Smrt talentovaného vepře (2009)

Přidal: Přemek |

Květen 25, 2009

Roman Sikora. Portrét umělce jako starého muže. Použitá hudba Ludwig van Beethoven (Symfonie č. 9 d moll, op. 125 – Óda na radost, text Friedrich von Schiller, hraje Great Festival Orchestra, zpívají Eva Bandova, Magd Paloczaj, Josef Bacek, Petr Kottwald). Blixa Bargeld (Perpetuum Mobile, hrají Einstürzende Neubauten) a Pink Floyd (Money, text Roger Waters, zpívá David Gilmour, hrají Pink Floyd). Zvukový mistr Josef Daněk. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Jakub Maceček.

Osoby a obsazení: vepř (Miloslav Mejzlík), řezník (Petr Bláha).

Nastudovalo Brno 21. 4. 2009. Premiéra 31. 5. 2009 (ČRo 3 Vltava, 19:00 – 20:00 h.; 60 min.) v pořadu Čajovna, v rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace. Po skončení hry následuje beseda s autorem hry.

Slovenské nastudování

Lit.: Hložková, Hana: Smrt talentovaného vepře. In web ČRo, květen 2009 (anotace). – Cit.: Existenciální monodrama Romana Sikory – Smrt talentovaného vepře s podtitulem Portrét umělce jako starého muže, je rozhlasovou prvotinou dramatika, jehož hry byly mimo česká jeviště uvedeny také v zahraničí.

Nositel Ceny Alfréda Radoka z roku 1997 je autorem, který hrdiny svých her obvykle staví do kontrastu soukromého a veřejného života. V případě pěvecky nadaného Vepře můžeme naslouchat životnímu příběhu tvora, odehrávajícího se na velkokapacitních jatkách. Inscenaci, vzniklé pro cyklus Hry a dokumenty nové generace, se ujal – v rozhlase rovněž debutující – režisér Jakub Maceček. Jeho pojetí tragikomického osudu bilancujícího prasete zaslechnete v bravurní interpretaci Miloslava Mejzlíka.

Lit.: Hložková, Hana: Smrt talentovaného vepře. Portrét umělce jako starého muže (celý, nezveřejněný promo – text) – Cit.: Existenciální monodrama Romana Sikory – Smrt talentovaného vepře s podtitulem Portrét umělce jako starého muže, je rozhlasovou prvotinou dramatika, jehož hry byly mimo česká jeviště uvedeny také v zahraničí. Nositel Ceny Alfréda Radoka za dramatický text Smetení Antigony z roku 1997, je i nadále autorem, který hrdiny svých her staví do běhu světa, poznamenaného politicko sociálními tématy doby. Nejinak je tomu i v případě postavy Vepře, okolnostmi donuceného bilancovat svůj dosavadní život, jenž se odehrával mezi společenstvím prasat a lidí, kteří je vraždili.
Smrt talentovaného vepře je podobenstvím o osudu bytosti, která se díky určitému druhu výjimečnosti dobrovolně vyčlenila ze své komunity, ale do jiné nebyla nikdy vpuštěna. Je to obraz osamělého tvora, který rozhodl o svém bytí a na sklonku života si klade otázky po smyslu svého života. Sikorova hra je však charakteristická značně sarkastickým pohledem autora na existenci jedince, který se rozhodne zvolit životní cestu tak, aby byla pohodlnější než jakou šli ostatní, a navíc své jednání ospravedlňuje tím, že díky talentu je něčím víc.
Titulní postava Vepře, která si bezstarostně žila na jatkách patnáct let a tamtéž se – krátce před porážkou – ptá na „úděl prasete“, je tragikomickým zobrazením člověka v různých dějinných souvislostech. Neméně komicky působí i fakt, že oním talentem, který z obyčejného prasete dělá výjimečné, je značně rozporuplná pěvecká interpretace Beethovenovy Ódy na radost.
Inscenaci, vzniklé pro cyklus Hry a dokumenty nové generace, se ujal – v rozhlase rovněž debutující – režisér Jakub Maceček. Úspěšná spolupráce režiséra a autora začala už na JAMU a to díky světové premiéře již zmiňované hry Smetení Antigony (uvedené v roce 2003 v brněnském Studiu Marta). Macečkova režijní práce je spojena s divadelními jevišti v Praze, Brně, Ostravě, Liberci, Uherském Hradišti aj.

Rozhlasové hry