Žena je žena a muž je muž (1990)

Přidal: Přemek |

Červenec 26, 2006

Groteskní obraz maloměstského světa. Anton Pavlovič Čechov (povídky Ženské království a Profesor literatury). Dramatizace Pavel Aujezdský. Překlad Emanuel Frynta. Dramatizace Pavel Aujezdský. Hudba Jiří Bulis. Zvukový mistr Josef Daněk. Dramaturgie Svatava Růžičková. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Ippolit Ippolitič Ryžickij (Jaroslav Kuneš), Aksjuša (Marie Beránková), Sergej Vasiljevič Nikitin (Pavel Majkus), Anna Akimovna Glagolevová (Ivana Valešová), Máša (Zuzana Krupicová), Míšeňka (Erik Pardus), Viktor Nikolajevič Lysevič (Jiří Dušek), Vasil Nikitič Čalikov (Jiří Pecha), Čalikovová (Eva Hradilová), Osip Iljič Pimenov (František Derfler), Nazaryč (Jaroslav Dufek), Krylin (Jaroslav Fert), vypravěč (Jiří Tomek) a další.

Nastudovalo Brno v roce 1990 (63 min). Repríza 23. 3. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 6. 7. 2021 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Lit.: Hložková, Hana: Anton Pavlovič Čechov: Žena je žena a muž je muž. In web ČRo 2 Praha, březen 2014 (článek). – Cit.: Rozhlasová hra Žena je žena a muž je muž vznikla sloučením dvou povídek Antona Pavloviče Čechova, jež spojovalo téma tragikomických podob lásky. Autor dramatizace Pavel Aujezdský popisuje čechovovsky sarkastickým způsobem vývoj partnerského vztahu mezi významnou ženou a obyčejným učitelem na gymnáziu. Příběh se odehrává v typicky maloměstském ruském prostředí, které významně zapůsobí na přerod zprvu zamilovaných snílků do banalitou a chladem poznamenaného manželského páru.

Spojením povídek Ženské království a Profesor literatury vznikla trpce humorná hra o milostném vzplanutí poněkud sentimentální majitelky továrny Anny Akimovny Glagolevové a nudného učitele Sergeje Vasiljeviče Nikitina. Nikitin sám sebe považuje za mimořádně talentovaného člověka, jehož schopnosti nemůžou být v prostředí malého města doceněny a tak sní o ideální ženě, kterou nachází v dobře postavené, avšak opuštěné Anně Akimovně. Každý z nich má vlastní představu o tom, jak bude fungovat jejich manželství, což je zdrojem cynických poznámek advokáta Lyseviče. Jeden druhému totiž svou představu nikdy nesdělil. Růžové brýle Anny a Sergeje, ke škodolibé radosti Lyseviče, po svatebním obřadu navždy zčernají.

Rozhlasové hry