Operka (2004)

Pozn.: Text hry získal spolu s hrami Orfeova píseň (Věra Mašková) a Úsměv psa (Jan J. Vaněk) III. cenu ve vyzývací autorské soutěži Cena Českého rozhlasu 2002. Lit.: Cena Českého rozhlasu za rok 2002. In web ČRo 2. 12. 2002.

LIt.: Paterová, Jana: Operka. In web ČRo 27. 1. 2005 (anotace). – Cit.: Když porota autorské anonymní soutěže o rozhlasovou hru otevřela obálku se jménem autora, který má obdržet třetí cenu, nenašel se nikdo, kdo by se nedivil. K překvapení všech rozhlasovou hru Operka napsal Vlastimil Venclík.
Titul ale na první pohled klame. Venclík ve skutečnosti nezabloudil do světa malé či velké opery, i když hlavní hrdina má tento žánr rád. Operka je zde mladá žena, která byla najata jako společnice ke starému, mrzutému, vlastně dost nesnesitelnému, ovšem movitému pánovi. Ten už léta nežije v Čechách a jeho vzpomínky na minulost nejsou zrovna nejrůžovější. Sám má ovšem také leccos na svědomí a příliš si nerozumí ani s jedinou dcerou a jejím nepodařeným manželem, se kterými přežívá v jednom domě.
Venclík v Operce opustil, co pro něj bylo dosud jako pro autora nejcharakterističtější. Jeho groteskní komedie většinou karikovaly společenské a lidské nešvary a svou stylizací často směřovaly až k absurditě. Operka je naopak sondou do vzájemných lidských vztahů, které spolu nečekaně hluboce mohou navázat i lidé naprosto odlišné životní zkušenosti a charakteru. I když Operka by se asi nejpřiléhavěji dala označit za tragikomedii, neznamená to, že by autor zapomněl na vtipný dialog a humorné situace. Nebyl by to ovšem on, kdyby hra končila nějakým laciným happy-endem, ale určitá naděje se skrývá už v samotné možnosti lidského pochopení, tolerance a schopnosti přátelského citu. V křehkém příběhu dvou lidí, kteří k sobě přese všechno najdou cestu, vytvořili hlavní role Josef Somr a Martina Hudečková.