Vyšší princip (1956)

Jan Drda. Tragický příběh z období heydrichiády z povídkové knihy Vyšší princip. Dramatizace Jan Pour. Režie Miloslav Disman.

Osoby a obsazení: profesor zvaný „vyšší princip“, třídní v septimě (Přemysl Pražský), Karel Moučka, septimán (Josef Roubalík), Vlastimil Ryšánek, septimán (Antonín Hardt), František Havelka, septimán (Dalimil Klapka), ředitel gymnázia (Miloš Nedbal), Kaltner, profesor češtiny (Karel Houska), profesor dějepisu (Josef Chvalina), katecheta (Vladimír Hlavatý), profesor Mašek (Antonín Zíb), hlas v amplionu (Josef Červinka), neznámý (Bohuš Rendl), hlasy septimánů a profesorů (Karel Augusta, Pavel Bártl, Stanislav Junek, Martin Prášek a činoherní sbor Československého rozhlasu).

Uvedeno 17. 11. 1956 (14:00-14:35, Praha I) a 1. 5. 1968 (Československo I, 16:05 h.). Obnovená premiéra 15. 3. 2014 v pořadu RozHraní – Poklady z rozhlasového archivu (připravil Tomáš Černý).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Co skrývá skříň Miloslava Dismana? In Panáček v říši mluveného slova, 4. 3. 2014 (článek).

Lit.: Černý, Tomáš: Rozhlasové téma týdne – Magnetofon pro pana Dismana. Tomáš Černý o mimořádném objevu v Archivu Českého rozhlasu. In Týdeník Rozhlas 11/2014, s. 8 (článek). – Cit.:  Když v padesátých letech vznikaly rozhlasové hry v jeho režii, nechával si Miloslav Disman cenné momenty některých inscenací přetáčet na nečíslované magnetofonové pásky. Vznikal tak neoficiální archiv práce jeho rozhlasového dětského souboru. Zatímco hry jako Trosečník otrokářské lodi nebo Hrdinův bratr byly vzápětí smazány, aby fonotéka mohla dát pásky znovu do oběhu, ve skříni Miloslava Dismana se vršily poklady. Tu skříň otevřel archivář Miloslav Turek po více než půlstoletí. Někdy se našla opravdu jen krátká ukázka, jindy kompletní rozhlasová hra. Z roku 1956 se kupříkladu zachovala adaptace povídky Jana Drdy Vyšší princip. RozHraní ji uvede 15. března, kdy uplyne sedmdesát pět let od počátku německé okupace naší země.

Je to zvláštní pocit slyšet známá slova „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem“ z jiných úst než páně Smolíkových. To on je přece tím profesorem, který odhodlaně vyjádří odvážný postoj. To na dramatický detail jeho tváře přece kamera v té pohnuté chvíli najíždí. To jeho výraz si pamatujeme jako ten jediný, který se s Drdovou povídkou v naší představě pojí už od roku 1960.

BEZ SMOLÍKA I BREJCHOVÉ

O celé čtyři roky dříve byla však v Československém rozhlase natočena inscenace, v jejímž obsazení čteme docela jiná jména. Žádná Jana Brejchová tu neúčinkuje, žádný František Smolík se tu nepřimlouvá u velitele gestapa. Během půl hodiny jsme svědky studentské prostořekosti, následného zatčení, hanebné reakce některých členů profesorského sboru a závěrečného zpěvu české hymny po těch slavných slovech o vraždě na tyranu. Na odlišnost od známějšího filmového zpracování upozorňuje i Přemysl Hnilička, editor webu Panáček v říši mluveného slova: „Nově objevená Dismanova inscenace Drdova Vyššího principu je zajímavá především pro ty, kteří povídkovou knihu Němá barikáda, z níž pochází, neměli v povinné četbě a znají Vyšší princip jen jako film podle Drdova a Krejčíkova scénáře. Rozhlasová dramatizace vychází jen ze strohého povídkového příběhu.“

Ale to není všechno. Těžko se dnes už dozvíme, co vedlo režiséra Miloslava Dismana k nečekanému obsazení postavy profesora nikoli některým ze slavných herců té doby, nýbrž jedním z rozhlasových kolegů, který jinak býval častěji za sklem režie. Přemysl Hnilička v tom vidí další důvod si rozhlasovou hru Vyšší princip po téměř šedesáti letech poslechnout: „Inscenačně je nahrávka sice poněkud zastaralá, ale za pozornost stojí už kvůli vynikajícímu výkonu režiséra Přemysla Pražského, který si pod Dismanovým vedením zahrál titulní roli profesora. Zatímco filmový představitel František Smolík vyzařuje autoritu a úctyhodnost již svou fyziognomií, Pražského profesor je zpočátku směšný či politováníhodný svou do sebe zahleděnou dikcí nebo koktavým opakováním stále stejných frází. O to pozoruhodnější a jímavější je jeho herecká proměna v závěru hry.“

UNIKÁTNÍ MAGNETOFON

Rozhlasový archiv sice dosud neuchovával číslovaný pásek s touto nahrávkou, ale nic nám nebrání, abychom se podívali na jiný archivní dokument – na takzvané plachty, které prozrazují denní pořad vysílání a zároveň konkrétní údaje k jednotlivým jeho položkám. Dozvídáme se, že premiéra Vyššího principu v Dismanově režii se vysílala u příležitosti Mezinárodního dne studentstva – 17. listopadu 1956 -, a to ve 14 hodin na okruzích Praha I a Praha III. Hlasatelka Pokorná (i to se dá z dokumentace k vysílání vyčíst) měla výslovně uvést, že představitelé studentů – Josef Roubalík, Antonín Hardt a Dalimil Klapka – jsou posluchači Akademie múzických umění, a dále hlásit, že ve hře účinkují Miloš Nedbal (ředitel gymnázia), Karel Houska (profesor češtiny), Josef Chvalina (profesor dějepisu), Vladimír Hlavatý (katecheta), Antonín Zíb (profesor Mašek), Josef Červinka (hlas v amplionu) a další. Našince dnes zaujme i jméno uvedené mezi těmi „dalšími“, totiž jméno Karel Augusta (hlasy septimánů).

Dá se říci, že sbírka magnetofonových pásků z pozůstalosti Miloslava Dismana (přičemž jiná její část byla zařazena do archivu už před lety) se dostává na světlo světa takřka v hodině dvanácté. Přestože klasický analogový studiový magnetofon se v digitalizovaném rozhlase stává raritou a ohroženým druhem vlastně jen zvolna (kupříkladu z vysílacího pracoviště Dvojky ČRo nadobro zmizel teprve před pár týdny), učiněným endemitem je dnes už speciální typ magnetofonu, který dovede přehrávat pásky natočené před rokem 1960. V té době se totiž v rámci technologického pokroku přecházelo z rychlosti posuvu 76 cm za sekundu na rychlost 38 cm za sekundu, která platila za standardní až do samého konce používání analogových pásků někdy kolem roku 2000. Z toho plyne, že už víc než padesát let je pásek nahraný rychlostí 76 vlastně raritou a běžné magnetofony toto přehrávání neumožňují. Archivář Miloslav Turek si proto doslova hýčká ten jeden jediný, na němž lze pásky z padesátých let přehrát a digitalizovat je. A protože Vyšší princip mezi objevy patrně nebude osamocen, můžeme směle říci, že dotyčný magnetofon je v tyto týdny vyhrazen právě pro pana režiséra Dismana.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)