Slyšíme se? (2020)

Přidal: Premek |

Prosinec 11, 2020

Jana Vaverková. Rozhlasová hra divadelního souboru Dramatická jelita. Odborná spolupráce Eva Schulzová a Petr Kačírek. Režie Jana Vaverková.

V hlavní roli Medi Kovářová.

Natočeno na letním táboře na Pastvinách v Orlických horách, srpen 2020. Webová premiéra 8. 12. 2020 (SoundCloud, 34 min.). K poslechu zde.

Pozn.: Sára se vydává do lesa, aby získala odpověď na svou zásadní životní otázku. Dokáže ale vést s přírodou dialog? Jak vydržet sama se sebou, když vlastní myšlenky ohlušují? Uslyší jí vůbec někdo? Nebo uslyší sama sebe? A je opravdu sama? (anotace)

Lit.: Blažejovská, Alena: Dramatická jelita tvoří. Jejich rozhlasová hra vás zavede do přírody a nechá hledat odpovědi. In web ČRo Brno, 10. prosinec 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Letos si Dramatická jelita vyzkoušela tvorbu i realizaci rozhlasové hry. Jejich odbornými poradci se stali bývalí spolužáci Zdeňky Kučerové z JAMU – Eva Schulzová a Petr Kačírek. Na letním soustředění v Orlických horách se sešlo dvacet studentů, a tak nebylo snadné najít vhodnou formu tvorby – aby se práce mohlo zúčastnit co nejvíce z nich. „Oslovila jsem členku souboru Janu Vaverkovou, jestli by si nechtěla vyzkoušet napsat scénář k rozhlasové hře,“ vypráví Kučerová.

„Pro mě to byla skvělá příležitost poprvé napsat delší celistvý text,“ vysvětluje Vaverková. „Směřovala jsem to na soustředění probíhající v prostředí s bohatou přírodou, tam jsme to chtěli zasadit. To byl inspirativní prvek celého konceptu. A taky to, že jsem hru měla psát pro své vrstevníky i trochu mladší děcka – tyhle všechny věci hrály roli v tom, jak bude námět a příběh vypadat.“ Vaverková měla dosud zkušenost s prací se zvukem pouze v rámci studentské kapely. „Pořídila jsem si svůj první audio rekordér a začala jsem se učit, co znamená vytvářet rozhlasovou hru. Musela jsem se přeorientovat na jiný druh práce, který jsem nikdy nedělala. Byla to pro mě velká zkušenost a velký skok. Naučila jsem se vnímat zvuk a všímám si toho teď, i když se dívám na nějaké představení nebo poslouchám něco v rozhlase.“

Audio rekordér pro všechny

Všichni členové Dramatických jelit podstoupili množství cvičení s audio rekordérem. Eva Schulzová v úvodu soustředění vysvětlila studentům, co je rozhlasová hra, a prostřednictvím zvukových ukázek jim představila různé způsoby práce s audiem. „Vytvořit minutovou hru, to byla pro všechny velká výzva,“ rozpomíná se Vaverková. Petr Kačírek poté na letním soustředění asistoval při natáčení.

„Chtěli jsme, aby si to vyzkoušeli všichni,“ doplňuje Kučerová. „Studenti byli celou dobu rozděleni do malých týmů, měli nahrávací zařízení a sluchátka.“ Vaverková s úsměvem vypráví, jak idealistickou představu měli o zvukové atmosféře přírody. „Celá rozhlasová hra se odehrává v lese, což je inspirativní prostředí. Byli jsme naladění na to, jak budeme pracovat v terénu. A pak jsme zjistili, že ty ruchy jsou mnohem komplikovanější, než jsme si představovali, a že i silnice, i když je dva kilometry daleko, je pořád slyšet. Spoustu monologů hlavní postavy nebylo možné nahrát v terénu. Museli jsme improvizovaně vytvořit bunkr z matrací a nahrávat všechny monology uměle. To bylo překvapení.“

Volnost a scénář

„Je to příběh mladé holky, která se vydává do lesa hledat nějakou odpověď,“ přibližuje námět hry Jana Vaverková. „Tím, že je sama, vznikl prostor být sama se sebou. V jejím vnitřním světě, v mysli, se tvoří roztodivné myšlenky, které jsme chtěli promítnout do rozhlasu. To byla příležitost pro jednotlivé skupiny, aby pracovaly na různých situacích, které se dějí hlavní postavě v hlavě, a rozvíjely myšlenku, která ji napadla.“

„Děláme autorskou tvorbu, a tak jsme to nechtěli koncipovat tak, že připravím pevný scénář, kterým se všichni budou řídit,“ objasňuje Vaverková. „Před soustředěním jsem napsala celistvý scénář, ale pro situace, s nimiž pracovaly skupiny studentů, jsem chtěla nechat větší volnost. Nechtěla jsem jim cpát svoji myšlenku, jak by měl vnitřní svět toho člověka fungovat. Naopak jsme chtěli dát všem prostor, aby se k tomu vyjádřili a našli téma společné pro danou skupinu.“

Tak se do příběhu jediné postavy, která jde lesem, dostala ještě další témata. „Hezky to zapadlo do období, kdy byla karanténa a samota byla aktuální téma,“ doplňuje Kučerová. „Není to jen prvoplánový příběh toho, že mladá dívka otěhotní a jde se do lesa rozhodnout, jestli si dítě nechá,“ shrnuje Vaverková. „Ostatní v tom našli i to téma, že mají příležitost být chvíli sami, jít do přírody a hledat odpovědi na své otázky, které se netýkají jenom jejich stěžejního problému, ale vůbec prožití sebe samých.“ (…)