Anna Kareninová (1967, 2010)
Lev Nikolajevič Tolstoj. Tragický příběh lásky. Překlad, dramatizace a režie Jaromír Pleskot. Scénická hudba J. F. Fischer. Dramaturg Karel Gissübel.
Osoby a obsazení: Anna Arkaďjevna Kareninová (Blanka Bohdanová), Alexej Alexandrovič Karenin, její manžel (Martin Růžek), Serjoža, jejich syn (Pavel Kraus), hrabě Alexej Kirilovič Vronskij (Vladimír Ráž), hraběnka Vronská, jeho matka (Lída Roubíková), kníže Štěpán Arkaďjevič Oblonskij, Annin bratr (Vladimír Brabec), kněžna Darja Alexandrovna, jeho žena (Jana Hlaváčová), princezna Kateřina Alexandrovna Ščerbacká, její sestra (Jorga Kotrbová), kněžna Jelizaveta Fjodorovna Tverská, Vronského sestřenice (Ludmila Vostrčilová), kněžna Mjahká (Eva Klenová), Tuškevič (Oldřich Vlček), diplomat (Milan Mach), vyslancová (Jindra Hollmanová) a Anuška (Karolína Slunéčková).
Natočeno v roce 1967 (116 min). Repríza 21. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Vydal Radioservis, červen 2010 (2 CD) pod názvem Anna Karenina.
Lit.: Pražan, Bronislav: Anna Karenina. Radioservis, 2010 (booklet). – Cit.: Když Lev Nikolajevič Tolstoj dokončil a v roce 1869 vydal rozsáhlou románovou epopej Vojna a mír, zapřísahal se, že se již nikdy nepustí do tak mnohomluvného nesmyslu“. A nový román, o němž začal přemýšlet už roku 1870, se měl vskutku soustředit jen na příběh vdané aristokratky, která se svou nevěrou vyčlení ze společnosti. V letech 1873 až 1877, kdy Tolstoj Annu Kareninu psal, se však dostal do osobní krize, jež souvisela se společenským vývojem Ruska. Utopická představa o patriarchální harmonii venkovského života se mu hroutila před očima, on upadal do depresí a východisko „jak dál žít“ hledal i v rámci svého románu. Proto v něm jako kontrapunkt k příběhu rozpadu Annina manželství a jejího mimomanželského vztahu s Vronským rozvinul druhou motivickou linii – příběh mladého statkáře Levina a Kitty Ščerbacké, kterou Vronskij na začátku románu kvůli Anně opustil. Tato druhá příběhová linie nebývá do divadelních adaptací Tolstého románu zahrnována. Opomenula ji i dramatizace Jaromíra Pleskota, která měla 28.3.1963 premiéru v Divadle Československé armády (jak se tehdy jmenovalo Divadlo na Vinohradech) a byla pro tohoto režiséra východiskem k třídílné rozhlasové inscenaci Anny Kareniny, již v Československém rozhlase natočil o pět let později.
Lit.: Růžička, Jiří G.: Lev Nikolajevič Tolstoj – Anna Karenina. In A2, 24/2010 (recenze). – Cit.: Rozsáhlý Tolstého román vychází v audioknize rozvržený do pouhých 116 minut na dvou discích. Režisér Jaromír Pleskot je u inscenace z roku 1967 uveden zároveň jako překladatel a autor dramatizace. V bukletu se dočteme, že Pleskot hru původně inscenoval v Divadle Československé armády (1963) a z této verze vycházel i u hry rozhlasové. Z románu si vybírá zejména nešťastnou lásku Kareninové (Blanka Bohdanová), její poměr se dvěma muži – manželem (Martin Růžek) a Vronským (Vladimír Ráž). To, co Karenin považuje za odpudivou nevěru, chápe Kareninová jako osudovou lásku. Právě tato dvojznačnost chápání stejné situace Pleskota zajímá. Zároveň do příběhu vstupuje i syn Kareninových, Serjoža, kterého Karenin využívá především jako rukojmí, s jeho pomocí chce Annu přitáhnout zpátky k sobě, ne proto, že by ji miloval, ale aby nebyla poskvrněna jeho pověst. Vronskij tu příliš prostoru nedostává, důležitý je jen Annin vztah k němu. V dramatizaci staví Pleskot vedle sebe intimní chvíle, v nichž Kareninová prožívá své tragické city, s rádoby uvolněným prostředím společenských večírků, které jsou napovrch vznosné, uvnitř semeništěm pomluv. Závěrečná zpověď Kareninové hru otevírá a stejně emocionální scéna ji uzavírá. Atmosféru dotváří hudba Jana F. Fischera, spolupracovníka Alfréda Radoka. Zdařilý návrat do archivů šedesátých let.
