Totální kuropění (1962)

Přidal: Přemek |

Leden 19, 2006

Ludvík Kundera. Rozhlasová verze inscenace brněnského Státního (Mahenova) divadla. Rozhlasová úprava Jiřina Marešová. Hudba Jan Novák. Hraje Taneční orchestr Gustava Broma. Dramaturg Karel Tachovský. Divadelní režie Evžen Sokolovský st. Rozhlasová režie Bohdan Denk.

Osoby a obsazení: Zdeněk, malíř (Josef Karlík), Pepík, stolař (Josef Štefl), Jiří, filozof (Otakar Dadák), Rudolf, herec (Milan Vágner), Miloš, medik (Rudolf Krátký), Jaroušek, architekt (Zdeněk Kampf), theolog (Boleslav Roček), cestář (Štěpán Zemánek), dolmeč (Rudolf Jurda), holič (Rudolf Chromek), dívka ze snů (Dagmar Pistorová), Marie (Helena Kružíková), Jarmila (Viola Javůrková) Schulze, parťák (Karel Hospodský), Erna von Lützgendorf (Jana Kuršová), šansoniérka (Vlasta Fialová), suše komentující hlas (Olga Fialová).

Nastudovalo Brno 30. 7. 1962 (studio 6). Premiéra 30. 9. 1962 (Praha, 20:00 h.; 97 min.). Repríza 21. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Pozn.: Existuje také novější nastudování z roku 1990.

Lit.: Ochová, Sheila: Neúspěch s úspěchem. In Rudé právo. – Roč. 43 (1962), č. 274 (4. 10.), s. 5. (recenze rozhlasového ztvárnění Kunderovy hry).

Lit.: anonym: Ludvík Kundera: Totální kuropění. Hra o mnoha obrazech, s mnoha osobami a jedním jazzorchestrem. In web ČRo 3 Vltava, 21. březen 2020 (anotace). – Cit.: Rozhlasovou verzí původně divadelní hry Totální kuropění si připomínáme sto let od narození Ludvíka Kundery. Hra o mnoha obrazech, s mnoha osobami a jedním jazzorchestrem, jak zní její podtitul, byla inspirována autorovou vlastní zkušeností z totálního nasazení za druhé světové války. V režii Evžena Sokolovského se představí celá řada významných hereckých osobností brněnské Mahenovy činohry šedesátých let.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Totální kuropění – předehra rozhlasové tvorby Ludvíka Kundery. In web Panáček v říši mluveného slova, 15. 8. 2005.

Lit.: -fl-: Divadlo před mikrofonem – jinak. In: Host do domu, roč. 9, čís. 8, s. 379. Cit.: „… Pravda, ten, kdo nezhlédl představení, nezíská z rozhlasového poslechu představu zcela přesnou, i když rozhlasový režisér B. Denk převzal brněnskou divadelní inscenaci do posledního herce; pro výrazný jevištní rukopis Evžena Sokolovského nemohl být totiž povětšině nalezen adekvátní výraz rozhlasový (pro příklad: skvěle vystavěný obraz zmateně proudících chodců na berlínském Alexander-Platzu nestačila nahradit běžná zvuková kulisa pouličního hluku ani z poloviny). Na druhé straně není ovšem na škodu, že se rozhlasová úprava vzdala „zrozhlasovění za každou cenu“; vždyť magnetofonový pásek zachová takto vcelku věrný – právě proto, že poněkud pasívní – záznam jedné z nejzajímavějších událostí v našem divadelnictví posledních let. (…) Tentokrát by snad bývalo bylo dokonce užitečné vzdát se rozhlasovosti skoro úplně a místo úpravy přinést výstižně komentovanou reportáží z divadelního představení (se škrty a vynecháním té či oné drsnosti, která z příjimače zazní drsně na druhou). Tedy: nahrávka Totálního kuropění není rozhodně ideální dílo rozhlasové dramatiky. Pozdravujeme však dramaturgii, která chce přijít za posluchačem raději s dílem pozoruhodným než s osvědčeným až příliš.“

Lit.: Stulírová, Markéta: Totální kuropění Ludvíka Kundery. Brno: FF MU, 2011 (bakalářská práce).

Rozhlasové hry