Pasażerka z kabiny 45 (Pasažérka z kabiny 45, 1959)

Přidal: Premek |

Květen 20, 2024

Zofia Posmysz. Rozhlasová hra. Režie Jerzy Rakowiecki. Zvukový mistr Wojciech Truszczyński, Ewa Habielska. Asistent režie Edward Płaczek.

Osoby a obsazení: Annelise (Aleksandra Śląska), Walter (Jan Świderski), číšník (Jerzy Bielenia).

Natočeno 1959 (46 min.).

Pozn.: W czasie podróży statkiem z Hamburga do Buenos Aires dawna SS-manka, nadzorczyni z obozu w Oświęcimiu – obecnie urzędniczka w szanującej się firmie – spotyka na pokładzie pewną kobietę, w której rozpoznaje dawną więźniarkę, swoją „podopieczną“. Annelise, dla której obecność świadka niechlubnej przeszłości staje się nie do wytrzymania, zwierza się mężowi ze swych niepokojów. Walter, po wysłuchaniu jej opowieści, dochodzi do wniosku, że nie może nadal być mężem Annelise. Na jego prośbę Annelise wysiada w Lizbonie. Walter ma zamiar wystąpić o rozwód. (anotace)

Lit.: Lebrecht, Norman: Umění a Holokaust nejen podle Pountneyho: Když opera kráčí vodami, kam se morálka bojí vstoupit. In web Opera Plus, 20. 5. 2024 (článek). – Cit.: Několik dní poté, co letos v březnu získal film Zóna zájmu (The Zone of Interest) dva Oscary, byla v Mnichově a Madridu uvedena otřesná opera o holokaustu. Stejně jako román Martina Amise, podle něhož natočil Jonathan Glazer svůj surový film, užívá i opera Pasažérka (The Passenger) perspektivu pachatele – v tomto případě dozorkyně z Osvětimi, která se po válce setkává se svou bývalou obětí. Esesmanka je v šoku a od nás se očekává, že s ní budeme soucítit.

Umělecké ztvárnění Holokaustu je citlivé téma. Pokus o kontextualizaci největšího zločinu v dějinách, jak to udělal Glazer při oscarovém večeru, když uvedl paralely mezi Osvětimí a „nelidskou“ izraelskou politikou, je nemožný. Holokaust je jedinečné zlo, které lze chápat ze dvou hledisek – z hlediska oběti i utlačovatele. Pasažérka je díky své bilaterálnosti jednou z nejzásadnějších oper moderní doby – a další nedávná uvedení tento fakt jen potvrzují.

Polské drama Pasażerka z kabiny 45 bylo poprvé uvedeno jako rozhlasová hra v roce 1959 a vypráví příběh Zofie Posmyszové, mladé krakovské odbojářky, která byla v roce 1942 poslána do Osvětimi. Namísto vyprávění vlastního příběhu se Posmyszová rozhodla napsat příběh Lisy, nacistické dozorkyně, která na lodi směřující do Jižní Ameriky, aby tam začala nový život, spatří (či si představuje) krásnou vězeňkyni Martu, jejíž život se kdysi pokusila (nebo si to aspoň myslí) zachránit. Není zřejmé, zda pasažérka, kterou vidí, je skutečná, nebo jen přelud.

Posmyszlové kniha byla přeložena do ruštiny a zaslána skladateli Dmitriji Šostakovičovi. Ten ji předal polskému exulantovi Mieczysławu Weinbergovi žijícímu v Moskvě. Ten jednou kdesi zahlédl dozorce KGB, který jej ve vězení týral. Jako člověk, který přežil jak Hitlera, tak Stalina, se Pasažérka dotkla obou etap jeho života. Pracoval na ní téměř celých deset let, ale nikdy se nedostala na jeviště. (…)