Neviditelný 1/3 (2018, 2019)

Přidal: Premek |

Prosinec 12, 2018

Jaroslav Havlíček. Dramatizace Marie Nováková a Renata Venclová. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Lukáš Hlavica.

Osoby a obsazení: Petr Švajcar (Petr Lněnička), Soňa Švajcarová – Hajnová (Klára Suchá), Hugo Hajn (Jaromír Meduna), teta Karolína (Libuše Švormová), Katy (Eliška Zbranková), doktor Milde (Jan Vondráček), Holzknecht (Igor Bareš), řidič Filip (Jakub Svojanovský), farář (Aleš Vrzák), fotograf (Libor Vacek), Čermák (Ondřej Brousek), sanitář 1 (Lubor Šplíchal), sanitář 2 (Miloš Mazal), kolotočář (Jiří Knot), primář (Jaroslav Someš), číšník (Petr Mančal), Péťa (Vojtěch Suchý) a Cyril – Neviditelný (Lukáš Hlavica).

Natočeno 2018. Premiéra 1. dílu 16. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.), 2. dílu 23. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.), 3. dílu 30. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.). Repríza 2. dílu 12. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 3. dílu 19. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Hra na neděli; 1. dílu 2. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.) v cyklu Repete; 1. dílu 1. 8. 2021 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Vydal Radioservis v roce 2019 (2 CD).

Lit.: Venclová, Renata: SERIÁL. Jaroslav Havlíček: Neviditelný. In web ČRo 3 Vltava, 16. prosinec 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: S vidinou společenského vzestupu se přiženil do bohaté rodiny zatížené rodovým prokletím. Příběh ctižádostivého racionalisty, který naráží na temná zákoutí lidské psychiky. Třídílný rozhlasový seriál podle románu Jaroslava Havlíčka napsaly Marie Nováková a Renata Venclová. Režisér Lukáš Hlavica obsadil do hlavních rolí Petra Lněničku a Kláru Suchou. Hudebně-zvukovou realizaci si vzal na starost Filip Veret. Poslouchejte on-line do 6. ledna 2019.

Jen málo českých spisovatelů dokázalo dát svým příběhům tak hutnou a působivou atmosféru jako Jaroslav Havlíček, nejvýznamnější představitel tuzemského psychologického románu 20. století. Právě pro znepokojivý spodní proud, kterým autor podemílá životy postav, se dodnes od jejich osudů nedovedeme odtrhnout. Platí to beze zbytku i pro román Neviditelný, v němž Jaroslav Havlíček rozehrál velmi osobitou variaci příběhu vzestupu a pádu ambiciózního selfmademana.

Inženýr chemie Petr Švajcar se, tak jako mnoho mladých mužů před ním, touží povznést nad poměry, ze kterých vzešel. Pro uskutečnění svého životního plánu se rozhodne výhodně se oženit. Jako bytostný racionalista odmítá přikládat váhu zjištění, že jeho bohatá snoubenka pochází z rodiny zatížené psychickou poruchou. S postupujícími událostmi však opakovaně shledává, jak se jeho plány hroutí. Jako by marně vzdoroval neviditelné, ničivé síle, pro kterou ve svém rozumovém světě jen obtížně nachází jméno, natož vysvětlení.

Temný spodní proud Neviditelného

Děj Neviditelného zasadil Havlíček do fiktivního městečka Jesenice, které odkazuje na autorovu rodnou Jilemnici v Podkrkonoší. Také mnoho dalších motivů a postav vychází z jeho vlastních zkušeností. Motiv „neviditelného“ Havlíčka údajně napadl během vlastních zásnub, když mu novomanželka Marie ukázala obraz svého prapraděda a vyprávěla o svých předcích. Den, kdy Petr Švajcar poprvé přijíždí k Hajnům, má datum 3. února, což byl den Havlíčkova narození. Do podoby Soni promítl Havlíček fyzickou podobu své ženy Marie. Když popisuje Soninu důvěrnici a služku Katy, odkazuje na rodinnou známou a skutečnou Mariinu přítelkyni… Snad právě spojením detailů z vlastního života a nevysvětlitelných či nadpřirozených jevů se Havlíčkovi daří budovat ten nesmírně působivý svět svých románů – důvěrně známý a děsivě odcizený zároveň.

Zvláštního účinku dosahuje Havlíček také zvolenou vypravěčskou perspektivou. S rekapitulací uplynulých deseti let se na čtenáře obrací sám hlavní hrdina, jehož pragmaticky přezíravý postoj k okolí budí pramalé sympatie. Přesto jen málokdo by mohl říct, že vyústěním událostí a koncem Švajcarova vyprávění není otřesen, navzdory tomu, že hlavní hrdina z příběhu tvrdošíjně odmítá vyvodit jakékoliv poučení… Překvapivé dějové zvraty, tísnivá až hororová atmosféra, zajímavá psychologie postav to všechno tvoří dobré východisko pro třídílný seriál, kterým uzavřeme letošní Československý rok na Vltavě.

