Šrafovaný svět 1/3 (1986)

Přidal: rickie |

Květen 9, 2007

Ondřej Neff. Trojdílné pásmo – triptych o díle Julese Verna (Sny a skutečnost; Učenci a podivíni; Města za obzorem). Sterofonní scénář Petr Adler a Miloš Kot. Hudba Ferdinand Havlík. Dramaturg Jan Kolář. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení : Vypravěč (Jiří Adamíra), oponent Protiva (Petr Nárožný). Dále účinkují Jiří Kvasnička, Rudolf Pellar a Miroslav Středa.

Natočil Československý rozhlas. Hlavní redakce literárně dramatického vysílání v roce 1986 (díl cca 30 min.) Premiéra 8., 15. a 22. 2. 1986 (Vltava, vždy 22:30-23:15 h.).

Obsah: 1. Sny a skutečnost (První díl triptychu rozhlasových pásem o díle Julese Verna se zabývá otázkou, které z jeho technických snů se splnily a které zůstaly fantazií.)

2. Vědci a podivíni (Druhý díl … si všímá postavy vědce a vynálezce, jak ji Verne zpodobňoval ve svých románech, někdy jako seriózní a ctihodnou postavu, velmi často však jako komickou a groteskní figurku.)

3. Města za obzorem (Závěrečný díl … je věnován autorovým projektům uspořádání společnosti, jak je ztvárnil v některých svých románech.)

——————————————————————-
Vernův svět očima současníka
Pohled, jenž na nám nabízí triptych rozhlasových pásem Šrafovaný svět Julia Vernea je však v lecčems nový a objevný. Jeho tvůrce, spisovatel a novinář Ondřej Neff, který je mimochodem autorem nejzdařilejši vernovské monografie vydané u nás, pohlédl na Vernovo dílo z jiného úhlu, než bylo dosud obvyklé. Pokouší se konfrontovat literaturu a život, sen a skutečnost a všemožné vernovské vize zasadit do našeho reálného světa na sklonku dvacátého věku. V prvním díle, nazvaném Sny a skutečnost, sleduje Vernovy technické „vynálezy“ a porovnává je se soudobou vědou a technikou. V druhé části pojmenované Vědci a podivíni, si všímá postavy vědce a vynálezce, jak ji velký spisovatel zpodobňoval ve svých románech někdy jako seriózní a ctihodnou osobu, velmi často jako komickou, až groteskní figurku. A závěrečny díl – Města za obzorem – pak věnoval vernovským projektům uspořádání společnosti. Přitažlivé je však nejen osobité autorovo vidění zvoleného tématu, ale i způsob, jimž záměr posluchačům přibližuje. Je to jakési hádání se mezi objektivním Vypravěčem a subjektivním Oponentem, jenž na cestě za poznáním a zhodnocením vernovských představ klade svému protihráči stále nové a těžší překážky. Samozřejmě že všechna tři pasma oživují autentičtí vernovští hrdinové a dramatizované pasáže z Vernových knih. Důležitou významotvornou rovinou pořadu je i hudba semaforského skladatele Ferdinanda Havlíka, která ilustruje, ale často mluví za slova nebo dramatizuje jejich obsah. Dokonce i všecbny zvuky, které evokují představu vernovských fantastických strojů a přistrojů, jsou řešeny hudebně.

Triptych Šrafovaný svět Julia Verna, v němž v rolích Vypravěče a Oponenta uslyšíme Jiřího Adamíru a Petra Nárožného, navíc zdůrazňuje silné humanistické protiválečné poselství, jež budoucím lidem slavný francoouzský tvůrce zanechal.

