V pasti (1982, 2021)

Zikmund Winter (1846–1912) tvořil ve stínu slavnějšího generačního souputníka Aloise Jiráska, od něhož se odlišoval snahou o co největší věrnost historickým skutečnostem, které naopak Jirásek neváhal podle potřeby upravovat.

… autor touží vyvolati starý život v jeho celkovém ovzduší … podati zaokrouhlený výsek hmotného světa, cosi byť nevelkého, alespoň uceleného a organisovaného, žánr, arabesku, grotesku, … Kde drží se v těchto mezích miniaturisty, v těchto hranicích hořkého humoru a tragickokomické situace, tam tvoří Winter svá nejlepší díla … F. X. Šalda v nekrologu Tři smrti: Winter, Schwaiger a Sládek

Winterovu snahu věrně rekonstruovat a vyprávět příběhy skutečných lidí, s nimiž se setkal v archivních dokumentech (především v soudních spisech) dokládá i jazyk jeho děl plný archaických výrazů, frází, často i vulgarismů příslušné doby. Právě řeč postav i celková dikce vyprávění tvoří nezaměnitelné kouzlo a atmosféru Winterových historických obrázků ze života našich předků.

Rozhlasová dramatizace povídky V pasti (1904), kterou pro Český rozhlas Vltava připravil Josef Hlavnička, Winterův archaický jazyk cíleně zachovává. Režisér Josef Červinka vybral herecké obsazení, které tímto jazykem suverénně vládne, ať už jsou to vypravěči Viktor Brabec a Miroslav Masopust nebo herci např. Josef Somr, Marie Drahokoupilová, Jiří Hálek nebo Jiří Holý, kteří vystupují v příběhu o prostopášné chytré vdově a rychtáři, který byl dosazen do svého úřadu, aby se jí dostal na kobylku.