Kudy bloudí Odysseus (1964, 2021)
Karel Tachovský. Ironický apokryf. Scénická hudba Zdeněk Pololáník hraje orchestr Gustava Broma. Zvukový mistr Otakar Tajovský. Natáčecí technik Slávka Murdychová. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Olga Zezulová.
Osoby a obsazení: vypravěč (Rudolf Walter), Odysseus (Rudolf Jurda), Antiklos (Zlatomír Vacek), Elpenór (Zdeněk Martínek), Eurylochos (Jaroslav Dufek), Polyfémos (Josef Karlík), náčelník kikónské policie (Oldřich Celerýn), kikónská písařka (Dagmar Pistorová), Nausikaa (Blažena Rýznarová), Kalipsó (Helena Kružíková), Kirké (Libuše Billová), Telemachos (Josef Husník), Penelopa (Jana Ebertová), Antinoos (Arnošt Navrátil) a Lotofágos (Dobroslav Riegl).
Nastudovalo Brno v roce 1964. Premiéra 1. 1. 1965 (Československo 1, 18:50 – 19:30 h). Repríza 14. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Vydala Radiotéka, únor 2021 (MP3; CR.ES.2021.55).
Lit.: -kn- (= Nešvera, Karel): Novoroční premiéry. K. Tachovský: Kudy bloudí Odysseus, M. Rejnuš: Život s hudbou. In Večerní Praha 308 (3001), 31. 12. 1964 (anotace)
Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou 62. Odysseova neslavná pouť. In Týdeník Rozhlas 4/2014 (článek).
Lit.: Horoščák, Marek: Karel Tachovský: Kudy bloudí Odysseus. Ironický apokryf na Odysseův příběh. In web ČRo 3 Vltava, 14. červen 2020 (článek). – Cit.: (…) Karel Tachovský se na konci padesátých let v literárně-dramatické redakci brněnského studia československého rozhlasu výrazně zasadil o obrodu původní rozhlasové dramatiky – ať už jako dramaturg her Milana Uhdeho, Miloše Rejnuše, Antonína Přidala či Ludvíka Kundery, nebo jako autor vlastních rozhlasových her.
Z jeho původních her si tentokrát připomínáme ironický apokryf na Odysseovské téma, který Tachovský zasadil do dvacátého století. Bájný hrdina je v tomto případě představen jako slaboch, lhář a pochybovač. Autor si pohrává s jednotlivými motivy a postavami z řecké mytologie, aby vytvořil obraz válkou zničené společnosti, ve které nemají velké příběhy své místo. Zůstává jen manipulace, lži, banalita a ironie. Klíčem k Tachovského pojetí jsou slova z úvodu hry:
Však místo Tróje můžeš dosadit kdekteré z mnohých zhanobených měst. A místo našich legendárních jmen dosaď si jména trapně současná. Vždy stejný prach se zvedá nad zemí, vždy stejný dým se táhne troskami, vždy stejný žal a hrobů vrstvení. Jen obzor snad je o stín jasnější… (…)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Karel Tachovský však v brněnském rozhlase realizoval i svůj vlastní, osobitý pohled na mýtus o Odysseovi a jeho dlouholeté cestě. Tachovského původní hra Kudy bloudí Odysseus (1964) je pohledem mírně cynickým, ale spíše jen smutně skeptickým; z pohledu současníka všech zvěrstev 20. století už neumíme a asi ani nemůžeme nazírat Odyssea a jeho bojovníky přes opar Homérova básnického umění. Vidíme spíše unavené, vysílené i cynické válečníky, kteří si sami před sebou často dovedou obhájit leckteré zvěrstvo. Vidíme Odyssea spíše jako pragmatického zbabělce než jako idylického hrdinu…
Nejen pro tento pozoruhodný pohled na Homérův epos je dobře slyšet tuto inscenaci znovu. Překvapí nás totiž i inscenační svěžest, starosvětský pathos vypravěčův (významný brněnský herec, režisér a pedagog Rudolf Walter) i Polyfémos (Josef Karlík) pojatý jako dobový fízl…