Fata Morgana (2017)

Michal Lázňovský. Rozhlasová tragikomedie.  Hudba Kryštof Marek. Mistr zvuku Radek Veselý. Zvuky, ruchy a šumy Petr Šplíchal. Produkce Jana Knappová.  Dramaturg Martin Velíšek. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení:  Olinka (Lenka Vlasáková), darmošlap (Viktor Preiss),  Spivaczek (Jakub Žáček), Hanna (Taťjana Medvecká), důstojník (Jan Šťastný).

Natočeno 2017. Premiéra 26. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).

Lit.: Lázňovský, Michal: Fata Morgana. In web ČRo 2 Praha, 26. 3. 2017 (článek). – Cit.: Premiéra tragikomedie s Lenkou Vlasákovou, Viktorem Preissem, Taťjanou Medveckou a Jakubem Žáčkem.

Je 7. prosince 1941 a Fata Morgana je starý prorezlý parník, který snad kdysi byl schopen přeplout Atlantik. Za mírových dob by nikoho ani nenapadlo s ním podobnou plavbu podnikat. Teď ale všichni jeho cestující, přesněji uprchlíci z nejrůznějších koutů Evropy, netrpělivě vyhlížejí New York (ačkoli Fata Morgana ještě neopustila přístav Casablanca). Cílem hlavních postav je útěk, ale stále intenzivněji si musí každý z nich klást otázku, kým vlastně je. Otázka identity je jednou z ústředních otázek této tragikomedie. Nebylo by nakonec nejlepší vše zapomenout, zcela popřít svou minulost? Začít znovu, od nuly?

Němci stále víc ovládají Maroko, které oficiálně spadá pod francouzskou vládu ve Vichy. Sílí i ponorková válka v Atlantiku. Během zdánlivě klidné a díky podnebí vlahé noci se na palubě lodi setkávají čtyři postavy… (Nesmíte ale ovšem zapomenout, že pátou postavou hry je mrtvola. Je to mrtvola pana Weisse, manžela Hanny Weissové. A kolem ní se začne točit děj celé tragikomedie.)

Pan Spiwaczek vypadá jako úředník, nebo jako drobný podnikatel. O všechno před nedávnem přišel, i když způsobem spíše tragikomickým než tragickým. Vypuzen ze svého malého světa stává se prostým, nehrdinským hrdinou. Jeho hlavním zájmem je přežít, ale neměli bychom ho ukvapeně obvinit ze zbabělosti nebo oportunismu.
Hanna údajně Weissová, asi tak 45 až 50 let, středoevropská židovská intelektuálka žijící mezi Prahou, Vídní a Berlínem. Ona by s touto charakteristikou pochopitelně nesouhlasila; ne snad proto, že je politicky nekorektní, ale především proto, že své židovství donedávna vůbec nepovažovala za důležité. Nutno podotknout, že používá identitu, která je pravděpodobně falešná.
Olinka je ve věku, kdy jsou krásné ženy nejkrásnější. Podléhá krasavcům a má soucit se slabými. Ale má i jednu nectnost: nemůže si pomoct, pomáhá potřebným. Je válka a ona je na útěku stejně jako ti, kterým při své práci na konzulátu nezištně pomohla k více či méně falešným papírům.
Darmošlap, poslední z hlavních postav, je na první pohled nezakotvený kosmopolita, možná s nějakými aristokratickými předky, kdo ví. Mohlo by se zdát, že je to jen roztomilý budižkničemu. Ženy na něj letí a ani on se jim nevyhýbá. Je inteligentní, možná i vzdělaný. Má přehled o současném intelektuálním a společenském dění. Celý život jen sbírá, a to ještě za podmínky, že se při tom nemusí shýbat. Nicméně sebrané informace zřejmě uměl vždy výhodně zpeněžit.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)