Ztracený dopis (1974)

Přidal: Přemek |

Květen 25, 2007

Ion Luca Caragiale. Příběh z Rumunska 19. století. Překlad Otakar Jirouš. Rozhlasová úprava Pavel Minks. Scénická hudba Vladimír Werner. Hraje instrumentální soubor, řídí autor. Zvukový technik Jaromír Pěnčík. Natáčecí technik Alice Honová. Asistentky studia Jiřina Hanušová a Anetta Veselá. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: Štěpán Tipatescu (Josef Karlík), Zoja Trahanachová (Dagmar Pistorová), Zachariáš Trahanache (Jiří Dušek), Catanescu (Jiří Tomek), Farfuridi (Rudolf Jurda), Branzovanescu (Pavel Kunert), Shita (Jaroslav Dufek), občan (Leopold Franc) a Agamemnon Dandanache (Bohumil Slezáček).

Nastudovalo Brno. Natočeno 15. 2. 1974 (studio VII, 14:00 – 19:00 h.). Premiéra 23. 12. 1975 (62 min.). Obnovená premiéra 9. 6. 2012.

Pozn.: Děj hry se odehrává v Rumunsku v roce 1883. Hra je obrazem politických poměrů před volbami, úplatkářství a podvodů mezi politickými předáky a eventuálními kandidáty na poslanecký mandát.

Pozn: Místo a čas této ostře satirické hry jsou určeny (začátek 80. let 19. století v rumunském, možná valašském, provinčním městě), ale celkový smysl hry toto vymezení daleko přesahuje. Zápletka se týka předvolebního střetnutí mezi místními konzervativci a liberály a dostává se do pohybu díky motivu několikrát ztraceného a opět nalezeného kompromitujícího milostného psaníčka. Komično je založeno na neočekavaných situačních zvratech, na vystižení dominantních slabostí a neřestí postav, na jejich barvité jazykové charakteristice. Řeč postav občas ztrácí smysl v záplavě bezobsažných proklamací a frází, jazyk jako by přestával sloužit ke komunikaci. Ještě naléhavější pocit absurdity však vyplývá z rozuzlení: kandidaturu na místo poslance nezískává ani jeden z místních rivalů, nýbrž obskurní „člověk z ústředí“, který všechny překonává hloupostí i nemorálností. (anotace)

Lit.: Hložková, Hana: Ion Luca Caragiale: Ztracený dopis (anotace, 2012). – Cit.: Rumunský dramatik Ion Luca Caragiale umístil děj společensko kritické komedie Ztracený dopis na maloměsto v období voleb. S pichlavým humorem zde rozvíjí zápletku, týkající se kompromitující milostné korespondence vysoce postavených lidí. Zvláštní souhra náhod, mocenské ambice a hrozící skandál – témata, ve kterých autor vyjadřuje pochybnost, zda je možné získat poslanecký mandát čestně. Jako by vtipně popsané situace nepříslušely pouze roku vzniku 1884.

Hejtman provinčního rumunského městečka je tváří tvář postaven poměru, který udržuje s manželkou svého stranického kolegy a přítele. Je mu dokonce vyhrožováno, že náhodně nalezený, jím psaný, milostný dopis bude zveřejněn v Karpatském hromu. Přestože mu ze strany podváděného manžela z nepochopitelných důvodů nic nehrozí, jako představitel konzervativní politické síly se cítí ohrožen. Oprávněně. Nečekaným majitelem psaníčka je totiž místní liberál, dlouhodobě usilující o místo v parlamentu. Navíc ze strany nevěrné dámy sílí tlak na to, aby psaní získal a zničil. Se slovy: „Budeme bojovat třeba i proti vládě,“ se nakonec do celého případu sama vloží.
Caragialova komedie probíhá v rázném tempu a častých zvratech, dominují jí přesně zachycené charakterové rysy postav a způsob jejich řeči. Slabosti a nedostatky postav vynikají životností, stejně jako fráze, kterými se mnohdy dorozumívají. V duchu dobové satiry vyznívá zejména kritika politikaření, omezenosti maloměšťáků a pochopitelně i morálky.

Rozhlasové hry