Z divokého východu (2011)

Přidal: Přemek |

Leden 12, 2012

Jiří Hubička. Původní rozhlasová detektivní hra. Střih Naďa Culková. Zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer. Hudební a zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Produkce Jana Knapová. Dramaturgie Jitka Škápíková. Režie Petr Mančal.

Osoby a obsazení: poručík Vláčil (Jiří Ornest), rotný Králíčková (Jana Stryková), náčelník Václav (Petr Kostka), Doucha (Daniel Šváb), vedoucí městského archívu (Dana Syslová), Špaček (Aleš Procházka), Špačková, jeho žena (Simona Stašová), hrabě Salzenbach (Karel Weinlich), jeho dcera (Veronika Gajerová), Jakub Novotný, archivář (Kajetán Písařovic), Novotná, jeho matka (Taťjana Medvecká), archivářka Skálová (Klára Sedláčková-Oltová), policejní lékař (Petr Pelzer), „Sekáč“ (Jiří Langmajer), ranaři (Hynek Čermák, Luboš Veselý, Michal Pavlata). Dále účinkují Martin Zahálka, Ivan Chrz, Petr Mančal, Petr Šplíchal, Jiří Knot, Libuše Šplíchalová, Eva Přibylová, Tomáš Vrba, Tomáš Pergl, Jiří Litoš, Eva Přibylová a Eva Přibylová.

Natočeno 2011. Premiéra 22. 1. 2012 (ČRo 2 Praha, 20:00 – 21:10 h.; 69 min.). Repríza 29. 3. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 30. 5. 2021 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Pozn.: Hra volně navazuje na hru Síla slova (2009).

Lit.: Pavlovský, Petr: Simona Stašová coronat opus. In Týdeník Rozhlas 9/2012 (recenze). – Cit.: Vražda před mikrofonem, to byl název mé kritiky, která v rubrice Zamyšlení nad rozhlasem vyšla na tomto místě před téměř třemi lety. Jejím předmětem byla rozhlasová detektivka Jiřího Hubičky Síla slova. V závěru jsem návodně, a možná dokonce i inspirativně konstatoval, že slibná detektivní dvojice poručíka Vláčila a rotné Králíčkové (český protějšek páru Linley – Haversová z televizního cyklu BBC), stejně jako zavedené dramatické prostředí (okresní město s policejní služebnou, regionálním rádiem, pochybným barem s prostitutkami a dalšími charakteristickými reáliemi) přímo volají po dalším „uměleckém životě“.

Nemůže být proto pro kritika většího štěstí a praktičtějšího uznání, než když se ukáže být pravým, a nikoli falešným prorokem. Od premiéry Síly slova uběhly sice už téměř tři roky, ale dočkal jsem se. Koncem letošního ledna měl na ČRo 2 – Praha premiéru opus s novým příběhem započatého „cyklu Vláčil – Králíčková“ nazvaný Z divokého východu. Zůstalo dějiště dramatu – okresní město s policejní služebnou a okolí, zůstaly hlavní postavy a jejich představitelé, Jiří Ornest a Jana Stryková; zůstali i režisér Petr Mančal a dramaturgyně Jitka Škápíková.

Motiv jednoho pokleslého média – lokálního soukromého rozhlasu – nahradilo jiné pokleslé médium – akční film, respektive raut pořádaný po jeho premiéře, kde se odehraje nezdařený a údajný pokus o vraždu režiséra. Zákonitě se pak dostáváme do prostředí nájemných vrahů, jejich zákazníků i obětí, prostředí propojeného v posledku i se stranickou politikou.

V reáliích jsou ale i sporná místa, ba dokonce lapsy. Kariéra jednoho z hlavních darebáků je charakterizována následovně: „Před listopadem vysoký funkcionář SSM, později vstoupil do ODA.“ Sám jsem v této straně byl, a to téměř od počátku na podzim 1990 (půl roku před vznikem ODS!), mám legitimaci číslo 0038. Takoví lidé v ODA podle stanov (které se úzkostlivě dodržovaly – konzervativní strana!) mohli být jenom velice obtížně. Platilo totiž pravidlo, že bývalý člen KSČ musí žádat příslušnou místní organizaci o doporučení výjimky, kterou po jejím doporučení „zdola“ centrální orgán posoudí a schválí. Vysoký funkcionář SSM byl nutně i členem KSČ – což ovšem mnozí posluchači už nevědí, a proto by se to v rámci dialogů dozvědět měli.

Celkově lze ale konstatovat výrazný kvalitativní skok vpřed: hra má větší spád, děj je dynamičtější, aniž by „zvuková akčnost“ někde překročila míru funkčnosti a vkusu. Na rozhlasovou hru je postav opět trochu moc, vesměs jsou ovšem ztvárněny tak skvělými herci, že při poslechu neztrácíme orientaci. Hereckým vrcholem večera byla pro mne tentokrát Simona Stašová. Její vdova po zločinci jako by vyšla z nějakého italského neorealistického filmu. „Lidová postava“ jak má být, plná emocí, rozhořčení i rezignovaného smutku a smíření se světem.

Rozhlasové hry