Pasażerka (Pasažérka, 2010)

Přidal: Premek |

Květen 20, 2024

Zofia Posmysz. Rozhlasová hra. Hudba Małgorzata Małaszko. Realizace Andrzej Brzoska i Maciej Kubera. Režie

Osoby a obsazení: Annelise (Danuta Stenka), Walter (Krzysztof Gosztyła) a číšník (Jan Pęczek).

Natočeno 2010. Premiéra 23. 5. 2010 (Polskie Radio Dwójka, 22:00 h.) k 85. výročí vzniku Polského rozhlasu.

Lit.: PREMIERA: Zofia Posmysz „Pasażerka”. In web Polskie Radio Dwójka, 23. 5. 2010 (článek). – Cit.: W roku jubileuszu 85-lecia Polskiego Radia – nowa adaptacja „Pasażerki“ Zofii Posmysz. Na premierę słuchowiska zapraszamy w niedzielę, 23 maja 2010, o godz. 22:00.

Zofia Posmysz (ur. 1923 r.), więźniarka Auschwitz i Ravensbrück, dziennikarka Polskiego Radia, pisarka. Autorka słuchowiska radiowego Pasażerka z kabiny 45 (reżyseria: Jerzy Rakowiecki, wystąpili: Jan Świderski, Aleksandra Śląska i Jerzy Bielenia, premiera – rok 1959), następnie powieści Pasażerka, na podstawie której powstał scenariusz słynnego, niedokończonego filmu Andrzeja Munka (premiera – rok 1963). W ubiegłym roku inscenizację tej powieści przygotował Wrocławski Teatr Współczesny (reżyseria: Natalia Korczakowska).

W czasie podróży statkiem z Hamburga do Buenos Aires Annelise – dawna SS-manka, nadzorczyni z obozu w Oświęcimiu, obecnie urzędniczka w szanującej się firmie – spotyka na pokładzie pewną kobietę, w której rozpoznaje dawną więźniarkę, swoją „podopieczną”. Annelise, dla której obecność świadka niechlubnej przeszłości staje się nie do wytrzymania, zwierza się mężowi ze swoich niepokojów. Walter tak naprawdę dopiero teraz poznaje swoją żonę… (…)

Przed premierą zapraszamy do wysłuchania audycji Bożeny Markowskiej: Zofia Posmysz i jej Pasażerka (godz. 18.00).

Lit.: Lebrecht, Norman: Umění a Holokaust nejen podle Pountneyho: Když opera kráčí vodami, kam se morálka bojí vstoupit. In web Opera Plus, 20. 5. 2024 (článek). – Cit.: Několik dní poté, co letos v březnu získal film Zóna zájmu (The Zone of Interest) dva Oscary, byla v Mnichově a Madridu uvedena otřesná opera o holokaustu. Stejně jako román Martina Amise, podle něhož natočil Jonathan Glazer svůj surový film, užívá i opera Pasažérka (The Passenger) perspektivu pachatele – v tomto případě dozorkyně z Osvětimi, která se po válce setkává se svou bývalou obětí. Esesmanka je v šoku a od nás se očekává, že s ní budeme soucítit.

Umělecké ztvárnění Holokaustu je citlivé téma. Pokus o kontextualizaci největšího zločinu v dějinách, jak to udělal Glazer při oscarovém večeru, když uvedl paralely mezi Osvětimí a „nelidskou“ izraelskou politikou, je nemožný. Holokaust je jedinečné zlo, které lze chápat ze dvou hledisek – z hlediska oběti i utlačovatele. Pasažérka je díky své bilaterálnosti jednou z nejzásadnějších oper moderní doby – a další nedávná uvedení tento fakt jen potvrzují.

Polské drama Pasażerka z kabiny 45 bylo poprvé uvedeno jako rozhlasová hra v roce 1959 a vypráví příběh Zofie Posmyszové, mladé krakovské odbojářky, která byla v roce 1942 poslána do Osvětimi. Namísto vyprávění vlastního příběhu se Posmyszová rozhodla napsat příběh Lisy, nacistické dozorkyně, která na lodi směřující do Jižní Ameriky, aby tam začala nový život, spatří (či si představuje) krásnou vězeňkyni Martu, jejíž život se kdysi pokusila (nebo si to aspoň myslí) zachránit. Není zřejmé, zda pasažérka, kterou vidí, je skutečná, nebo jen přelud.

Posmyszlové kniha byla přeložena do ruštiny a zaslána skladateli Dmitriji Šostakovičovi. Ten ji předal polskému exulantovi Mieczysławu Weinbergovi žijícímu v Moskvě. Ten jednou kdesi zahlédl dozorce KGB, který jej ve vězení týral. Jako člověk, který přežil jak Hitlera, tak Stalina, se Pasažérka dotkla obou etap jeho života. Pracoval na ní téměř celých deset let, ale nikdy se nedostala na jeviště. (…)