Dívej se k černému nebi (1963)

Přidal: Přemek |

Srpen 8, 2006

Jaromír Ptáček. Hudba Jaromír Dlouhý, hraje orchestr Gustava Broma. Zpívá Helena Blehárová. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: muž (Jaroslav Dufek), žena (Dagmar Pistorová), hlasatel (Josef Brož), hlasatelka (Helena Kružíková), stařec (Arnošt Navrátil), dívka (Miriam Hynková), první muž (Jiří Dušek), druhý muž (Jiří Tomek), dítě (B. Trhlíková), jeho matka (Libuše Billová), klavíristka (Helena Trýbová).

Nastudovalo Brno. Premiéra 15. 11. 1963. Smazáno.

Lit.: -fl- (= Rejnuš, Miloš): Musíte slyšet. In Host 1/1964, s. 73 (recenze).

Lit.: Ptáček, Jaromír: Pod širákem rozhlasu II. In Divadelní noviny 15/2002 (paměti). – Cit.: (…) Po návratu ze sanatoria nastane období spolupráce s brněnskou režisérkou Olgou Zezulovou (Pět nemístných historií, Dívej se k černému nebi). Založení dramaturgické odbočky v brněnském studiu, o niž se zasloužil především Jan Skácel, otevře možnost nástupu autorů kolem časopisu Host do domu, kteří svými texty výrazně poznamenají celé desetiletí. K Ludvíku Kunderovi, Miloši Rejnušovi, Karlu Tachovskému, Antonínu Přidalovi a Milanu Uhdemu se pak připojí i významní autoři pražští: Ludvík Aškenazy, Jiří Vilímek, Ivan Vyskočil, Václav Havel, Roman Ráž a Zdeněk Urbánek, jehož hra Uta z Naumburku v režii Josefa Červinky s Marií Tomášovou a Janem Třískou v hlavních rolích se zcela nepochybně řadí do zlatého fondu.

- Zájem o kulturní dění vzbuzje pozornost zahraničí. Po prof. Schwitzkem z hamburského rozhlasu (NDR) se v Praze objeví silná čtyřka kolínského WDR: Matjö Ortmann, Paul Schultes, Hans Gerd Krogmann a Paul Schöning. Jakousi náhodou se stane, že vedení literárního oddělení je v ten čas zaneprázdněno a tak diskuze probíhá uvolněně. Při odchodu z budovy si s nimi na ten večer dohodne schůzku v hotelu Internacional (nedbaje na někdejší ponaučení Vladimíra Procházky o roli číšníků v socialismu). Dlouho přes půlnoc diskutují o možnostech spolupráce. Tam jim také předá originální verzi hry Dívej se k černému nebi: bez škrtů. Poruší tím interní zákaz, ale podrží si předsevzetí být věrný „svému úhlu pohledu“. Na druhý den má o tom všem zástupce šéfredaktora zprávu na stole. Nakonec ji smete. Případ končí vážným napomenutím.

- Texty posuzuje prof. Heinrich Kunstmann, vedoucí katedry slovanských literatur na univerzitě v Heidelbergu, později v Mnichově. Vybere hru Dívej se k černému nebi. Následuje pozvání do Kolína nad Rýnem, kde režii převzal Raul Wolfgang Schnell.

Německá kritika přijala texty vstřícně. Píše se o rozhlasovém avantgardním autorovi, o atmosféře Prahy, jejíž tíha poznačí každé jeho dílo. Teď tedy má kolínskou epizodu za sebou, i natáčení pro televizi na zámku Wahn, kde divadelní muzeum řídí nezapomenutelný Helmut Grosse.

NEÚČASTNÝ HLAS: Město bylo založeno před mnoha léty. Zdi jeho domů jsou z kamene, kámen je znakem solidnosti. Přesto, že město leží na dně údolí, byli zakladatelé sužováni obavami, aby vítr jednoho dne nerozrušil městské hradby. Vymysleli proto důmyslný plán křivolakých uliček a slepých zákoutí - z ptačí perspektivy to připomíná pavoučí síť. Město už neví, co je teplý vítr od jihu, jak chladí studený vítr od severu. Nad městem visí modrá mlha. O modré mlze píše mnoho básníků, někteří - vlivem času a mlhy - se dostanou i na stránky čítanek. Jediný člověk nesdílí obecné nadšení. Jednoho dne prohlásí, že modrá mlha je vytvářena z benzinových par a kouře. Lidé se pohorší. Jak by mohlo být něco tak krásného vytvořeno z prvků tak nepříjemných. Najdou se i takoví, kteří fyzikovo prohlášení považují za skrytý útok na zakladatele města. Spor je nutno vyřešit. Městská rada se proto usnese úřad městského fyzika zrušit.

- Na rozloučenou s WDR slíbí, že jim doručí text, který právě dokončuje: Tvé jméno budiž Abel, Tvé jméno budiž Kain. Tím je jeho mise v SRN ukončena. (…)