Na věky věků (2018)

Přidal: Premek |

Červen 18, 2018

Marek Epstein. Původní rozhlasová hra. Hudba Filip Veret. Dramaturgie Klára Novotná. Režie Petr Mančal.

Osoby a obsazení: Karnak/Jakub (Luboš Veselý), Saly (Petra Špalková), Jama (Vanda Chaloupková), Mory (Vilém Udatný), Zed (Svatopluk Skopal), Rafa (Tereza Hofová), Koup (Miroslav Hanuš), Galičová (Zuzana Slavíková), Guna (Zuzana Hykyšová), Mete/Veronika (Tereza Dočkalová), student (Jan Strýček), studentka (Kristýna Leichtová), student (Lukáš Ruml), studentka (Eva Burešová), zřízenkyně repatriace (Marie Štípková), zřízenec repatriace (Kajetán Písařovic), řidič autobusu (Ctirad Götz), řidič auta (Tomáš Karger), konduktér (Lukáš Král) a další.

Natočeno v roce 2018. Premiéra 19. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 60 min) v cyklu Současná hra. Repríza 2. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 21. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama a Sci-fi léto na Vltavě; 11. 4. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 18. 8. 2024 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Pozn.: Hra se dostala na shortlist Prix Italia 2019.

Lit.: Novotná, Klára: Věčnost je na dosah ruky. In Týdeník Rozhlas, červen 2018 (článek).

Lit.: Novotná, Klára: Marek Epstein: Na věky věků. In web ČRo 3 Vltava, 19. červen 2018 (článek). – Cit.: Po úspěchu, který sklidil před třemi lety s hrou Pescho, se scenárista Marek Epstein vrací nejen k rozhlasové dramatice, ale také k žánru dystopie a budování budoucího či paralelního světa, jenž v sobě ale nese palčivé otázky naší právě prožívané současnosti. Hru o hledání zapomenutého citu ve světě mezi věčností a zkázou natočil režisér Petr Mančal s Lubošem Veselým, Petrou Špalkovou, Svatoplukem Skopalem, Terezou Hofovou a dalšími.

V Peschu pozemský civilizační pokrok dokázal nahradit vodu dužinou z brukve, v nové hře Na věky věků umí společnost na vzdálené planetě, kde se příběh odehrává, dokonce vyrobit tělo a uchovat vědomí. Proč se ale ve zdejších vztazích i v myslích rozprostírá hluboká, šedá prázdnota?

Shora řízený systém dává dohromady nejvhodnější partnery a z jejich genetického materiálu vyvíjí odborníci nový tělesný skelet. Do něj umístí vědomí a po zániku tělesné schránky jej opět vyjmou a uloží do stacionáře pro další použití. Všechno je tu organizované a pod kontrolou, všechno do sebe dokonale zapadá. Věčnost je na dosah ruky. Co se stane v okamžiku, kdy se ze Země, využívané jako vězení pro ty, kteří se proti systému provinili, vrátí profesor Karnak a přinese si „nežádoucí“ vzpomínky? A co je to za zvláštní touhu, která ho pronásleduje?

Karnak se po výkonu trestu vrací do Institutu pro vývoj tělesných skeletů, kde dříve působil. V práci mu podrželi místo, dokonce ani manželka Saly si v době jeho nepřítomnosti nepožádala o náhradního partnera. Zdálo by se, že se vše může hladce vrátit ke starému řádu, který určuje nekomplikovaný, pohodlný život obyvatel planety. Jenže v Karnakově případě se „návratový proces“ nezdařil – jeho vědomí nebylo po opuštění Země dokonale vymazáno a on si vybavuje melodie, vůně, hlasy…

Vzpomínky ho přemáhají a zvláštní, dosud nepoznaná dychtivost ho žene dopředu a nutí ho hledat k neznámým prožitkům klíč. Postupně zjišťuje, že není jediný, kdo si přinesl ze Země vzpomínky. V ten okamžik se ovšem pro důsledný systém stává problematickým a nakonec i nebezpečným jedincem. A systém se stává nebezpečným pro něj. Ale nemůže než pokračovat v započaté cestě do vlastního nitra – a také za někým, s kým ho na Zemi spojoval neznámý, blažený cit.

Rozhlas zůstává pro scenáristu Marka Epsteina médiem, kde mohou ožít jeho vize budoucích či vzdálených světů.

Inscenace Na věky věků vznikla ve stejném tvůrčím tandemu, jaký byl podepsán pod populárním Peschem. Hudbu, zvuk a zvukový design obstarává Filip Veret, režii má Petr Mančal. Ten hlavní postavu profesora Karnaka svěřil Luboši Veselému, do dalších rolí pak obsadil například Petru Špalkovou, Terezu Hofovou, Svatopluka Skopala či Terezu Dočkalovou.

Rozhlasové hry