Ptáčník (1992)

Přidal: beatman |

Listopad 28, 2005

Václav Kliment Klicpera. Veselohra v jednom jednání. Rozhlasová úprava Vladimír Procházka. Stereoscénář Josef Henke a Libuše Podlešáková. Scénická hudba Pavel Jurkovič. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Kotrč, lékárník v malém městečku (Josef Kemr), Milina, jeho synovkyně (Dana Morávková), Dlask, mladý lékárník (Lukáš Hlavica), Kocourek z Kocourkova (Václav Postránecký), Kajka, bylinářka (Věra Galatíková), Duch (Josef Patočka), Kuna, mladý myslivec (Jan Novotný), Kočička, baráčník (Jiří Klem), Datlík a sluha Kotrčův (Ivan Trojan), průvodní slovo Hana Brothánková a a Vladimír Fišer.

Natočeno v roce 1992. Premiéra 22. 11. 1992 (Praha, 20.00 – 21.00 h.; 53 min.) v cyklu Nedělní divadelní večery k 200. výročí narození V.K.Klicpery. Repríza 1. 5. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 30. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h).

Lit.: Velíšek, Martin: Václav Kliment Klicpera: Ptáčník. In web ČRo 3 Vltava, 30. prosinec 2017 (článek). – Cit.: Komedie o lékárníkovi Kotrčovi, který touží stát se nejlepším českým ptáčníkem, a jeho neteři na vdávání. V klasickém díle české dramatiky lze překvapivě nalézt prvky absurdního humoru. (…)

A tak milovník čižby (tedy lovu drobných ptáků) a zahradnictví, jemnocitný pan profesor Klicpera, na první pohled jen milenec nebolestných časů, nám ještě po století zanechává dědictvím postavy živé a plné půvabu či dravosti, žertu či odsudku, protože se v něm poprvé v novodobých Čechách objevila vášeň dramatiky, vášeň hořká, vášeň u něho trochu pedantská – a dobrodružná zároveň, vášeň pozorovat a do jeviště vtělovat člověka. Jiří Frejka

Tato slova uznání napsal režisér Jiří Frejka, který měl Klicperovo dílo ve velké oblibě. Jeho inscenace Zlého jelena z roku 1942 se zapsala nejen do dějin českého divadla, ale i do vzpomínek mnoha diváků. Frejka nebyl rozhodně sám, kdo se z významných českých divadelníků ke Klicperovu dílu vracel. Připomeňme inscenace Jindřicha Honzla (Hadrián z Řimsů ), Emila Františka Buriana (Každý něco pro vlast) nebo film Alfreda Radoka Divotvorný klobouk. Na základě komedie Veselohra na mostě napsal stejnojmennou operu Bohuslav Martinů. Sluší se připomenout, že toto dílo vzniklo v roce 1935 na objednávku tehdejšího Československého rozhlasu.

V roce 1813 přivedl student medicíny František Klicpera do divadelní skupiny Jana Nepomuka Štěpánka svého jednadvacetiletého bratra Václava Klimenta, takto studenta filozofie. Ten se měl původně stát krejčím a jako řeznický tovaryš se přes Jihlavu a Olomouc dostal do Brna. V roce 1908 začal studovat na pražském Akademickém gymnáziu. Následující studia filozofie po třech letech v roce 1816 opouští a nechává se zapsat na medicínu. Ale ve stejném roce zažívá Klicpera událost, která se pro jeho život ukáže daleko zásadnější – 25. března má ve Stavovském divadle premiéru jeho hra Blaník. Autor v ní dokonce sehrál hlavní roli a vedení divadla mu nabídlo angažmá. Úspěch byl ohromný a zdálo se, že o osudu talentovaného divadelníka je rozhodnuto. V rychlém sledu pak Klicpera napsal další komedie, které se staly základem české dramatiky: Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý a první verzi Hadriána z Římsů.

Avšak české divadlo se po krátkém rozmachu dostává do krize. V roce 1819 má Klicpera za sebou dva roky humanitních studií pod vedením Josefa Jungmanna a rozhodne se přijmout místo profesora na gymnáziu v Hradci Králové. Zde bude působit až do roku 1846.

V Praze opanuje český divadelní život Štěpánek a v jeho dramaturgii nebude pro Klicperovy hry mnoho místa. Vstřícněji se k jeho dílu postaví ve svých divadelních aktivitách až o pár let později Tyl. Ale Klicpera nepřestal psát ani v Hradci. Vydal zde vlastní péčí několik Almanachů dramatických her. Ty obsahují jeho snad nejzdařilejší díla: aktovky Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast a Ptáčník.

Klicpera také pilně organizuje vlastenecký a divadelní život v Hradci. Dokud to nadřízení trpí, sám ochotnicky hraje. Stále více se však věnuje pedagogické práci. Díky ní se v roce 1846 vrací do Prahy jako profesor na Akademickém gymnasiu. Je to jeho zásluha, že se tento ústav stane prvním gymnáziem, kde se vyučuje v českém jazyce. Na svého profesora budou s díky vzpomínat Neruda, Hálek, Frič, Tyrš a mnozí další.

V roce 1848 se Klicpera zapojil do politiky a byl zvolen za poslance za Hradec Králové. Nakonec ale žádný mandát nepřijal. V roce 1853 byl odvolán z funkce ředitele Akademického gymnasia. Když v roce 1858 nastupuje jako ředitel Stavovského divadla Klicperův žák František Thomé a vyzývá ho, aby se ujal vedení české produkce, Klicpera odmítá. Umírá 15. září 1859.

Rozhlasové hry