Rozhovor v Delfách (1997)

Přidal: Přemek |

Srpen 25, 2005

Oldřich Daněk. Hra o sváru antických bohů, ke kterému dochází po pádu Tróje. Dramaturg Pavel Minks. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Apollón (Pavel Soukup), Dionýsos (Ilja Racek), Eris (Valérie Zawadská) a hlasatel (Michal Pavlata).

Natočeno 1997 (47 min.). Premiéra 5. 7. 1997 (Vltava, 14:30 h.). Repríza 2. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.) k úmrtí herce I. Racka.

Pozn.: Hra získala cenu v autorské vyzývací soutěži 1996.

Lit.: Minks, Pavel: Rozhovor v Delfách. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/1997, s. 7 (anotace).

Lit.: anonym: Oldřich Daněk: Rozhovor v Delfách. In web ČRo 3 Vltava, 2. srpen 2018 (článek). – Cit.: Ve věku 88 let zemřel herec Ilja Racek. Významného člena pražského Divadla na Vinohradech si připomeneme v rozhlasové hře Rozhovor v Delfách, kde ztvárnil roli boha Dionýsa.

Rozhovor v Delfách je hrou o sváru antických bohů, ke kterému dochází těsně po pádu Tróje. Trojici bohů, kteří se setkávají v Delfách, představují Apollón, Dionýsos a bohyně sváru Eris. Jejich spor o jeden lidský život brzy přerůstá v ostrý střet postojů k základním otázkám lidského bytí. Dialogy hry navíc postupně odkrývají i ty nejskrytější pohnutky činů, jejichž netušené a katastrofální následky jakoby se přímo vysmívaly původním úmyslům. Je to hra o vysoké politice, o zasahování do lidských osudů, o zjevných i skrytých příčinách válek a násilí, o paradoxech v dějinách i v životech lidí.

Autorem hry je významný český dramatik, prozaik, scénárista a režisér Oldřich Daněk. Přestože jeho umělecká dráha byla od počátku spojena především s divadlem, už od poloviny šedesátých let se řadil také mezi nejvýznamnější rozhlasové autory. Pro svá díla často využíval podobu dramatického apokryfu, kde prostřednictvím příběhů historie a mýtů poukazoval na problémy současnosti a skrze poklesky dávných hrdinů přibližoval nedostatky nás samotných. Do této oblasti tvorby Oldřicha Daňka patří i Rozhovor v Delfách. Už samotný název napovídá, že dramatikovi byl stavební látkou svět antiky.

Ilja Racek (24. června 1930 – 2. srpna 2018)

Vousatý muž s pichlavýma očima a lišáckým úsměvem, i díky této charakteristice si mohl Ilja Racek zahrát jak historické postavy, tak i různé intrikány, podvodníky nebo upíry. Divákům byl známý jako profesor ze seriálu Strážce duší, primář z Konce velkých prázdnin nebo Herzog ze seriálu Zlá krev.
Mezi jeho výrazné role patří také třeba Július Fučík ve filmu Reportáž psaná na oprátce nebo Jan Neruda v televizním seriálu Laskavý divák promine. Několika generacím televizních i filmových diváků utkvěl v paměti i díky malé roli opilce ve snímku Vrchní prchni.

Jeho doménou ale bylo především divadlo. Byl sice rodilý Pražák, s divadlem ale začínal v Olomouci. První pražské angažmá získal v divadle E. F. Buriana. Měl tu hrát i během vojny, ale překazila mu to Státní bezpečnost, které odepřel spolupráci.
„Ani jsem se tam neohřál, někdy v půlce února se dostavili páni v kožených kabátech. A když jsem neprojevil ochotu se s nimi přátelit a spolupracovat, tak jsem skončil u pomocného technického praporu v Komárně,“ vzpomínal.
Od roku 1966 pak víc než 45 let hrál v Divadle na Vinohradech. Na jevišti ztvárnil především dramatické postavy, často královské jako například v Hamletovi krále Claudia nebo titulní roli ve hře Král Colas.

Rozhlasové hry