Zapřený Albert aneb Příběh o žalu a lži (1989, 2023)

Přidal: Přemek |

Srpen 19, 2005

Daniela Fischerová. Příběh o odpovědnosti a strachu. Hudební efekty Radislav Nikodém. Zvukový mistr Hana Milenová. Natáčecí technik Zuzana Bartáčková. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Albert Brixi (Eduard Cupák), Albert Brixi v osmi letech (Petr Hotmar), Albert Brixi otec (Jiří Adamíra), Albert Kaftan (Marek Tomažič), Růža (Jorga Kotrbová), recepční (Svatopluk Beneš), telefonistka (Drahomíra Fialková) a hlas (Hana Kofránková).

Premiéra 21. 9. 1989 (Vltava, 20.00 – 21.00 h.; 57 min.). Repríza 17. 10. 1995 (Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 28. 12. 2004 (ČRo 3 Vltava, 21.30 h.); 7. 2. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Vydala Radiotéka, prosinec 2023 (MP3, CR.ES.2023.312). Ukázka k poslechu zde.

Text hry in: Fischerová, Daniela: Velká vteřina. Hynek 1997.

Pozn.: Hra byla natočena i v Německu.

Lit.: Czech, Jan: Cupákův Albert Brixi. In Dramatické umění 1/1990 (recenze). – Cit.: „Eduard Cupák plně využívá svého krásného zabarvení hlasového, bez hran a ostrých přechodů, dokonale technicky zvládnutého ve všech polohách. Neutkvívá v hlasovém narcisismu, ale je otevřen nárokům textu i režijním záměrům. Výkon se vyznačuje perfektní prací s pauzou, tempovými změnami, kolísáním intenzity, modulačními změnami. ‚Zaostřování‘ i ‚rozostřování‘ hlasu dává projevu hloubku bez technických pomůcek, nabízí posluchači hlasový detail i pocit vzdálenosti bez technického zprostředkování.“

Lit.: Soprová, Jana: Do zlatého fondu. In Scéna 2/1990, s. 4 (recenze). Soprová, Jana - Zapřený Albert (Scéna 1990)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XL. – Krutá pravda ve spleti milosrdných lží. In Týdeník Rozhlas 4/2013. Dostupné také na Panáčkovi.

Lit.: Čípek, Martin: Jedno slovo. In Facebook, 3. 2. 2020 (status). – Cit.: Jedno slovo. Jeden zoufalý výkřik. Malý okamžik, který rozhodl o životech tří lidí. Jak se s tím vyrovnat? A jde to vůbec? Jedna z prvních rozhlasových her Daniely Fischerové tematizuje události, situované do protektorátního období – ty se viděné očima osmiletého chlapce proměňují v mozaiku bezmocné osamocenosti. Eduard Cupák tu měl nejednoduchý úkol – vytvořit postavu vypravěče a zároveň být součástí příběhu, protože ten malý vystrašený chlapec, to je přece on. (…)