Konec Casanovy (1992)

Přidal: Premek |

Duben 15, 2024

Marina Cvetajevová. Dramatická etuda. Překlad a rozhlasová úprava Jana Štroblová, Hudební spolupráce Petr Mandel. Dramaturg Rudolf Matys. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: vypravěčka (Jaroslava Adamová), Františka (Marta Vančurová), Ciacomo Giovanni Casanova (Jiří Adamíra) a komorník (Bohumil Vávra).

Natočeno 1992. Premiéra 20. 9. 1992 (Vltava, 20:00 h.; 64 min.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 4. 6. 2000 (Vltava, 15:55 h.); 11. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Tento text realizovala režisérka Kofránková také na scéně Divadlo Viola.

Text in: Konec Casanovy. Z ruš. přel. a doslov napsala Jana Štroblová. Il. předsádky a vazba Josef Novotný. 1. vyd. P., Supraphon 1988. 125 s. barev. obr. – Lyra Pragensis Sv. 86.

Lit.: jš (= Štroblová, Jana): Konec Casanovy. In Týdeník Rozhlas 38/1992 (7. 9. 1992), s. 4 (článek).

Lit.: Matys, Rudolf: Marina Cvetajevová: Konec Casanovy. Hra o setkání slavného, ale již zestárlého svůdce a mladé dívky. In web ČRo 3 Vltava, 11. srpen 2024 (článek). – Cit.: (…) Na konci dvacátých let se Marina Cvetajevová sblížila s divadelníky z Vachtangova studia. Přivedl ji mezi ně mladičký básník a herec Pavel Antokolskij. Cvetajevová napsala několik veršovaných her, či spíše textů na pomezí hry a poémy.

Při tvorbě velmi pamatovala na mladou talentovanou herečku Sofii Holiday, která ji okouzlila svou bezprostředností. „Začala jsem psát hry – přišlo to zčistajasna jako osud, hlas přerostl verše a pro flétnu bylo v mých prsou náhle příliš dechu,“ poznamenala k této své tvůrčí epizodě. Ač nebyli divadelní tvůrci reálně o mnoho mladší (bylo jí tehdy 27 let), Cvetajevová v nich viděla děti. Nicméně díky setkání s mladou generací tvůrců se v její tvorbě objevily naposledy romantické tóny.