Balada pro banditu (1975)

Přidal: Přemek |

Srpen 16, 2005

Milan Uhde. Přepracovaná verze divadelní hry. Hudba Miloš Štědroň, hraje skupina Cech (Aleš Jurda – housle, vedení; Jan Svoboda – kytara; Dalibor Lebloch – harmonika, mandolína; Jonatan Tomeš – kytara, zobcové flétny; Stanislav Tesař – kontrabas; Aleš Záboj – percussion). Hudební nastudování Evžen Holiš a Miloš Štědroň. Dramaturg Jaromír Nečas. Scénář a režie Zdeněk Pospíšil.

Osoby a obsazení: Nikola Šuhaj (Miroslav Donutil), Eržika (Iva Bittová), velitel četníků / starý Drač (Jiří Pecha), Lazar Mageri (Boleslav Polívka), Jura Šuhaj / Icu Bokšaj (Petr Maláč), rotmistr Pavel Kubeš / Uhrín / Jejku Horbasa / Laco Totín / poštmistr (Daniel Dítě), Oreb Danko / Andrej Drač / četník Dorď (Vladimír Hauser), Morana / baba / stará Vageryčová / Derbaková (Marie Sýkorová), Mara (Pavla Schönová), Eva (Simona Peková), vypravěč / Derbak / četník Bouda (Pavel Zatloukal).

Nastudovalo Brno v roce 1975 (studio Dukla). Premiéra 2. 11. 1975 (Vltava, 14:20 – 15:00 h.).

Pozn.: Existuje ještě stereo verze, která vyšla počátkem devadesátých let na MC.

Alternativní název: Balada o Nikolovi Šuhajovi.

Lit.: Janoušek, Martin: Divadlo v rozhlase – Transkripce divadelní inscenace do rozhlasové podoby. Brno: Masarykova univerzita, 2007 (diplomová práce). – Cit. Jaromír Nečas tedy oslovil Zdeňka Pospíšila a autora hudby k Baladě pro banditu Miloše Štědroně a tuto inscenaci natočil ještě v roce 1975 ve studiu Dukla
v brněnském rozhlase jako mono nahrávku. Jedním z jejich následných posluchačů byl i soudruh Alois Indra, který si vyžádal, aby byla nahrávka poslána do Prahy. Obavy z tohoto zájmu se ukázaly jako liché, jelikož tento přední představitel tehdejší vládnoucí garnitury našel v tomto díle zalíbení a dal pokyn, ať se inscenace Balady pro banditu v brněnském studiu natočí jako stereo nahrávka. Tak se stalo, že Balada pro banditu byla oficiálně první rozhlasovou hrou natočenou stereofonně v brněnském studiu. Oficiálně pak byla zahrnuta jako jeden z úkolů komplexní racionalizační brigády ustavené na počest XV. sjezdu KSČ (Rovnost, Brno, 3. 6. 1976).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Zabili, zabili chlapa z Koločavy… Balada pro banditu ke sto letům od smrti Nikoly Šuhaje. In web Týdeník Rozhlas, 2. srpen 2021 (článek). – Cit.: Právě před sto lety, 16. srpna 1921, ukončily rány sekerou život Nikoly Šuhaje. Příběh koločavského loupežníka ožívá ve slavné Baladě pro banditu, kterou v sobotu 14. srpna uvádí stanice Vltava.

Některé příběhy jsou tak neuvěřitelné, že se musely skutečně stát. Tohle je jeden z nich. Začíná se v brněnském Divadle Husa na provázku. V půlce sedmdesátých let začne jindy tak nepořádný režisér Zdeněk Pospíšil nosit na zkoušky úhledné hromádky papírů a na nich – Baladu pro banditu. Poetická hra plná lidových a kvazilidových písní a příběhů z Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka (1933) se začala okamžitě zkoušet a po premiéře se ukázalo, že Provázek zrodil divácký hit. V roli Nikoly Šuhaje vystoupil Miroslav Donutil a stal se z něj idol dívčích srdcí, krčmáře Mageryho vybavil úlisnou zdvořilostí Boleslav Polívka, urputného velitele četníků hrál Jiří Pecha. Vemlouvavou, ale nepodbízivou hudbu složil Miloš Štědroň.

Nikdo kromě Zdeňka Pospíšila nevěděl, že text Balady nenapsal on, ale Milan Uhde. Ten na spolupráci s Pospíšilem vzpomíná ve svých Rozpomínkách takto: „Zdeněk Pospíšil byl přesvědčen, že máme v rukou westernovou látku. Nazýval ji sice easternem, ale trval na tom, že bude spočívat na písničkách. Slovo bandita se Zdeňkovi zalíbilo tím, že nebylo folklorní, a trval na něm, i když mně se nezdálo výstižné. Zato přijal můj výklad, proč má být Balada adresována banditovi: je určena banditovi v nás, má zpochybnit iluzorní představy, že člověk může rozhodovat o svém životě bez ohledu na cokoli a kohokoli, nýbrž že je vždy součástí společnosti, byť se z ní a z jejích neúprosných vazeb pokouší vyčlenit.“

Úspěšná inscenace brzy zaujala i média. První se ozval rozhlas, konkrétně Jaromír Nečas – v roce 1975 v brněnském studiu Dukla natočil Baladu v původním divadelním obsazení. Rozhlasový záznam byl sice ochuzen o vizuální kouzlo divadelní inscenace, zato zaujal skvělým tempem a montáží. Scény se tu střídají nesentimentálně a v rychlém sledu, lyrická vyznání i mrazivé scény jsou zakončovány písněmi, které Milan Uhde buď vybral z lidových zdrojů a upravil, nebo rovnou sám napsal (to se týká především úvodní písně Zabili, zabili chlapa z Koločavy).

