Hodiny (1963)

Přidal: Přemek |
Srpen 22, 2005

Karel Cop. Rozhlasová groteska o nešikovném pašerákovi hodin. Dramaturg Jaromír Ptáček. Zvuk Zdeněk Škopán. Záznam a střih Marcela Váňová. Zvukové efekty Artur Šviha. Zvuková spolupráce Radislav Nikodém. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Mrázek (Josef Kemr), pan doktor (Oldřich Musil), pan Tadeusz (Jaroslav Marvan), Budil (Pavel Spálený), Tvrdek (Ivo Gübel), Lounský (Emil Kadeřávek), Dvořáčková (Lída Otáhalová), vedoucí zájezdu (Ferdinand Krůta), polský celník (Ladislav Kazda), hlasatel rozhlasu (Jiří Valenta), hlasatelka rozhlasu Milča Pospíšilová (Jitka Franková), ředitel věznice (Vladimír Hlavatý), dozorce (Bedřich Bobek).

Natočeno 1963. Premiéra 15. 12. 1964, obnovená premiéra září-říjen 1990 (42 min.).

Pozn.: ve hře byla použita znělka motoristického pořadu „Šťastnou cestu“.

Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře, 1988., s. 27 -33.

Langšádlová, Eva: Rozhlasové návraty. Občanský deník, 20. 10. 1990.

Kamberský, Jakub: Heslo: Zapomněl jsem na hodiny. In web Panáček v říši mluveného slova, 2006.

Rozhlasové hry

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře
komentář od Perlinka on 12. 9. 2007 @ 10.26

Přemku, mám dotaz :o) U předcházejícího uvedení bylo toto info:

Hodiny (1963)
Karel Cop. Rozhlasová groteska o nešikovném pašerákovi hodin. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Je tam rozdíl u dramaturgie. Nevíš proč?

komentář od Přemek on 23. 11. 2007 @ 16.34

Rozhlasová klasika, hra, která se studentům pouští jako nejlepší ukázka vpravdě rozhlasového humoru. Vedle situačního a slovního humoru se totiž posluchač směje i výsostně rozhlasovým vtípkům v podobě rychlých a paradoxních střihů, parodiím rozhlasových pořadů (rozhlasový fejeton redaktorky Milči Pilné je dokonalou nápodobou budovatelských plků, které pronikly až do automobilistického pořadu „Nashledanou v sobotu“ – ano, je to jeho znělka, co uslyšíte jako podklad zmíněného fejetonu.

Samostatnou kapitolou je samozřejmě precizní výkon Josefa Kemra v roli neumětelského pašeráka. Obzvláště v dialogu s neméně půvabným Jaroslavem Marvanem u mne vyvolával salvy smíchu a v naší rodině je dodnes oblíbeným pořekadlem (nezlobte se, slovo „hláška“ se mi zprotivilo) „Kdo je blbec? Pán je blbec!“.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)