Hvězdoplavec (2017)

Přidal: Premek |

Březen 23, 2017

Iva Mrkvičková. Rozhlasová hra o židovském chlapci, který pomocí horkovzdušného balonu doletí z roku 1939 do současnosti. Rozhlasová úprava Barbora Haplová. Použitá hudba Jaroslav Ježek (Svítá). Hudba Kryštof Marek. Mistr zvuku Radek Veselý. Zvuky, ruchy a šumy Petr Šplíchal. Produkce Jana Knappová. Dramaturgie Lenka Veverková. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Ervín, 11 let (Vojtěch Podrazil), Matěj, 12 let (Prokop Košař), Kuba, 10 let (Matěj Převrátil), Kubova máma (Martina Hudečková), starý Ervín, 87 let (Josef Somr).

Natočeno 2017. Premiéra 8. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.). Repríza 8. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Lit.: anonym: Iva Mrkvičková: Hvězdoplavec. In web ČRo 2 Praha, 8. 5. 2017 (článek). – Cit.: Příběh o cestování v čase, válce, upřímnosti i přetvářce a o problémech, před kterými se uletět nedá.

Dva kamarádi Kuba a Matěj se jedné prázdninové noci vydají pozorovat meteorický roj. Poklidnou atmosféru plnou klučičího pošťuchování však náhle přeruší horkovzdušný balón, který z ničeho nic dopadne na pole kousek od nich. Kdo to cestuje noční oblohou v košili a saku?

Mladý cestovatel se jmenuje Ervín Eisenberg, je žid a do současnosti přicestoval z roku 1939 krátce před vypuknutím druhé světové války. Chlapec samozřejmě netuší, co se v následujících letech má stát a jak těžké časy pro jeho rodinu a další přátele nastanou.

Kuba a Matěj musí řešit dilema

Mají mu kluci říct všechno, co o druhé světové válce ví, nebo mlčet? Přestože se zdá, že kluci ze současnosti nemají oproti Ervínovi žádné starosti a nic je netrápí, opak je pravdou. Matěj se pohádal s rodiči a utekl z domova, mladšímu Kubovi umírá v nemocnici otec.

„Moje máma si asi myslí, že jsem malej nebo co. Že to nevidim. A tak se furt tváří, jako že se nic neděje a že se táta každou chvíli uzdraví,“ svěřuje se Kuba kamarádovi. Právě upřímnost a přetvářka jsou vedle kamarádství stěžejními tématy rozhlasové hry.

Příběh uzavírá píseň V+W

Ervín odmalička slyší hudbu hvězd, podle které se dokáže i se svým balónem orientovat a plout tak hvězdnou oblohou. Dokonalý sluch však Ervínovi neslouží pouze jako kompas. Díky němu také vyniká ve hře na housle, které nosí stále s sebou.

Závěrečná píseň Jiřího Voskovce a Jana Wericha Svítá v podání Josefa Somra je skvělou tečkou za hrou, v níž hrdinové sice cestují časem, nicméně si jsou vědomi, že před některými problémy se balónem stejně uletět nedá.

Lit.: Kamberský, Jakub: Létat mezi hvězdami. In Týdeník Rozhlas 23/2017 (recenze). – Cit.: Na úvod malá bilance: v čase, kdy vzniká tento text, konkrétně v půli května, Dvojka Českého rozhlasu odvysílala od počátku roku čtyři premiéry her pro celou rodinu a čtyři velké nedělní pohádky. Osm premiér ani ne v půlce roku naznačuje, že dětská tvorba je na vzestupu. Většinou jde o velmi dobře zvládnuté texty s nápaditými dialogy. Hry jsou možná někdy jednoduché, ale nikdo asi nechceme děti zatěžovat obtížně pochopitelnými příběhy. Lze říct, že jejich průměrnost vyvažuje snaha vkusně pobavit a předat dětem určitá poselství nenucenou, edukativní formou.

Výše řečené platí i pro hru Hvězdoplavec (TR 19/2017) od Ivy Mrkvičkové, kterou Dvojka odvysílala 8. května. Dodejme, že autorka byla za svůj text oceněna v autorské soutěži v rámci festivalu Prix Bohemia Radio v kategorii hra pro děti a mládež druhým místem. První místo zaujala komedie Třináct od Jaroslava Hejnice. Zpátky k Hvězdoplavci.

Dva kamarádi, Kuba a Matěj, sledují v létě meteorický roj. Mezitím co se špičkují ohledně rozdílů života na venkově a ve městě, přistane u nich horkovzdušný balon. Jeho majitele zprvu považují za ufona, protože je nezvykle oděn a v mluvě užívá zastaralé výrazy.

Nakonec se ukáže, že jde o židovského chlapce Ervína, který k nim doputoval v čase, a to konkrétně ze srpna roku 1939. Z doby, kdy se chýlilo k tragickým událostem druhé světové války, včetně židovského pogromu, což samozřejmě Ervín nemůže tušit. Mají ho chlapci varovat před nebezpečím? Je vůbec nějaká možnost zvrátit nemilosrdný osud?

Síla této hry spočívá v hledání hodnot a v uvědomění si, že se před odpovědností a osudem, ať je jakkoli těžký, nelze uletět.

Režisér Dimitrij Dudík obsadil do dětských rolí šikovné členy Dismanova rozhlasového dětského souboru Prokopa Košaře (Matěj), Matěje Převrátila (Kuba) a Vojtěcha Podrazila (Ervín). Děti hrají bezprostředně, mezi Košařem a Převrátilem to zvlášť jiskří.

Mám radost nejen z toho, že autoři píší hry pro děti a o dětech, ale také z toho, že stále více počítají s dětskými představiteli. Obzvláště mě pak těší výkony dismančat.

V drobných rolích dětské herce doplňují Martina Hudečková a Josef Somr, jehož závěrečný zpěv Ježkovy písničky Svítá pohladí uši i duši. O další hudební předěly se postaral osvědčený Kryštof Marek, jeho swingové variace na třicátá léta výborně fungují. Zvukově je hra nenáročná, ale proč taky naddimenzovat živoucí dialogy a svižně plynoucí příběh nadbytkem zvuků a ruchů.

Autor těchto řádků si je vědom, že se opakuje, ale čím víc na různých přehlídkách slyší, jak je třeba vyzdvihovat moderní sound design, zvuky dotvářet fantazii, tím naléhavěji chce říct: Ctění tvůrci, vážení odborníci, nezapomínejte na to, co činí rozhlas rozhlasem, a sice hlas a slovo!

Rozhlasové hry