Láska vše zachrání (1986)

Přidal: Přemek |

Květen 26, 2006

Jiří Kamen. Původní rozhlasová komedie. Hudba Miroslav Kořínek, řídí Jiří Váchal. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Jan Schmid.

Osoby a obsazení: vypravěč (Marek Eben), Minerva (Jana Synková), Valerián Stern ml. (Jan Přeučil), Valerián Stern st. + komorník František + Američan (Adolf Kohuth), Valeriánova matka (Blanka Blahníková), křejčí Šídlo (Jiří Hálek), hrabě Jablonský (Jiří Sovák), Eleonora (Libuše Havelková), Hugo Obaleč ml. (Jiří Lábus), statkář Drahota + námořník + Američan (Jiří Němeček) a hlas Hugova strýce + námořník + Američan (Petr Popelka).

Natočeno 1986. Premiéra 20. 12. 1986 (Vltava, 61 min.). Repríza 15. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 9. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: Boková, Marie: Dvakrát z vánočního rozhlasu. In Scéna 1987 (recenze). – Cit.: Čs. rozhlas nám o vánocích nadělil řadu premiér poutavých her i literárně dramatických pořadů. Ozdobou nadílky byly reprízy z nejmilejších: Högrova Bystrouška od Rudolfa Těsnohlídka a Munzarovy Outěchovice od Jiřího Frejky. To vpravdě nebylo pouhé čtení, ale přátelské, bezmála rodinné setkání s blízkými lidmi, velkými českými herci, kteří i z této skromnější disciplíny učinili vrcholné umění.

Z desítek možností vybírám dvě — a jsou to díla svým způsobem z opačných pólů, causerie a tragédie, obohacující posluchače každá po svém.

Po hodinovém kolotoči neuvěřitelných příhod čisté dívky, padoucha, ušlechtilých otců, oddaných komorníků etc. podotkla „instruktážní hra o uměleckém kýči“ velmi skromně, že všimneme-li si do budoucna některých zde uvedených postupů a prostředků roztroušených občas v současném umění, je její záměr splněn. Po poslechu komedie Jiřího Kamena LÁSKA VŠE ZACHRÁNÍ aneb VŠE ZACHRÁNÍ LÁSKA nelze než vřele souhlasit.

Text, „inspirovaný“ dívčími románky a vůbec celou šíří zatracované i milované brakové literatury, nalezl adekvátní realizátory v režiséru Janu Schmidovi a skladateli Miroslavu Kořínkovi. Ti dokázali, spolu s přesně obsazenými herci, vnést do rozhlasového dílka něco z někdejší bezprostřední atmosféry Ypsilonky: opravdovost v pojímání a prezentování nesmyslných zápletek, vášnivé zaujetí pro city hrdinů — a souběžně jemnou parodii i odstup, který není výsměchem, ale komentářem, uvádějícím věci na pravou míru.

Herecky tento přístup demonstrovala příkladně Jana Synková v hrdince Minervě a Jiří Lábus v posléze polepšeném Padouchovi. Ziskem bylo i obsazení Jana Přeučila do Valeriána Sterna ml., skvěle situovaného Minervina ctitele a zachránce. S uvolněnou hravostí pojal Vypravěče — komentujícího prostředníka — Marek Eben. V nestřežené chvilce herecky zasáhl, neklamal-li nás sluch, i režisér. Mládež, jíž byla hra určena, měla šanci zábavnou cestou leccos pochytit. Všechno dobře dopadlo. (Myslím, že na jedničku!)

Rozhlasové hry