Bílá nemoc (1958, 2007)
Karel Čapek. Scénář Vladimír Procházka. Dramaturg Dalibor Chalupa. Hudba Miroslav Ponc. Divadelní režie František Salzer, rozhlasová režie Jiří Roll. Sleevenote Josef Hlavnička.
Osoby a obsazení: Maršál (Zdeněk Štěpánek), dvorní rada profesor Sigelius (Bedřich Karen), Dr. Galén (František Smolík), baron Krieg (Jan Pivec), mladý Krieg (Miroslav Doležal), Maršálova dcera (Alena Jančaříková), ministr propagandy (Vladimír Leraus), novináři (Karel Pech a Luděk Munzar), otec (Bohuš Hradil), matka (Božena Půlpánová), dcera (Lída Plachá), syn (Jaroslav Mareš), malomocní (Emil Bolek, Theodor Strejcius, Miloš Nesvadba), asistenti kliniky (Josef Gruss, Václav Švorc), vrchní sestra (Ela Poznerová), pobočník (Jan Přeučil). Dále účinkují Vladimír Kudla, Benjamin Smola, František Jásek, Jaroslav Heřman a Artur Šviha.
Natočeno 8.-18. 4. 1958. Premiéra 29. 6. 1958 (145 min.) v cyklu Nedělní divadelní večery. Repríza 9. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 28. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 15. 3. 2018 (ČRo Rádio Retro, 13:35 – 16:00 h) v rámci pořadu Rádio Retro – Osudové osmičky.
Vydal Radioservis (MC: CR 0208-4-802 – 2MC) v roce 2007. Stránky Radioservisu udávaly jako rok vzniku nahrávky 1957. Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3).
Pozn. z roku 2017: Svět stojí na pokraji války, když se objeví smrtelná nemoc, na kterou lidstvo nezná lék. Předposlední hra Karla Čapka, od jejíž premiéry letos uplyne 80 let. Ze Zlatého fondu Českého rozhlasu. Vynikající rozhlasová nahrávka z roku 1958, která převzala obsazení ze soudobého nastudování v Národním divadle v Praze. (anotace)
Lit.: Ptáček, Jaromír (ed.): Nedělní divadelní večery. Cyklus slavných činoher a oper 1957-1958. Praha: Československý rozhlas, 189 s.
Lit.: Tomáš, Jiří: K druhé polovině rozhlasového cyklu. Vrcholy Zlatého fondu. In Rudé právo, 14. 9. 1977, s. 5 (článek).
Lit.: Čípek, Martin: Portrétista panstva. In Facebook, 16. 3. 2016 (herecký portrét). – Cit.: (…) Když hrál Karen dvorního radu Sigelia v Bílé nemoci, dal Čapkově představě podobu tak jedinečnou, že se mu podařilo víc, než samotnému autorovi. Jeho Sigelius, dodnes živý a působivý ve filmové (1937) i rozhlasové (1958) podobě, nenapadal totiž pouze a především zfašizovanou vědu, neusvědčoval jen kariéristy a politické tlachaly obdařené funkcemi, ale obracel diváka i proti polobohům z lékařských klinik a nemocnic, kteří s fašismem neměli nic společného. Anebo Karenovi církevní hodnostáři, intrikující, plní zla a nenávisti, jako byli papežský legát Trasimondo v Penězokazcích (1945), Petr Angeli v Janu Husovi (1945 a 1953) nebo remešský arcibiskup v Shawově Svaté Janě (1956). (…)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Správná transkripce Josefa Gruse je Gruss.
Baron a jeho syn se u Čapka museli jmenovat Krüg, i když řadě
diváků to německé Krieg=válka připomínalo. Čapka k pozměnění jména vedly ohledy na možné útoky Německého velvyslanectví, které ale stejně přišly.
Napište komentář k článku