Skleněný zvěřinec (2016, 2017)

Přidal: Premek |

Prosinec 13, 2016

Tennessee Williams. Příběh o touze po štěstí, osudovém míjení a průsvitné duši křehčí než sklo v klíčovém díle americké dramatiky. Přeložil Milan Lukeš. Rozhlasová úprava a dramaturgie Klára Novotná. Hudba Ondřej Gášek. Režie Petr Mančal.

Osoby a obsazení: Tom (Kajetán Písařovic), Amanda (Vilma Cibulková), Laura (Ivana Uhlířová) a Jim (Martin Písařík).

Natočeno v roce 2016. Premiéra 24. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:30 h) v cyklu Americký rok. Repríza 28. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 13. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Vydal Radioservis v roce 2017 (2 CD, v přípravě).

Lit.: Novotná, Klára: Tennessee Williams: Skleněný zvěřinec. In Čtvrtletník Klubu Vltava 4/2016, s. 12 (článek.).

Lit.: anonym: Tennessee Williams: Skleněný zvěřinec. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2016 (článek). – Cit.: Jeden z nejslavnějších a nejpůsobivějších textů americké dramatiky – Skleněný zvěřinec Tennesseeho Williamse – získal brzy po svém prvním uvedení Cenu newyorské kritiky, byl několikrát zfilmován a od doby svého vzniku je téměř nepřetržitě inscenován na jevištích po celém světě.

Hra nese silné autobiografické rysy, které se odrážejí ve všech třech hlavních postavách – nešťastném básníku Tomovi, do něhož se promítá sám autor, jeho exaltované matce Amandě i nesmělé, handicapované sestře Lauře, obrazu Williamsovy nemocné sestry Rose. Některé analýzy nacházejí ale právě v plaché, do vlastního světa uzavřené Lauře i část osobnosti samotného dramatika.

Vztahový půdorys dramatu pak doplňuje ještě Tomův kamarád Jim. Tomovo vyprávění, které celý příběh rámuje, vrací čas do třicátých let na americký Jih, kdy je společnost nucená vyrovnat se s celou řadou sociálních změn a více než kdy jindy se tak prohlubuje generační propast mezi těmi, co vyrostli v ještě v čase zapadajícího jižanského lesku a jejich dětmi, pro které je v důsledku všech politických i hospodářských turbulencí tahle kultura již uzavřenou minulostí a nemají víc, než co stačí k holému přežití. Ovšem historické ukotvení a společenský rámec je pouhým zázemím pro nadčasový příběh věčného míjení, nenaplněných snů o jiné skutečnosti, než je ta, kterou jsme nuceni žít – a také o lásce.

Tom pracuje jako skladník v obuvnické firmě a jeho plat je jediným příjmem, z něhož rodina platí malý byt na okraji města i další výdaje. Utíká od práce k psaní poezie nebo do světa filmových příběhů nabízených místním kinem a má jedinou touhu – odejít. Tak, jako to kdysi udělal jeho otec. Odejít ze stereotypního a prázdného zaměstnání, z šedivého, stísněného bytu a především od matky, ponořené do lázně vzpomínek na vlastní mládí, ovládající rodinný řád a přesto na Tomovi hmotně i emočně závislé. Tím, co mu brání udělat rozhodný krok je především lehce postižená Laura, zoufale vystrašená z komunikace s okolím a uzavřená do vlastního světa skleněných zvířátek, kterým věnuje veškerou pozornost i cit. Ve chvíli, kdy se ukáže, že není schopná ani dokončit obchodní školu, otevírá se jediné východisko – Lauru provdat.

Na okamžik se snad zdá, že by se sen mohl proměnit ve skutečnost, když spontánní a charismatický Jim mění Lauřin stud a nedůvěru v něžnou, oduševnělou krásu… Realita však obvykle nedopřává něze happy end a tyhle zvláštní námluvy, bohužel, nejsou výjimkou. Přesto nás příběh čtyř protínajících se i míjejících se osudů uvádí v úžas – svou naléhavostí, neuvěřitelnou životností postav i jemností, s níž odhaluje plaché krajiny duše.

Lit.: Kamberský, Jakub: Utíkat do vlastních světů. In web Naposlech.cz, 23. 11. 2017 (recenze). – Cit.: Americký jih 30. let, hospodářská krize, sociální problémy, generační střety, touha po lásce i zbohatnutí, snaha se vymanit, iluzorní představy štěstí, úniky do vlastních světů a vzpomínek – to jsou aspekty hry Skleněný zvěřinec od klasika americké dramatiky Tennessee Williamse.

Sledujeme v ní příběh neúplné rodiny. Despotické Amandy, matky dvou dospělých dětí, která se snaží vnášet do chodu domácnosti řád, zároveň je ale finančně závislá na svém synu Tomovi. Tom pracuje jako skladník, tajně píše básně, oddává se světu filmu a alkoholu, nejradši by utekl jako kdysi táta, ale v rodině ho drží starost o lehce postiženou, zároveň hodně vystrašenou plachou sestru Lauru. Její sklíčenost jí nedovolí vystudovat obchodní školu, straní se lidí, před lidskou zlobou utíká ke své sbírce skleněných zvířátek symbolizujících bezpečí, jistotu, řád. Matka přichází s plánem: seznámit Lauru s možným nápadníkem, který by se postaral o její budoucnost. Na scénu tak přichází poslední postava dramatu, Tomův kolega Jim – rozšafný mladík, který sice rozsvěcí pomyslné světlo v Lauřině temné duši, jenže…Komorní drama Skleněný zvěřinec mělo svou rozhlasovou premiéru na Štědrý den roku 2016 v rámci celoročního cyklu stanice Vltava Americký rok. Nejen pro svou devadesátiminutovou stopáží se řadí k vrcholům zmíněného cyklu. Pro vysvětlení: dnešní rozhlasové hry mají standardně rozsah do hodiny, výjimečně i 75 minut. Hodina a půl či dokonce dvě hodiny, to je velmi neobvyklé. Že ale není třeba mít obavu posluchačovu pozornost si jistě dobře uvědomilo vydavatelství Radioservis, když nahrávku v říjnu letošního roku vydalo digitálně a na dvou CD.Rozhlasová dramaturgyně Klára Novotná upravila Williamsův text do pro rozhlas funkční podoby, Režisér Petr Mančal pak zvukové verzi vtiskl naléhavost a životnost. Notně k takovému výsledku přispěla hudba Ondřeje Gáška, trefně navozující nálady a situace (naléhavé brnkání při matčině mentorování, něžný cinkot při hře se skleněnými zvířátky, rezolutní předěly po emočně vypjatých scénách).

Největší podíl na každé inscenaci mají samozřejmě herci. Ivana Uhlířová se plně dokázala vcítit do postavy Laury. Snadno jí lze uvěřit plachost, zranitelnost, bezelstnost i upřímný smích. Amanda Vilmy Cibulkové je přecitlivělá, emocemi zmítaná žena, dojímající se vzpomínkami na mládí, žena bezostyšně manipulující všemi ve svém okolí. Tom Kajetána Písařovice je životem znuděný, často vznětlivý, snad ještě přesto po něčem lepším toužící mladý muž. A konečně Martin Písařík pojal svého Jima jako až příliš sebevědomého mládence, který se zdánlivě před ničím nezastaví. Jen před ryzí bytostí, jakou je Laura.

Aktéři si beze zbytku uvědomili naléhavost a sílu Williamsova dramatu a lze tedy bez přehánění mluvit o hereckém koncertu. Takto má vypadat silný příběh a dobře natočená rozhlasová inscenace.