás všechny spasí. Taková zkratka by mohla vést k mylnému přesvědčení, že jde o banální hru postavenou na klišé, ale není tomu tak. Sidonovy hry je třeba číst či slyšet v celé jejich mnohovrstevnatosti.
Psát o nich není snadné, pár řádků recenze jen těžko naznačí jejich skutečnou hloubku.

Z realizačního hlediska nelze novému nastudování hry nic vytknout. Zvukové efekty zde fungují jako nerušivý podkres pod tím nejpodstatnějším, tedy slovem. Hana Kofránková si uvědomuje, že pro rozhlas je nejdůležitější slovo jako nositel sdělení. Proto obsazuje herce, kteří si to uvědomují, jimž můžeme vyřčené věřit. Ano, Václavu Postráneckému věříme přihlouplého a panovačného Damasose, Františku Němcovi pak rozhodného Hippokrata, Josefu Somrovi zprvu ironického a zlobou prodchnutého, posléze bláznovského a smířeného Demokrita, i Daně Černé, díky jejímu mladistvému hlasu, dobře vyšla šestnáctiletá naivka Peitho, toužící po lásce. S rolí Paní Svět, přítomné jen jako „ženský hlas“, si dobře poradila Johanna Tesařová. Je zřejmé, že na sebe herci „slyší“, všichni jsou si odpovědnými partnery, nikdo nevyčnívá na úkor ostatních. Hudba Zdeňka Zdeňka se nese v líbezném duchu, hezky dokresluje atmosféru hry. Díky všem těmto faktorům má nové nastudování Paní Svět šanci zařadit se do zlatého rozhlasového fondu.

Z posluchačského hlediska je nutno dodat, že byla radost poslouchat kvalitní text v neméně kvalitním nastudování. Jistě tedy nejsem sám, kdo si přeje, aby zkušená Hana Kofránková dostávala další režisérské příležitosti. Mimo jiné i proto, že není mnoho režisérů, kteří by dnes pamatovali s výraznými příležitostmi na hereckou gardu, která rozhodně do starého železa nepatří a má stále co předvést. Naštěstí si to stále ještě někteří tvůrci uvědomují.

Rozhlasové hry