Faidra (2010)

Přidal: Přemek |

Prosinec 1, 2010

Seneca. Inscenace pražského Divadla v Dlouhé. Příběh svůdkyně, která se mstí za odmítnutou lásku nevlastnímu synovi. Překlad Eva Stehlíková. Hudba Petr Skoumal. Rozhlasová úprava Hana Burešová a Štěpán Otčenášek. Dramaturg Hynek Pekárek. Divadelní a rozhlasová režie Hana Burešová.

Osoby a obsazení: Faidra (Helena Dvořáková), chůva (Emma Černá), Hippolytus (Miloslav König), Theseus (Miroslav Táborský), posel a vedoucí chóru (Miroslav Hanuš), chór (Magdalena Zimová), chór (Michaela Doležalová) a chór (Lenka Veliká).

Natočeno 2010. Premiéra 15. 1. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.). Repríza 21. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 28. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 4. 2. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Rozhlasové nastudování divadelní inscenace Divadla v Dlouhé.

Pozn. 2: Úryvek z třetího dějství dramatu byl použit v pořadu Na kus řeči se Senekou aneb Jaký život, takové umění (2018).

Lit.: Pekárek, Hynek: Faidra. In Čtvrtletník Klubu Vltava 4/2010, s. 17 (článek).

Lit.: Pekárek, Hynek: Lucius Annaeus Seneca: Faidra. In web ČRo 15. 1. 2011 (anotace). – Cit.: Příběh o milostném vzplanutí královny Faidry k nevlastnímu synovi Hippolytovi byl ve starším i moderním dramatu mnohokrát zpracován. Český rozhlas 3 – Vltava vám v sobota 15. ledna ve 14.00 hodin nabídne jeho méně známou verzi z pera římského autora Senecy, který je dnes především znám jako filosof.

Senecova hra je ukázkovým příkladem takzvané římské tragédie, jejíž kompozice byla odvozena od staršího řeckého dramatu. Na rozdíl od řeckých vzorů však byla určena spíše k deklamaci než k provozování.

U nás dosud neprovedeného dramatu se ujala režisérka Hana Burešová, která ho realizovala se souborem svého domovského Divadla v Dlouhé a později tuto inscenaci natočila v rozhlasovém studiu.

Příběh o Faidře a Hyppolitovi patří do okruhu mýtů o životě athénského krále a héroa Thésea. Podíváme-li se na příběh vášnivé lásky Théseovy manželky, královny Faidry k nevlastnímu synovi dnešníma očima, máme před sebou nejspíš jedno z prvních podání i dnes vděčného tématu „ sexuálního harašení“, o to pikantnějšího, že jeho původcem je žena. Důsledky jsou tragické – když Hyppolitos jejímu svádění odolá, zhrzená Faidra ho křivě nařkne ze zneuctění. Zhrzený král Théseus pak synovi připraví strašlivý osud, na jeho přání pošle bůh Poseidón do cesty nešťastnému mladíkovi mořskou obludu, která ho rozsápe.

Není divu, že takhle barvitá a dramatická látka byla mnohokrát zpracována v hudbě, výtvarném umění literatuře a především dramatu. České divadelní publikum se až donedávna setkávalo se zrádnou královnou Faidrou na jevišti v dramatu Euripidově či Racinově. Až v roce 2007 mohlo vnímat starý příběh vyprávěný dramatikem, jenž proslul spíše jako filosof, Senecou. Inscenace Divadla v Dlouhé zprostředkovala publiku hru z okruhu u nás takřka neznámé římské tragédie. Na jeviště ji přivedli režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek, známí svým letitým úsilím o uvádění dosud neznámých dramatických textů. Ti také iniciovali její první český překlad, jehož se ujala Eva Stehlíková.

Senecova tragédie čerpá evidentně ze starších zdrojů a ve své době byla určena spíše k přednesu než k jevištnímu provedení. Přesto nejen ona, ale i další dochovaná Senecova dramata se staly hlavním inspiračním zdrojem italských renesančních autorů. Ti z nich odvodili pětiaktovou formu, tvorbu postav s psychologickou motivací určovanou zpravidla dominantní „vášní“ i další autorské postupy jako například monology stranou.

Imaginativní inscenace Hany Burešové s hudbou Petra Skoumala byla přijata veřejností i kritikou s velkým zájmem a představitelka Faidry Helena Dvořáková získala za svůj výkon Cenu Alfréda Radoka a byla nominována na cenu Thálie. Úspěšná inscenace se po třech letech na jevišti dočkala i své nové podoby, když ji Hana Burešová se stejným hereckým obsazením nastudovala v rozhlasovém studiu tak, jak si provedení své tragédie jistě představoval i její básník: oproštěnou na lidský hlas.

Rozhlasové hry