Ottla (2016)

Přidal: Premek |

Březen 13, 2016

Petr Balajka. Životopisná rozhlasová hra o nejbližší sestře Franze Kafky. Režie ozvučení Petr Šplíchal. Hudba Kryštof Marek. Zpívá Liana Sass – soprán. Hrají Petr Matuszek (baryton violoncello, hoboj, bicí – handmade). Mistr zvuku Radek Veselý. Asistent režie Jana Knappová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Ottla (Taťjana Medvecká), Věra (Tereza Bebarová), Helena (Andrea Elsnerová), Josef (Zdeněk Maryška), doktor (Jan Vlasák), Franz Kafka (Martin Myšička), vypravěč (Josef Somr), dívka Edita (Lucka Černíková), četník (Kamil Halbich), polský chlapec Ervín (Ladislav Hampl), Rafi (Prokop Košař), Šmulik (Matěj Převrátil), Elli (Růžena Merunková), číšník (Jiří Knot), muž na nádraží (René Přibil), žena na nádraží (Miriam Kantorková), řečník (Jan Hartl), 1. muž (Zdeněk Hess), 2. muž (Ivo Theimer) a další.

Natočeno 2016. Premiéra 22. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 80 min.). Repríza 26. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 9. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h) v cyklu Současná hra; 23. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava. 20:00 h.) v cyklu Večerní drama a Kafkovské léto.

Pozn.: Odehrává se převážně v terezínském ghettu, Ottla Davidová je sestra Franze Kafky.

Lit.: anonym(= Pekárek, Hynek) : Petr Balajka: Ottla. In web ČRo 3 Vltava, březen 2016 (článek). – Cit.: To, že Kafku s Ottilií, podomácku Ottlou, vázal velmi důvěrný vztah, dnes dosvědčují zachované dopisy, v nichž jí psal velmi důvěrné záležitosti a často byla první osobou, jíž svěřoval svá přání, úmysly a potíže. Tak se Ottla jako první z rodiny dozvěděla o prvním útoku zákeřné choroby, která se u Kafky projevila v srpnu 1917: „Chrlení se tomu česky říká, nevím, jestli to píšu dobře, ale výraz pro tohle prýštění z hrdla je výstižný.“

Ottla byla nejen Kafkovou důvěrnicí, často mu pomáhala i s věcmi praktickými, s kterými si dovedla lépe poradit. Pomáhala mu hledat samostatné bydlení, pronajala a upravila domek ve Zlaté uličce, kde mohl nerušeně po práci psát, protože rušné prostředí bytu Kafkových v Dlouhé ulici mu to neumožňovalo.

Kafka naopak ji podpořil v její revoltě proti přání rodiny, když si namluvila a posléze i vzala nemajetného Josefa Davida. V roce 1916 dopise snoubence Felice Bauerové charakterizoval Kafka svoji sestru těmito slovy: „pravdivá, čestná, důsledná, pokora a pýcha, citlivost a distance, oddanost a samostatnost, plachost a odvaha v neklamné rovnováze“.

Svoji pověstnou oddanost a odvahu osvědčila Ottla v nelehkých dnech protektorátu, kdy ji i sestry dostihly barbarské norimberské zákony, a ještě později v Terezíně, kde se starala o sirotky. Tam se také ujala zbídačených židovských děti z Polska a dobrovolně je doprovázela do transportu do Osvětimi. Krátce po příjezdu v říjnu 1943 tam spolu se všemi dětmi byla zavražděna v plynové komoře.

Lit.: Kamberský, Jakub: O lidskosti v nelidské době. In Týdeník Rozhlas 16/2016 (recenze). – Cit.: Existuje řada rozhlasových uměleckých děl o hrůzách a nelidskosti druhé světové války. Je to tak silná, fascinující, odzbrojující, těžko přenositelná zkušenost, že kdykoli se objeví další kvalitně zpracované téma, nezbývá posluchači nic jiného než příběh mlčky vyslechnout a ještě dlouhý čas nehybně sedět, nechat téma doznít. Takové pocity měl jistě nejeden posluchač večer 24. března, pokud si na Vltavě naladil hru s autobiografickými prvky Ottla (TR 12/2016) – příběh moudré, empatické, odhodlané a statečné sestry spisovatele Franze Kafky, jak jej podle svědectví, deníků a Kafkových dopisů pro rozhlas zdramatizoval Petr Balajka.