Anonce in: Týdeník Rozhlas, 6/1986

————————————————-
Šrafovaný svět
Franz Werfel napsal kdysi báseň, ve které se vyznává z okamžiku okouzlení, když po letech zas listuje stránkami časopisu pro chlapce, přinášejícího dobrodružná díla a cestopisy. Stejný pocit mohli mít i posluchači třídílného rozhlasového počinu, hry faktu o díle Julese Verna „Šrafovaný svět“, který pro pražskou redakci literatury a dramatu faktu napsal Ondřej Neff. Pamětníkům a šťastným majitelům starých vydání verneovek už jistě svítá, ano, „šrafovaným světem“ měl autor na mysli ony půvabné dřevorytové ilustrace pánů Rouxe a Benetta, složené z tisíců drobných čárek.

Neff určitě patří mezi naše největší znalce díla francouzského snílka a fantasty, který si podmanil už tolik čtenářských generací. Proto autor nechává kolem nás defilovat i méně známé postavy a postavičky, proto tematické okruhy triptychu vytvářejí solidní šíři úhlu bádání nad Verneovým dílem. První díl se zabývá otázkou, co Věrné ve svých knihách předvídal, které z jeho technických snů se splnily a které zůstaly pouhou fantazii; druhá část si všímá postavy vědce a vynálezce, jak ji Věrné zpodobňoval — někdy jako seriózní a ctihodnou postavu, velmi často však také jako komickou, až groteskní figurku; závěrečné téma triptychu patří Verneovým projektům uspořádáni společnosti, jak je ztvárnil v některých svých románech.

Říkává se často, že jediné, co se nesplnilo z autorových předpovědi, jsou — dva roky prázdnin. Neff ovšem, bez ohledu na tento vtípek, nejdříve vstupy a dialogy románových postav vypočítává to splněné: elektrické tramvaje a automobily, dálnopis, film, televizi, atd. atd. Upozorňuje i na momenty, kdy Verne technický vývoj své doby takříkajíc zaspal, např. zvukový i obrazový záznam z vystoupeni zpěvačky Stelly (Tajuplný hrad v Karpatech) nebyl v době vydání románu, tedy v roce 1892, dík Edisonovi už žádnou fantazií… A ty dva dosud nesplněné vynálezy? Inu, neviditelnost (Tajemství Viléma Storitze) a přistroj k zachycování meteorů (Honba za meteorem).

Na drobnopisu Verneových ctihodných i potrhlých učenců Neff dokazuje, jak si spisovatel už v hloubi devatenáctého století uvědomoval, že s procesem objevováni a vynalézání je spojena i velká odpovědnost, že vynález může mít dvě ostří, být dobrým sluhou i zlým pánem. A že nejsou jen „ocelová města“ cílevědomě chystající zkázu okolnímu světu, že mohou existovat zdánlivá místa plná pohody, jako například Milliard City (Plující město), která mohou zaniknout pro lidské sobectví a povahovou krátkozrakost. Bohužel, i v tomto ohledu viděl Verne do budoucnosti víc než věrohodně!

Šťastným nápadem Neffova triptychu jsou dva neustáli průvodci, lépe řečeno způsob komunikace mezi Vypravěčem. (Jiří Adamíra) a Jeho věčným oponentem Protivou (Petr Nárožný). Z jejich svižného a vtipného dialogu (humor je ostatně správně obsažen i v ukázkách z díla, neboť Verneovy romány jeho nedostatkem rozhodně netrpí) těží hra faktu jako z odrazového můstku pro jednoznačně aktivní poslech, pro hodnotnou zábavu i zajímavý kviz k ověření, kolik jsme si toho ještě z Verneova literárního odkazu dokázali zapamatovat. Československý rozhlas se k tomuto odkazu rozhodně nechová macešsky. S dramatizacemi jednotlivých románů se setkáváme ve vysílání dost často. Hlavní redakce pro děti a mládež chystá pro letošní letní prázdniny přehlídku dramatizaci titulů jako například Cesta do středu země, Ocelové město, Černé Indie apod. Triptych rozhlasové hry faktu „Šrafovaný svět“ můžeme tak považovat nejen za zdařilou „předehru“ tohoto maratónu, ale především za zajímavou ukázku, co je to vlastně (a čím může i být) rozhlasová hra faktu.

Recenze Viktorín Šulc in : Scéna 7/1986