Die Kunstschwimmer (Akvabely, 2006)

Přidal: rickie |

Leden 31, 2007

David Drábek (nar.1970). Překlad do němčiny Henning Schlegel. Rozhlasová úprava Robert Schoen. Hudba Peter Kaizar. Režie Robert Schoen.

Osoby a obsazení : Kajetán (Hüseyin Michael Cirpici), Pavel (Axel Wandtke), Filip (Lars Rudolph), Edita (Britta Steffenhagen), Markéta (Cathlen Gawlich), Magda (Ursula Werner), První (Irm Hermann), Druhý (Regina Lemnitz) a další.

Natočeno v RBB (Rundfunk Berlin-Brandenburg) v roce 2006 (51 min., stereo). Premiéra 26. 1. 2007 (RBB Kultur).

Anotace k premiéře:
Nur beim heimlichen Synchronschwimmen empfinden drei Männer Gefühle von Lebensglück. Filip (Lars Rudolph) wird danach süchtig und verwandelt sich langsam in einen Fischotter. Seine Freunde setzen ihn an einem See aus, wo sie fortan ihrem gestreßten städtischen Karriere- und Familienleben eine anarchisch verspielte Alternative entgegensetzen.
_____________________________
Inhaltsangabe:
Die gesellschaftlichen Umbrüche liegen lange zurück, ganz unterschiedlich ist inzwischen die Lebenssituation von Filip, Pavel und Kajetán, und doch verbindet sie immer noch die alte Freundschaft, treffen sie sich regelmäßig im Schwimmbad, um sich im Synchronschwimmen zu üben. Da erleben die ehemaligen Studienfreunde seltene Glücksgefühle von Harmonie. Filip wird süchtig nach diesen Momenten und verwandelt sich allmählich in einen Fischotter. Angesteckt von solch konsequenter Welt-Verweigerung befragen auch Pavel und Kajetán ihr bisheriges Leben. Pavel, Universitätsprofessor und ehemaliger Dissident, verläßt seine Familie, und Kajetán verabschiedet sich mit einem Befreiungsschlag von seiner erfolgreichen TV-Karriere. Gemeinsam entlassen sie mit einem skurrilen Begräbnis den verwandelten Filip in einen See und sich selbst in eine kindliche Phantasiewelt.
_____________________________
David Drábek, Tscheche, geboren 1970, hat Film- und Theaterwissenschaften studiert und veröffentlicht seit 1992 Theaterstücke. Für „Die Kunstschwimmer“ erhielt er 2003 den Alfréd-Radok-Preis, die höchste tschechische Auszeichnung für dramatische Werke. Drábek arbeitet als Autor, Regisseur und Dramaturg.
___________________________________________________
Bemerkungen:
Die Geschichte klingt vielversprechend, auch die formalen Aspekte der Umsetzung lassen hoffen, dass man hier mit einer satirischen Groteske bestens unterhalten werden könnte. Das Ergebnis ernüchtert ein wenig. Es gibt zwar sehr gelungene Passagen, die den Erwartungen durchaus entsprechen, wie beispielsweise das TV-Show-Desaster. Insgesamt wirkt die Geschichte aber nicht rund genug und packt den Hörer zu wenig.
Dabei hat man in der Umsetzung sehr interessante Anstrengungen unternommen und die Sprecher der drei Protagonisten auch aktiv zu Wasser gelassen. Die Leistungen verwässern dadurch nicht, im Gegenteil das Spiel wirkt deutlich echter.
Aber die gute Produktion und einige guten Szenen allein, reichen nicht aus. Das Hörspiel überzeugt nicht zur Gänze. Es reicht gerade mal so für eine positive Wertung.

Cena Alfréda Radoka 2003 – Inscenace Davida Drábka Akvabely v režii Vladimíra Morávka se stala českou hrou roku a trofej si odnesl scénograf Martin Chocholoušek. Akvabely byly navrženy na inscenaci roku a Michal Pavlíček byl za ně nominován na cenu za scénickou hudbu.

SYNOPSE HRY

Opravdu horká novinka, ochlazovaná pouze vodou na jevišti.

Tři kamarády z vysoké školy pojí tajný koníček – scházejí se v kryté nádrži a „tančí“ ve vodě. Jejich srstnaté nohy kmitají v rytmu hudby nad hladinou a oni zažívají chvíle harmonie a souhry, která tyhle třicátníky „na suchu“ opouští. Bujarými pikniky po tréninku však jen maskují trhliny ve vztazích. Jejich cesty se po škole vzdálily. Kajetán přes počáteční zábrany
přijal v televizi moderování amatérské písničkové soutěže a stal se opravdovou celebritou. Pendluje mezi náručemi modelek a náručí svého učitele angličtiny. Petr na univerzitě zůstal jako učitel a dál zarputile bojuje proti konzumu. Pedantsky hlídá svou ženu a syna před nástrahami civilizace a vyčítá Kajetánovi zradu ideálů. Oba přátele však zaskočí Filip. Rozhodne se zůstat v nádrži navždy a vrátit se tak do vodního praživlu. Cítí se být vydrou, mezi prsty mu raší plovací blány. Postupně se uzavírá světu, až utichne docela. Věci se dávají do pohybu – Petra opustí žena, Kajetán pod dojmem ztráty přítele vyvolá rvačku v televizním studiu. Jejich jistoty se během několika vteřin rozsypou na prach. V závěrečné scéně na břehu jezera nesou Petr s Kajetánem na ramenou dřevěnou truhlu. Tmavé obleky mají rozhalené, od podpatků jim odlétají kamínky. Vypouštějí Filipa do vod jezera. Petr zachraňuje hmyz z hladiny a Kajetán si opodál otevírá „obchod“ s klacíky, blátem a listím. Na závěr dvě osiřelé „akvabely“ zmizelému příteli tančí.

Hra je i přes množství gagů a humorných situací prostoupena generační nostalgií a místy až mrazivým surreálnem.