Dialog v předvečer soudu (1966, 2021)

Přidal: Přemek |

Červen 16, 2006

Oldřich Daněk: Dialog v předvečer soudu (1966) Oldřich Daněk. Rozhlasová hra. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: prokurátor (Vladimír Šmeral), profesor (Felix le Breux), sestra (Slávka Budínová).

Natočeno 1966. Premiéra 1. 1. 1967 (Praha, 20:00 – 20:50 h.; 47 min.). Obnovená premiéra 12. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Vydala Radiotéka, únor 2021 (MP3; CR.ES.2021.51). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Daňkova hra existuje ještě v dalším nastudování.

Lit.: Čípek, Martin: Oldřich Daněk znovuobjevený. In Panáček v říši mluveného slova, 14. 11. 2020 (článek).

Lit.: Daněk, Oldřich: Dialog v předvečer soudu. In Československý rozhlas 1/1967, s. 16 (článek).

Lapková, Pavla: Rozhlasová hra ’66. In Kulturní tvorba, roč. 5, 19. 1. 1967, č. 3, str. 12.

Ochová, Sheila: Poslední a první den. In Rudé právo, roč. 47, 4. 1. 1967, č. 4, str. 5.

Lit.: Vadlejchová, Ivana: Daňkova vítězná. In: Divadelní noviny 14-15/1967 (22. 2. 1967).

Lit.: Venclová, Renata: Oldřich Daněk: Dialog v předvečer soudu. Le Breux a Šmeral, nebo Höger s Brouskem? Porovnejte dvojí nastudování neprávem zapomenuté hry. In web ČRo 3 Vltava, 12. duben 2020 (článek). – Cit.: Neprávem zapomenutá inscenace textu, který zvítězil v roce 1966 v soutěži o nejlepší rozhlasovou hru. (…)

Až jako čtyřicetiletý si dramatik a filmový scenárista Oldřich Daněk (1927–2000) vyzkoušel také žánr rozhlasové hry. V roce 1966 obeslal autorskou soutěž Československého rozhlasu textem Dialog v předvečer soudu a získal za něj hlavní cenu. Hru nastudoval ještě v témže roce režisér Jiří Roll a premiéra se vysílala na Nový rok 1967. Dočkala se kladných ohlasů, soudě podle recenze v Divadelních novinách: pochvalu sklidili oba hlavní představitelé – Felix le Breux za roli chirurga stíhaného pro překročení lékařských pravomocí a Vladimír Šmeral jako prokurátor, který má proti lékaři druhý den stanout před soudem.

…líbila se mi na té práci její prostota, nutící člověka, aby pracoval bez příkras a ozdob, nutící k soustředění na to jediné a hlavní – na člověka, na myšlenku. A tak můj příběh zvolna opouštěl všelijaké ječení brzd a interwievy s pozůstalými – a zůstal vlastně jen dialogem mezi dvěma lidmi, chirurgem a prokurátorem, zůstal v jednom pokoji s dvěma chytrými lidmi, jež okolnosti a jejich vlastní poctivost přivedla do konfliktu, v němž není smíření. … nechci tvrdit, že možnost krystalické čistoty příběhu je ten hlavní půvab rozhlasové hry. Chtěl jsem jenom říct, že mne samotného na dialogu v předvečer soudu těšilo právě tohle. Oldřich Daněk o své první zkušenosti s psaním pro rozhlas

Ale než se rok s rokem sešel, režisér se k textu vrátil a natočil ho znovu, v novém obsazení. Doktora si tentokrát zahrál Karel Höger a jeho žalobce Otakar Brousek starší. Mezi oběma inscenacemi není žádný podstatný rozdíl s výjimkou začátku: druhá inscenace začíná asi minutovou zvukovou kulisou probíhajícího zákroku na operačním sále. Pak už se v obou případech ocitáme na lékařském pokoji, kde se spolu oba muži vedou rozhovor točící se kolem sporného případu transplantace a etiky lékařského povolání.

Jak je možné, že v rozmezí jednoho roku vznikly v rozhlase dvě verze téže hry, se v dobových materiálech nedočteme. Jisté vysvětlení dává poznámka v materiálech k mladší inscenaci – Prix Italia. Nové nastudování tedy nejspíš vzniklo pro festivalové účely.

Z vysílání a povědomí posluchačů každopádně novější verze svou starší předchůdkyni zcela vytlačila. S dobovým odstupem můžeme říct, že neprávem. Méně rozhlasově věhlasní herci (jestliže ne tehdy, tak dnes určitě) Felix le Breux a Vladimír Šmeral za Karlem Högrem a Otakarem Brouskem nijak nezaostávají. Naopak, pro někoho mohou být jejich neokázalé výkony, ve kterých jakoby se oba herci vědomě vzdávali vnějškové intonační a konverzační ekvilibristiky, nakonec pro Daňkův text paradoxně přínosnější. (…)