Těžko ju ochočit… (2017)

Přidal: Premek |

Srpen 13, 2018

Beatrix Křížová. Minutová hra. Pokračování příběhu lišky Bystroušky. Pohled do janáčkovské kuchyně. Zvukový mistr Jitka Kundrumová. Zvuková spolupráce Ondřej Gášek. Produkční Radka Tučková. Režie Petr Vodička. Dramaturgie Kateřina Rathouská.

Osoby a obsazení: Leoš (Arnošt Goldflam) a hajný (Zdeněk Velen)

Natočeno 2017. Repríza 12. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:51 h) k 90. výročí úmrtí Leoše Janáčka. K poslechu zde.

Text hry:

Šumění lesa.

Hajný: Mistře, tudy…

Janáček: To se dychá. Podivejme, stopy jelena, v koruně stromu datel…

Hajný: Mistře –

Janáček: Veverka. A tu v trávě cvrček. Kobylka. Komár. A tuhle skokanek malinky! Jak je les divukrasny!

Hajný: Mistře, dívejte se, tu majo lišky noru!

Janáček: (zvuky lišky) Podivejme. Liška! Kožíšek huňaty! Ta je?! Možu na ňu sahnut?

Hajný: Pozor. Ať vas nepokoše.

Janáček: No pojď. Pojď, pojď…

Hajný: Nesahejte na ňu.

Janáček: (liška ho kousne) Jáu! To boli.

Hajný: Potvoro jedna! Huš!

Janáček: Ne! Nechajte ju, pane hajny. Neokřikujte ju… Je nezkrotna… (zasní se) … Jako žena… Těžko si ju ochočit. … Jako Kamilku.
(znovu se zamyslí, hloubavě, povzdychne si)
Na ja, žena … žena ma byt taká… svobodná… nepodmanitelna. Nebyt kura ukňoraná, (objevitelsky) ale liška! A přece ju každé nenávidí, že zabiji ty hlupe slepice, co enom posluchajó kohuta a sedi na vajcach.

Střih – premiéra v brněnském Národním divadle, listopad 1924.

Slepice: My pracujem, snášíme! Trp! My snášíme, pracujem! Trp, však zaslóžíš! My snášíme pracujem!

Kohout: Jen snášejte, já pomožu!

Bystrouška: Hleďte sestry, jakého máte vůdce! Chce vás pro svoje choutky, za to bere žold od člověka. Družičky! Sestřičky! Odstraňte staré řády! Stvořte nový svět, kde budete rovným dílem sdílet radosti a štěstí.

Slepice: Bez kohóta?

***

Lišák: Chodíváte často na palouček?

Bystrouška: Mezi půlnocí a jednou. Nemám přítele, tož chodím sama. Nikomu nedovolím, aby mne doprovázel!

Lišák: Jste ideál moderní ženy!

***

Žabáček: Totok nésem já – totok beli dědóšek. Oni mně o vás ve-ve-vekládali…

Janáček: (melancholicky, tesklivě) Les. Přiroda. … Tam nic nekonči. To mi zahrajte, až umřu.

Rozhlasové hry