Vzpomínka na Hamleta (1994)

Oldřich Daněk. Původní rozhlasová hra. Stereofonní scénář Josef Henke a Libuše Podlešáková. Mistr zvuku Libuše Podlešáková. Záznam a střih Anna Henkeová. Hudební a zvuková spolupráce Dana Stuchlíková. Asistentka režie Magdalena Sirotková. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Královna norská (Marta Vančurová), Klaudius (Josef Vinklář), Horatio (Lukáš Hlavica), Kapitán (Jiří Klem) a hlášení a odhlášení (Hana Brothánková).

Natočeno 1994. Repríza 3. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 61 min).

Pozn.: Dvanáct let po slavných událostech na Elsinoru začíná děj hry Oldřicha Daňka Vzpomínka na Hamleta. Klaudius nezemřel Hamletovým mečem, přežil těžké poranění a nyní je Fortinbrasovým vězněm. Autor si pohrává s klasickou látkou, využívá „slabá“ místa“ Shakespearova Hamleta a předkládá poněkud „střízlivější“ verzi.

Dramatik Oldřich Daněk přetvořil příběh prince Hamleta, který byl původně starodánský mýtus a později se stal nejslavnějším dramatem W. Shakespeara, v apokryf na druhou: vrah a krvavý král Klaudius byl nevinen, a není ani mrtev. Je uvězněn na kterémsi norském hradě, kam Horatio, dvanáct let po smrti Hamleta, přivede mladou královnu, manželku norského panovníka Fortinbrase. Z dialogu královny a vězně Klaudia vyrůstá nový, nečekaný obraz dánské tragédie jako brilantní metafora o lásce a moci, ovládání a vládnutí.

Za roli Klaudia obdržel Josef Vinklář Cenu za herecký výkon roku (anketa Neviditelný herec?). – V roce 1994 natočeno také jako 7. část TV seriálu „Hříčky o královnách“ v obsazení: Klaudius (Josef Vinklář), královna (Kateřina Brožová) a Horatio (Viktor Preiss).

Lit: Čípek, Martin: Vrah, nebo jen padouch? In Panáček v říši mluveného slova, 4. 2. 2019 (článek).

Lit.: anonym: Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta. In web ČRo 3 Vltava, září 2015 (anotace). – Cit.: Ve svém dramatickém apokryfu o lásce, moci a vládnutí přivádí Oldřich Daněk posluchače do dějiště slavné Shakespearovy tragédie – na hrad Elsinor. Ve vězení dožívá král Klaudius, který nezemřel, ale vypráví svůj příběh mladičké Fortinbrasově manželce tak, jak se odehrál. Za roli Klaudia obdržel Josef Vinklář Cenu za herecký výkon. 

Lit.: Švihálek, Milan: Rozumím, sakra, tomu bláznovství. In Týdeník Rozhlas 26/2012 (rozhovor).- Cit.: Od koho jste se učil rozhlasovému herectví?

Mám v archivu dokonalé skvosty. Dialog s doprovodem děl se Štěpánkem a Adamírou, hra Oldřicha Daňka. Vzpomínka na Hamleta s panem Vinklářem. Soudce a jeho kat od Dürrenmatta s Rudolfem Hrušínským, jeho doktor Galén v Bílé nemoci. Fantastické hry Sedm svědků od Karvaše, Proces s kontryhelem s nezapomenutelným Högerem, Král Lear s Růžkem… Božínku, toho je! Medřická, Sovák, Kohout, Munzar a jeho žena Jana Hlaváčová… Učím se pořád. Hlavně umění dostat se na dřeň příběhu, situace, vést dialog, hrát si se slovy. Nevím, v čem je ten drobný rozdíl, že se mi jeví herci, které jsem jmenoval, jako mnohem větší osobnosti než ti dnešní. Jako by byly ty seriálově-dabingové hlasy přejeté žehličkou. Žádná zvláštnost, nuance, záhyb, výjimečnost, osobitost projevu. Nikomu to nevyčítám, zase z toho vykukují peníze, taková je asi doba.

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Pozn.: Za roli Klaudia obdržel Josef Vinklář Cenu za herecký výkon roku (anketa Neviditelný herec?).

Stereofonní scénář Josef Henke a Libuše Podlešáková. Mistr zvuku Libuše Podlešáková. Záznam a střih Anna Henkeová. Hudební a zvuková spolupráce Dana Stuchlíková. Asistentka režie Magdalena Sirotková.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)