Znásilnění (2013)

Přidal: Přemek |

Listopad 11, 2013

Danièle Sallenave. Francouzská rozhlasová hra o sexuálním zneužívání dětí jedním z rodičů. Překlad Natálie Nádassy. Rozhlasová úprava a dramaturgie Renata Venclová. Hudba Jan Trojan. Režie Natália Deáková.

Osoby a obsazení: Sofie (Jana Stryková), Mado (Pavla Tomicová-Malá).

Natočeno 2013. Premiéra 12. 11. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.). Repríza 19. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h; 65 min.); 14. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Současná hra; 21. 3. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Co to může být za matku, když tohle dopustí? In Týdeník Rozhlas /2018 (článek). – Dostupné také na Panáčkovi.

Lit.: Venclová, Renata: Daniele Sallenave: Znásilnění. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2013 (článek + zvuková ukázka). – Cit.: „On se vždycky choval k holkám tak vroucně, on neviděl, že vyrostly.“ Francouzská hra o sexuálním zneužívání dětí jedním z rodičů.

Co to může být za matku, když tohle dopustí?

Žádná z mých předchozích knih se o svůj vznik nepřihlásila tak neodbytně jako Znásilnění, napsala francouzská dramatička Danièle Sallenave v předmluvě ke knižnímu vydání hry Viol (Gallimard, 1997).

A dál líčí, jak někdy v polovině devadesátých let cestou autem náhodou zachytila v rádiu rozhovor se ženou, jejíž partner byl zatčen a odsouzen za sexuální zneužívání dítěte. Sallenave řídila, takže poslouchala dost roztržitě, dokud nezaslechla, jak zpovídaná žena na novinářovu otázku podrážděným a trochu obhroublým tónem odpověděla: „Proč bych se na něho měla zlobit? Mně přece nic neudělal.“

Tahle prchavá, bezděčně výmluvná věta nešla Danièle Sallenave z hlavy. Opravdu úžasná sentence, uvědomila si, úžasná ve smyslu antických tragédií, to znamená budící hrůzu a odpor.

Co to musí být za ženu, když něco takového dokáže říct? Má sama děti? Postupně si začala domýšlet příběh, jehož by vyřčená věta byla jakousi pomyslnou výslednicí, s příběhem začala nabývat jasnější obrysy i jeho hlavní hrdinka a vypravěčka Madelaine Dumonchel-Moretti, zvaná krátce Mado.

Ta se jako bezmála pětačtyřicetiletá osamělá matka s dorůstající dcerou seznámí s o několik let mladším mužem, a bezhlavě se do něj zamiluje. Sestěhují se k sobě, po několika letech se vezmou a každý si do manželství přivede dceru z předchozího vztahu.

Hra ovšem začíná ve chvíli, kdy je rodina už dávno v troskách, manžel Lucien sedí ve vězení za sexuální zneužívání obou dívek, přičemž žalobu na něj podala vlastní dcera.

Diváka, potažmo posluchače staví autorka do podobné situace, v jaké se sama ocitla při náhodném poslechu autorádia. Taky on si musí (zvláště na začátku hry) skládat celkový obraz o událostech z útržků a náznaků, musí dobře vyhodnocovat řečené, poznat, co je ukryto za slovy.

Hra má totiž podobu téměř dokumentárně zaznamenaných rozhovorů, které s Mado vede novinářka Sofie. Na prvních setkáních je Mado velmi neochotnou respondentkou, odmítá přiznat, že by se Lucien skutečně dopustil toho, z čeho byl obviněn, případně, že by ona sama tušila, co se mezi manželem a dcerami děje. Sofie se však s polovičatou odpovědí nespokojí, nedá se obelhat ani vyhodit a každou další otázkou postrkuje Mado na cestě k přiznání celé pravdy a nakonec i vlastní viny.

Hru renomované spisovatelky, překladatelky a literární historičky Danièle Sallenave (* 1940), která je mimochodem od roku 2011 členkou Francouzské akademie, pro rozhlas přeložila Natálie Nádassy. Režie se ujala Natália Deáková, která si pro postavy Mado a Sofie vybrala Pavlu Tomicovou a Janu Strykovou.

Posluchače tak čeká dvojnásob zajímavý zážitek. Nejen že se mohou seznámit s francouzskou hrou v české premiéře, ale uslyší také Pavlu Tomicovou ve vážné, dramatické poloze, ve které nejsou zvyklí oblíbenou komediální herečku slýchat.

Rozhlasové hry