Zpráva o moru v Londýně (1969)
Gert Hoffmann. Hra podle výpovědí tamních občanů, kteří na mor hynuli od května do listopadu léta Páně 1665. Překlad Jan Tomek. Zvuk Ivo Fischer a Karel Nedorost. Záznam a střih Anna Halbichová a Jana Fischerová. Zvuková spolupráce Radoslav Nikodém. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Jiří Horčička.
Účinkují Jiří Adamíra, František Smolík, Vlasta Jelínková, Libuše Havelková, Rudolf Pellar, Soběslav Sejk, Vladimír Švec, Bedřich Prokoš, Jana Drbohlavová, Karel Beníško, Josef Větrovec, Otomar Korbelář, Julie Charvátová, Miroslav Doležal, Čestmír Řanda, Zdeněk Ornest, Vladimír Leraus, Jaroslava Adamová, Josef Patočka, Josef Vinklář, Jaroslav Kepka, Zdeněk Dítě, Ivo Gübel, Jaroslav Raušer, Jiří Hurta, Jaroslav Cmíral, Milan Mach, Miloš Willig, Vlastimil Fišar, Svatopluk Skládal, František Holar.
Natočeno 1969. Premiéra 27. 4. 1969 (Praha – RPD, 19:03 – 20:32 h.; 73 min.) v cyklu Přehlídka zahraniční rozhlasové hry. Repríza 28. 8. 2007 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 18. 10. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: Venclová, Renata: Gert Hofmann: Zpráva o moru v Londýně. Podle výpovědí tamních občanů, kteří na něj hynuli od května do listopadu L. P. 1665. In web ČRo 3 Vltava, 18. říjen 2020 (článek). – Cit.: Jak zranitelná je lidská civilizace, si často neuvědomujeme, dokud nepřijde rána, která nás připraví o dosavadní jistoty… Poslechněte si Hofmannovu Zprávu o moru v Londýně, již na Vltavě uvádíme v rámci Hry pro pamětníky. S výjimkou reprízy v roce 2007 nebyla inscenace po roce 1989 v rozhlasovém éteru ke slyšení, nyní bohužel může působit až nepříjemně aktuálně. (…)
Povědomí o tom, že období bezpečí a prosperity netrvají věčně, měli naši předkové mnohem silnější než my. Smutnou zásluhu na tom jistě měly i morové rány, které v Evropě opakovaně decimovaly populaci až do 18. století. Jednou z významných epidemií černé smrti byl i velký londýnský mor v letech 1665–66, na který zahynulo na 100 000 z tehdejších 450–475 000 obyvatel města. Nákaza se do londýnských ulic rozšířila z doků, kam ji přivezly nizozemské lodě. Přes zimu se nemoc objevovala jen málo, ale s nástupem teplého jara a léta propukla epidemie v plné síle. Král Karel II. se svým dvorem město záhy opustil a to se proměnilo ve smrtící past především pro nejchudší obyvatele.
Mrtvé neměl kdo pohřbívat
Obraz lidského společenství vydaného postupné zkáze zachytil v rozhlasové hře Zpráva o moru v Londýně německý dramatik Gert Hofmann. Buduje ji jako mnohohlasou mozaiku složenou z výpovědí lidí, kteří popisují život ve městě – od prvních zpráv o nemoci, které magistrát zlehčoval, přes přibývající kříže na dveřích domů s nakaženými, až po neprodyšné uzavření města, kde bylo tolik mrtvých, že je neměl kdo pohřbívat. (…)
Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou 78. – Ještě živé je vezli na káře. In Týdeník Rozhlas 50/2014 (článek). Dostupné též v nezkrácené verzi na Panáčkovi.
Lit.: Srbová, Olga: Zpráva Jiřího Horčičky o jedné rozhlasové inscenaci. In Divadelní noviny, roč. 12, 1968-69, č. 18, s. 4 (článek).
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Napište komentář k článku