Přízraky (2012)

Přidal: Přemek |

Květen 30, 2012

Henrik Ibsen. Překlad František Fröhlich. Rozhlasová úprava a dramaturgie Klára Novotná. Hudba Petr Kofroň. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: paní Alvingová (Daniela Kolářová), Osvald, její syn (Jan Dolanský), pastor Manders (Viktor Preiss), Jakub Engstrand (Oldřich Vlach), Regina, jeho dcera (Tatiana Vilhelmová).

Natočeno 2012. Premiéra 27. 10. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 15:35 h.). Repríza 6. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Šotkovský, Jan: Viktor Preiss jako pastor Manders v Kofránkové rozhlasové inscenaci Ibsenových Přízraků. In Facebook, 25. 2. 2016 (status). – Cit.: Viktor Preiss jako pastor Manders v Kofránkové rozhlasové inscenaci Ibsenových Přízraků. Portrét roztomile tvrdohlavého mouly, který všechny kolem sebe dusí nejlepšími úmysly. Je to celé poskládané z drobných komických detailů, zajíknutí, popleteností a střihů z rozšafného moralistního žvatlání do nečekané dětinské urputnosti – a najednou člověk zjistí, jak obludná figura z toho ve výsledku vyleze. Tak dobrý herec Preiss je – a nebýt Českého rozhlasu, není kde se to dozvědět.

Lit.: Novotná, Klára: Na rozhlasovém jevišti budou mít premiéru Ibsenovy Přízraky. In web ČRo, říjen 2012 (anotace + úryvek). – Cit.: Vrcholem cyklu ibsenovských rozhlasových inscenací, uváděných na podzimním Rozhlasovém jevišti bude poslední říjnovou sobotu 27. října 2012 premiéra Přízraků – hry, která v době svého vzniku vzbudila mimořádné emoce a dnes je považována za přelomové dílo v cestě moderního dramatu. Režisérka Hana Kofránková jeho rozhlasovou podobu připravila s herci Danielou Kolářovou, Janem Dolanským, Viktorem Preissem, Oldřichem Vlachem a Tatianou Vilhelmovou.

Rodinné drama, které norský dramatik Henrik Ibsen dokončil na podzim roku 1881, bývá někdy označováno právě za ono „přelomové dílo“ v cestě moderního dramatu – má rozměr tragédie, je ale psáno všední prózou a pro vyklenutí dramatického oblouku postačí autorovi pouhých pět postav. V době svého vzniku však byly Přízraky prohlášeny za „otevřenou stoku“ a skandál, který vydání hry způsobilo, předstihl Ibsenovo očekávání.

Podobně jako v předchozích Oporách společnosti (1877) a Domečku pro panenky (1879) i v následujícím Nepříteli lidu (1882) odráží se také v Přízracích Ibsenův kritický postoj k tehdejším společenským poměrům i jeho neúnavné volání po pravdivosti a svobodě. V tomto případě pak autor mířil přímo na pilíře podpírající měšťáckou společnost – instituci manželství a církev s jejím pokřiveným výkladem křesťanských hodnot – a míru pobouření dovršilo zvěřejní doposud tabuizovaných motivů incestu, pohlavní choroby či eutanázie. Drama Heleny Alvingové, před kterou se s návratem syna Osvalda znovu otevírají zdánlivě uzavřené kapitoly života, přináší ale především obraz duševního, nikoli tělesného úpadku. A skrze něj vypovídá právě o potřebě vyrovnat se s minulostí, o hledání cesty k osobní svobodě i o nebezpečí, které hrozí, vzdáme-li lásky ve jménu povinnosti. (…)

Lit.: Vaščáková, Tereza: Rozhlasový Rosmersholm – nový přístup k Ibsenovi. In web Panáček v říši mluveného slova, 18. 7. 2023 (diplomová práce).

Rozhlasové hry