Čas trvá 8 hodin (1979)

Přidal: Přemek |

Duben 24, 2013

František Mareš. Rozhlasová hra. Hudba Miroslav Klega. Zvuk Lubomír Výrek. Záznam a střih Anna Steinerová. Mixáž Marta Szusterová. Zvuková koláž Jiří Žižka. Asistent režie Leoš Janáček. Dramaturg Vladimír Remeš. Režie Jan Lorman.

Osoby a obsazení: Trnkoci (Miloslav Holub), Trnkociová (Jiřina Froňková), Pečonka (Otakar Prajzner), Pečonková (Eva Jelínková), Malý (Alexander Postler), Kubišta (Bohuslav Čvančara), údržbář (Václav Antoš), Javůrek (Adolf Kohuth) a další.

Natočeno 1979. Premiéra 1. 1. 1980.

Cena města Plzeň na Prix Bohemia 1980 a mimořádná tvůrčí prémie Českého literárního fondu autorovi hry. Cena Českého literárního fondu režisérovi Janu Lormanovi.

Lit.: anonym: 3. ročník festivalu původní české rozhlasové hry Plzeň 19. – 23. května 1980. Praha: Český rozhlas, 1980 (anotace). – Cit.: „Tato hra – shodneme-li se v tom, že Čas trvá osm hodin je hra – se vrací pro inspiraci, metodu a konečně i estetický názor až někam k okouzlení prostou všedností. Moderní velkoměsto, které se v ní probouzí do jitra nikterak zajímavého, najdeme už v pokusech filmových autorů dvacátých a třicátých let. I zde jsme svědky procesu pozvolného odkrývání jedinečnosti; také v tomto případě dávají tvůrci přednost návratu k sociální realitě před vyumělkovaností námětu i obrazového vidění. Spolehlivostí nezkomoleného autentického postřehu. Krásu chtějí hledat v pravdě.

Tvůrčí rozhlasová praxe tak vlastně po mnoha letech podrobuje zatěžkávací zkoušce emotivní kompozice výsledky dlouhodobého a důkladného sociologického pozorování a výzkumu. Nikoliv pro potřeby vědecké, ale umělecké.

Pokusy vrátit specifické rysy zvukového dramatu rozhlasové hře můžeme už po několik let sledovat v produkci prakticky všech rozhlasů na světě. Nemusí být na závadu, že se podobají spíše experimentující publicistice. Prosté přitakání životu totiž nepotřebuje vznosnou architektoniku tradičního dramatu. Rozhlasové myšlení a cítění se očišťuje zcela jednoduchým principem – zdůrazněním nevtíravě lidských rozměrů prostého člověka – hrdiny všedního dne.“

Rozhlasové hry