Lit.: Bojda, Tomáš: Rozhlasová Anna Kareninová. In web RadioDock, 9. 11. 2020 (recenze). – Cit.: „Kde končí láska, tam začíná nenávist“, říká v úvodu rozhlasové dramatizace Anny Kareninové představitelka titulní postavy Blanka Bohdanová. Nesmrtelné dílo světové literatury reprízuje Vltava v sobotu 21. listopadu. Rozhlasovou inscenaci režíroval v roce 1967 tehdejší kmenový režisér Národního divadla Jaromír Pleskot ve vlastním překladu i dramatizaci, dramaturgem byl Karel Gissübel. O tom, že Pleskot kromě režijní tvorby příležitostně překládal, a to hned ze dvou jazyků, ruštiny a angličtiny, se příliš neví, ačkoli byl překladatelem autorů jako právě Tolstoj, Dostojevskij (Bílé noci) nebo Shakespeare (Macbeth, Zimní pohádka ad.). Rozhlasovou inscenací Anny Kareninové Pleskot navázal na vlastní činoherní režii téhož námětu v tehdejším Divadle čs. armády, v níž v hlavní roli alternovaly Vlasta Chramostová s Jiřinou Švorcovou (premiéra 1963).
V souvislosti s progresivní vlnou původní rozhlasové hry šedesátých let zůstalo rozhlasové nastudování rozsáhlého Tolstého románu trochu stranou pozornosti. Experimentální cesty rozhlasové hry zde Pleskot nerozvíjí, jeho metoda spočívá především na akcentaci textové složky a dvojí gradaci napětí: 1) mezi antagonistickými postavami dvou Anniných mužů – manžela Alexeje Karenina (Martin Růžek) a hraběte Vronského (Vladimír Ráž), a 2) mezi Annou, jejím ženským hlediskem a světem mužů. Dramatizace Anny Kareninové je komponována do sevřeného dvouhodinového rámce. Pleskot tedy román zvukově neinscenuje jako vícedílnou fresku (jako to v r. 1978 udělal Jiří Horčička ve své čtyřdílné inscenaci Vojny a míru), naopak strukturuje dějové a tematické linie předlohy do kompaktního tvaru; v centru pozornosti stojí především myšlenkové poselství a typizované situace, které vešly do obecného povědomí široké čtenářské obce; řada motivických linií předlohy je v rozhlasové dramatizaci redukována ve prospěch charakterizace ústřední postavy. Kompoziční strukturu tedy vytváří střetávání a prokreslování jasně vymezených a interpretačně diferencovaných postav; zejména Blanka Bohdanová obsáhla tragický rozměr Anny v celé škále hereckého výrazu, když hlasovým zabarvením a rozechvělými detaily zachytila vypjaté emocionální zvraty zoufalé hrdinky.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
O tuto a spoustu další(např.Jméno růže, Divka s kaméliemi atd) nádherných rozhlasových her jsem nedávno přišla. A v podání české herecké elity jako je pan Růžek nebo paní Blanka Bohdanová jsou to ooravdu poklady. Nevím, jaký jiný komentář bych Vám měla napsat, ale velmi bych Vás prosila o členství a tudíž přístup k těmto dílům. Děkuji
Baková Dagmar