Tady však podivuhodný osud inscenace teprve začíná. Jak píše Martin Janoušek ve své diplomové práci Divadlo v rozhlase – Transkripce divadelní inscenace do rozhlasové podoby, „monofonní nahrávku Balady pro banditu slyšel i soudruh Alois Indra, který si vyžádal, aby byla nahrávka poslána do Prahy. Obavy z tohoto zájmu se ukázaly jako liché, jelikož tento přední představitel tehdejší vládnoucí garnitury našel v tomto díle zalíbení a dal pokyn, ať se inscenace Balady pro banditu v brněnském studiu natočí jako stereo nahrávka. Tak se stalo, že Balada pro banditu byla oficiálně první rozhlasovou hrou natočenou stereofonně v brněnském studiu.“ Kdyby jen soudruh Indra tušil, kdo se skrývá za libretem…

Lit.: Hložková, Hana: Milan Uhde, Miloš Štědroň: Balada pro banditu. Trampský muzikál s legendami opředenou postavou Nikoly Šuhaje. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2021 (článek). – Cit.: Před 100 lety zemřel zbojník Nikola Šuhaj, pro jedny podkarpatský lidový hrdina, pro druhé zločinec a vrah. V českém povědomí žije především díky románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník. V polovině 70. let podle něj napsali Milan Uhde a Miloš Štědroň muzikál Balada pro banditu pro brněnské Divadlo na provázku. (…)

Trampský muzikál s legendami opředenou postavou Nikoly Šuhaje napsala dvojice Milan Uhde a Miloš Štědroň. Zatímco skladatelovo jméno je od počátku známé, politickému systému „nepohodlný“ dramatik musel svou identitu tajit. Autorství na sebe vzal Zdeněk Pospíšil, v jehož režii toto neotřelé dílo vzniklo.

Milan Uhde ve svém scénáři vycházel z motivů románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník, odehrávajícího se na Podkarpatské Rusi v období končící první světové války a krátce po ní. Vojenský dezertér Šuhaj, očarovaný starou vědmou tak, aby se mu vyhnula každá střelná rána, se protlouká jako bandita. Okrádá lidi, aby měl z čeho žít, a musí se mít stále na pozoru před vojenským aparátem. Ke konci války se vrátí ke svým blízkým do rodné Koločavy. Na předchozí „způsob obživy“ si však zvykl natolik, že v něm nadále pokračuje, proto se musí nadále ukrývat, tentokrát před českými četníky. Rodinný život s Eržikou je v důsledku jeho loupení a neustále hrozícímu nebezpečí neudržitelný. Trnem v oku začíná být i několika místním obyvatelům, kteří se ho rozhodnou zradit.

Muzikál Balada pro banditu se inscenoval v Divadle na provázku (dnes Divadlo Husa na provázku) v roce 1975. Dějová zápletka Šuhajova příběhu byla vložena do netypického vyprávěcího rámce, který zůstal zachován i ve filmové podobě tohoto díla z roku 1978 v režii Vladimíra Síse. Příběh je vyprávěn u táborového ohně skupinou trampů, která dostupnými prostředky, jež jsou v lese nebo je mají v batozích, předvádí „hru na Nikolu Šuhaje“. Právě tento inscenační posun a vůbec nápadité režijní provedení přispělo k tomu, že příběh nebyl ukotven dobově (do dvacátých let 20. století), ani místně (Podkarpatská Rus). Nejvíce se to projevilo ve vizuální stránce inscenace, avšak zásadní vliv se ukázal i v té hudební. Miloš Štědroň záměrně nerekonstruoval soudobý místní folklór a složil původní písně tak, aby byly hratelné u táborového ohně. Tím hudbě vdechl životodárnost, překračující rámec „pouhého“ divadelního představení. Písně z Balady pro banditu se rychle staly jakoby přirozenou součástí nejen trampské komunity a nejen doby, ve které vznikly. Začaly žít a dodnes žijí vlastním životem, nehledě na jeviště.

Při převedení provázkovského muzikálu do rozhlasové podoby zákonitě odpadl zmíněný vnějškový posun trampského vyprávění. Zůstal zde pouze příběh Nikoly Šuhaje, sdělovaný prostřednictvím postavy vypravěče. Dalším rozdílem oproti divadelní verzi je obsazení. V původní verzi se herci střídali kromě hlavních postav i v dalších epizodních rolích, což bylo pro audiální pojetí nepraktické. Z tohoto důvodu v rozhlasové inscenaci účinkují umělci, kteří nepůsobili v souboru Divadla na provázku. Rozhlasová inscenace v režii Zdeňka Pospíšila je pozoruhodná tím, že byla natočena dvakrát. Hned v roce 1975 totiž vznikla mono nahrávka, na základě které tehdejší politická garnitura dala pokyn, aby se zmíněný titul natočil stereofonně. Balada pro banditu je tudíž první stereofonní nahrávkou brněnského rozhlasu. (…)

Rozhlasové hry