Požár opery (1930, 1933, 1935)

Přidal: Přemek |

Červenec 31, 2006

Jan Grmela. „Sensační rozhlasová hra“. Dramaturg Vilém Werner. Režie Miloš Kareš, Antonín Strnad (1930) a Jaroslav Hurt (1933).

Účinkují František Havel (hlasatel), Vladimír Majer, František Kreuzmann a „herecký soubor Radiojournalu“. Árii zpívá Jan Berlík.

Premiéra 4. 6. 1930 (Radiojournal, 19:35 – 19:50 h.). Obnovená premiéra 4. 6. 1935 (Radiojournal, 11:16 min.).

Natočeno na desku Ultraphon 20. 1. 1933.

Alternativní název: Požár v opeře

Grmelu mohly při tvorbě hry inspirovat přípravy natáčení německého filmu Brand in der Oper, který měl premiéru až po rozhlasové inscenaci.

Část inscenace použita v pořadu Na cestách za rozhlasovou hrou (1963).

Text in: Grmela, Jan: Požár opery. Rozhlasová hra o osmi obrazech. 21. svazek edice Amfora. Vydal Josef Hladký, Praha 1930. Původní brož, 8°, 30 stran.

Pozn.: Název vypovídá vše o chabém ději dvacetiminutové hry: uprostřed představení Verdiho opery Rigoletto začne v divadle hořet a lidé v panice prchají. Zájem o hru byl tehdy tak veliký, že se dokonce gramofonové firmě Ultraphon vyplatilo natočit hru na velkou desku (jednotlivé strany nesou název „Požár opery“ – „Zkáza opery“).

Lit.: Novotná, Iveta: Hra na skutečnost? Audiohry s dramaticko-publicistickou strukturou. Brno: JAMU, 2023 (disertační práce).

Lit.: anonym: Rozhlas a skutečnost. Nevinný „Požár v opeře“. – Policie, úřady a redakce odpovídají na dotazy ustrašených posluchačů rozhlasové hry. In Národní listy, 5. 6. 1930, s. 1 (článek).

anonym: Grmelův Požár opery v rozhlase. In Radiojournal 24/1930 (14. 6. 1930) (anotace + citace z tisku).

anonym: Co píší posluchači k Požáru opery. In Radiojournal 26/1930 (26. 6. 1930). – „Nedovedeme si představit, z jakých důvodů se tak nevkusná věc vysílá do celého světa a jsme toho názoru, že těžký dnešní život trhá nám klid a nervy dostatečně, aniž by bylo potřebí, aby konečná večerní hodina klidu byla takovýmto nešetrným a opakujeme nevkusným způsobem rozbita.“ (…) „Včerejší večer vysíláním falešného požárového poplachu zničil veškeré mé naděje na povznesení umělecké úrovně Vašeho podniku.“

anonym: Doslov k požáru opery. In Radiojournal 27/1930 (5. 7. 1930).

anonym: {Požár opery}. In Národ, 5. 6. 1930 (článek). – Cit.: „… večer rozlétla se Prahou poplašná zpráva, že Národní divadlo je v plamenech. Do redakcí bylo telefonováno, co je na věci pravda, také policejní ředitelství bylo bombardováno dotazy. Poplach byl veliký, mluvilo se o panice v Národním divadle a marném zásahu hasičů zdolati požár zlaté kapličky. […] Panika byla dělána v ateliérech Radiojournalu a lidé, kteří poslouchali, patrně nevyslechli začátek hry a chytili si do amplionů už jenom paniku a domnívali se, že hoří skutečně Národní divadlo. Hra tedy nebyla dobře pochopena, nemohla býti, neboť nelze kontrolovati, kdy radioposluchač vezme sluchátka na uši nebo zapne amplion. Proto pozor na takové senzační hry…“

Lit.: anonym: První česká rozhlasová činohra na deskách. In Národní Osvobození 9, 1932, č.317, s.5, 16.11. 1932 (zpráva – činohra „Požár opery“ bude nahrána jako prvá rozhlasová hra na desky Ultraphonu).

Patzaková, A. J.: Prvních deset let československého rozhlasu. Praha: Radiojournal, 1935.

Růt, Václav: Divadlo a rozhlas. Problémy rozhlasové hry. Praha: FF UK, 1936, tiskem 1964 (Praha: SO ČsRo).

Lit.: Hraše, Jiří: Požár v rozhlase – Příběh jednoho vysílání. In Svět rozhlasu 12/2004, s. 13-20.

Sladký, Pavel: {Požár opery} In Reflex, říjen (?) 2005.

Hraše, Jiří : Ještě něco ke zvukové hře Požár opery. In Svět rozhlasu 22/2009, s. 30 – 33 (doplněk k článku Požár v rozhlase, vč. citace z Panáčka v říši mluveného slova).