Hra se odehrává převážně v terezínském ghettu, kde židovka Ottla (ztvárněná Tatjanou Medveckou) působila jako opatrovnice a vychovatelka dětí. Zde nachází spojence v místním lékaři (Jan Vlasák), jisté sblížení nachází i s dívkou Editou (Lucie Černíková). Příběh vypráví po válce lékař jedné z Ottliných dcer (Tereza Bebarová), která válku přežila se svou sestrou (Andrea Elsnerová) a otcem (Zdeněk Maryška), jenž byl nucen kvůli svému postavení a hlavně kvůli zaručenému přežití dcer nucen se s Ottlou rozvést. V drobných výstupech zaujmou další postavy – riskující četník v podání Kamila Halbicha, řečník Jana Hartla či nerudná vychovatelka Eli v podání Růženy Merunkové. Nelze zapomenout ani na úryvky z dopisů Franze Kafky, jimž hlas propůjčil Martin Myšička. Ty zde zaznívají v druhém plánu, jsou ale snad nejsilnějším apelem hry. Díky nim si uvědomíme, jakým vizionářem Kafka byl, jak předpovídal židovský pogrom, co vše dokázal vytušit mnoho let před druhou světovou válkou.

Hru můžeme vnímat i jako dokudrama, ve kterém hrané pasáže doplňují deníková svědectví, korespondence, fakta. Hudební předěly Kryštofa Marka jsou nápadité, v prostoru se orientujeme díky vypravěči (Josef Somr), který nás vždy uvede do konkrétního místa a času. I kdyby ale těchto nápověd nebylo, bylo by možno se snadno zorientovat. Dialogy jsou velmi věrohodné, příběh je vyprávěn sugestivní formou. Ze scény, kdy se zbídačené polské děti bojí do sprch, domnívajíce se, že je v nich smrtící plyn, bude dlouho mrazit v zádech. Režisér Dimitrij Dudík přistoupil k Balajkově látce velmi citlivě, s pochopením pro komorní atmosféru příběhu, a navíc obsadil výtečné herce.

Výkon Tatjany Medvecké je ohromující, leč nejen ona by si zasloužila nominaci na Neviditelného herce. I Jan Vlasák předvedl strhující výkon, ale také třeba méně rozhlasově zkušená Lucie Černíková dokazuje, že ještě pár zkušeností a bude se moci směle řadit mezi gardu rozhlasově zdatných. I další výše jmenovaní herci jsou sázkou na jistotu, zvlášt u režiséra Dudíka, který s nimi spolupracuje často a jistě ví, proč tak činí. Je radost slyšet hru, k níž recenzent nemá žádné výhrady. Asi se opakuji, ale stále se v českém rozhlasovém prostředí nachází řada tvůrců, jimž je slovo posvátným darem. Hra Ottla je toho důkazem.

Lit.: Velíšek, Martin: Petr Balajka: Ottla. In web ČRo 3 Vltava, 9. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Pravdivá, čestná, důsledná, pokora a pýcha, citlivost a distance, oddanost a samostatnost, plachost a odvaha v neklamné rovnováze,“ taková byla dle slov Franze Kafky jeho nejbližší sestra Ottla. Životopisnou hru o této výjimečné ženě s Taťjanou Medveckou v titulní roli poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

To, že Kafku s Ottilií, podomácku Ottlou, vázal velmi důvěrný vztah, dnes dosvědčují zachované dopisy, v nichž jí psal velmi důvěrné záležitosti a často byla první osobou, jíž svěřoval svá přání, úmysly a potíže. Tak se Ottla jako první z rodiny dozvěděla o prvním útoku zákeřné choroby, která se u Kafky projevila v srpnu 1917: „Chrlení se tomu česky říká, nevím, jestli to píšu dobře, ale výraz pro tohle prýštění z hrdla je výstižný.“

Ottla byla nejen Kafkovou důvěrnicí, často mu pomáhala i s věcmi praktickými, se kterými si dovedla lépe poradit. Pomáhala mu hledat samostatné bydlení, pronajala a upravila domek ve Zlaté uličce, kde mohl nerušeně po práci psát, protože rušné prostředí bytu Kafkových v Dlouhé ulici mu to neumožňovalo.

Svoji pověstnou oddanost a odvahu osvědčila Ottla v nelehkých dnech protektorátu, kdy ji i sestry dostihly barbarské norimberské zákony, a ještě později v Terezíně, kde se starala o sirotky. Tam se také ujala zbídačených židovských dětí z Polska a dobrovolně je doprovázela do transportu do Osvětimi. Krátce po příjezdu v říjnu 1943 tam spolu se všemi dětmi byla zavražděna v plynové komoře.

Rozhlasové hry