Minutae Carolinae – Poslední turnaj (2016)

Přidal: Premek |

Květen 11, 2016

Petr Hudský. Minutová hra. Zvukový mistr Dominik Budil. Zvuková spolupráce Ladislav Železný. Produkce Radka Tučková. Odborná spolupráce na pořadu Jaroslav Čechura. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Aleš Vrzák.

Osoby a obsazení: Karel (Petr Lněnička), Pobočník (Matěj Vejdělek), Divák (Dan Kranich), Divák (Kryštof Bartoš) a Divák (Vít Roleček).

Natočeno v roce 2016. Premiéra 15. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:27 h.) k 700. výročí narození Karla IV. Repríza 29. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:40 h). K poslechu zde.

Text hry:

Itálie, 1350. Rytířský turnaj, křik diváků, dusot kopyt, srážka dvou rytířů, pád z koně, Karlův výkřik bolesti.

Divák: (spokojeně) Slušná rána… Tomu říkám turnaj!

Pobočník: (naléhavě)Ranhojiče! Honem ranhojiče!

Křik diváků se pomalu ztrácí. Pobočník přichází za Karlem do komnaty.

Karel: (huhlá) Jak to vypadá? (Karel mluví těžce, huhlá, ale rozumíme mu.)

Pobočník: Měl jste veliké štěstí, Veličenstvo.

Karel: (huhlá) Štěstí?! Nemůžu mluvit… nemohu se hýbat…

Pobočník: Máte sice zlomenou čelist, šest zubů pryč, otřes mozku, poraněnou páteř, ale žijete.

Karel: (huhlá) Uzdravím se?

Pobočník: Pokud to bude vůle Hospodina.

Karel: (huhlá) Zjistili, kdo doopravdy jsem?

Pobočník: Ne, vaše inkognito zůstalo zachováno. Všichni si myslí, že jste jeden z mnoha rytířů, kteří se dnešního turnaje zúčastnili.

Karel: (huhlá) A tak to musí zůstat. Odvezte mě do Čech, na Bezděz, tam je hezky. Ale tajně, nikdo to nesmí vědět.

Pobočník: A co řekneme lidem? Určitě budete nějaký čas stonat.

Karel: (huhlá) No, hlavně ne, že jsem dostal po hubě na turnaji. Pusť fámu, že se mě pokusili otrávit. To vzbuzuje lítost a sympatie.

Pobočník: Máme popravit nějaké traviče? Někoho už bychom našli a přiznání by nebyl problém…

Karel: (huhlá) Ne, je to moje blbost. Zasténá. Hergot, mon Dieu, (Madona)… to je bolest, to je bolest… Trošku se mu uleví: Hlavně, aby se to nedozvěděl papež. On mi ty turnaje vyčítá už pár let, proto jezdím tajně. Psal mi, že je to nedůstojné krále a taky že se nevhodně oblékám…

Pobočník: Opravdu?

Karel: (huhlá) No jistě. Prý je mé oblečení příliš krátké a úzké… Ještě do módy nám bude mluvit. Připouští: Ale myslí to dobře. Já ho znám z Francie, učil mě. To ještě nebyl Kliment VI., ale Pierre de Rosieres. Jeden z nejvzdělanějších a nejmoudřejších mužů, co jsem kdy poznal. Ten mi vždycky říkával: Karle, ty to dotáhneš daleko, ty jsi hlava otevřená. Povzdechne si. To teď jsem… doslova.

Pobočník: To sroste, Veličenstvo.

Karel: (huhlá) A já mu, z legrace, říkal to samé. Když já, tak vy taky. No… a pravdu jsme měli oba, on papež, já král… Kdo by si to pomyslil…

Pobočník: Možná brzy císař.

Karel: (huhlá) Měl bych ho poslechnout. Nemáme teď mezi sebou nejlepší vztahy, ale v tomhle má pravdu. Vroucně: Pane Bože, jestli se uzdravím, slibuji, že s turnaji je konec.

Pobočník: To i jestli se neuzdravíte…

Karel: (huhlá) Nech si to. Radši jdi zařídit ten Bezděz. Ale diskrétně.

Pobočník: Spolehněte se, Veličenstvo…

Karel: (huhlá) Nejmenovat! Říkám diskrétně

Rozhlasové hry