Jaroslav Havlíček

Narodil se 3. února 1896 v Jilemnici v Podkrkonoší do rodiny místního učitele. Vystudoval jičínskou reálku, kde roku 1913 maturoval. Přesto, že rád kreslil a chtěl se přihlásit na uměleckoprůmyslovou školu, absolvoval na žádost rodičů jednoroční kurz na obchodní akademii v Chrudimi. Poté nastoupil na ČVUT v Praze. Roku 1915 však musel jako jednoroční dobrovolník narukovat do rakouské armády. Za války byl třikrát na frontě.

Od roku 1919 působil jako úředník Živnostenské banky v Praze. V roce 1921 se oženil s Marií Krausovou, dcerou jilemnického mydláře, narodily se jim dvě děti – syn Zbyněk, pozdější surrealistický básník, a dcera Eva. V roce 1929 se Jaroslav Havlíček s rodinou přestěhoval na pražský Spořilov, kde po nocích, ve volném čase vedle zaměstnání, napsal většinu svých děl. Zemřel po nemoci, v důsledku fyzického vyčerpání 7. dubna 1943.

Na počátku se věnoval zejména poezii, až postupem času přešel k psaní románů, novel a povídek. Na konci 20. let vydal celou řadu povídek s rozmanitou tematikou (Cesta loutek, Vavřínek, Trest smrti). Asi nejznámějším povídkovým souborem, který však vyšel později, jsou Neopatrné panny (1941). Brzy však začal psát i rozsáhlejší prózy, např. Sekera u kořene, Jaro v domě, Muž sedmi sester nebo Holanovy děti. Za nejvýznamnější Havlíčkovy romány jsou považovány Petrolejové lampy (vychází pod názvem Vyprahlé touhy, 1935), Neviditelný (1937), Helimadoe (1940), Ta třetí (1939) a novela Synáček (1942).

Lit.: Doubrava, Ondřej: Neviditelný, přesto podmanivý. In web Naposlech.cz, 17. 4. 2019 (recenze). – Cit.: Dílo Jaroslava Havlíčka, předního představitele psychologické prózy třicátých let minulého století, sice není adaptováno často, zato je však zpracováváno velmi výrazně. Snad nejznámější Petrolejové lampy můžeme znát v mnoha formách: filmové, zvukové, velmi populární jsou v současnosti činoherní i baletní divadelní inscenace. Nyní se k nim přidává další Havlíčkův významný román s drobnými autobiografickými vsuvkami – Neviditelný.

Můžete jej už znát coby působivou televizní inscenaci Jiřího Bělky nebo film Prokletí domu Hajnů Jiřího Svobody. Nedávno měla na prknech pražského Divadla Rokoko premiéru první divadelní adaptace Neviditelného v režii Martina Františáka. Do edice Mistři slova román v roce 2017 zařadila Bookmedia v podmanivé, rozvážné interpretaci Jiřího Schwarze, jako nezkrácenou dvacetihodinovou četbu. Nyní pod křídly Radioservisu přichází vydání bezmála tříhodinové dramatizace, která měla premiéru loni v předvánočním čase na stanici Českého rozhlasu Vltava.Zodpovězme hned na úvod otázku, zda tak výrazná komprimace literární předlohy příliš neočesává děj knihy. Rozhlasová dramatizace Marie Novákové a Renaty Venclové se z velké části zbavila drobné archaičnosti jazyka. Zároveň zcela vynechala úvodní, trochu bohémskou seznamovací linku a redukuje vnitřní monology hlavního hrdiny, či počet vedlejších postav na minimum. Místo toho nás hned vrhne do Hajnovy vily, účinně nastaví tepající temporytmus a atmosféru. Zachovává také většinu dialogových scén, z děje se tudíž neztrácí téměř nic.V sugestivním vyprávění Petra Švajcara sledujeme s desetiletým odstupem jeho cestu za promyšleným plánem vydobýt si skvělé postavení výhodným sňatkem s dcerou jesenického továrníka. Brzy jej však začne pronásledovat hned několik prokletí rodu Hajnů – to nejbližší je symbolizováno „neviditelným“ strýčkem. Ačkoli na první pohled vypadá problém až dětinsky, působí na své okolí ve výsledku zcela fatálně.Petr Lněnička vypráví osud svého hrdiny s neustálou, až těkavou tenzí staršího zahořklého muže, bravurně však v dialozích přepíná do příjemného, ale chladného gentlemana. Pečlivě vybraný je i zbytek obsazení. Klára Suchá představuje Soňu jako příjemnou, velmi křehkou dívku, u níž se rodinná anamnéza projevuje postupně, ale s velkou razancí a dobře vystavěným střídáním nálad. Jaromír Meduna obdařil továrníka Hajna laskavou, ale starostlivou povahou. Libuše Švormová je přesným opakem. Její teta Karolína je nelaskavou paní domu s celoživotním tajemstvím.Režisér Lukáš Hlavica, který herecky obstaral i party strýčka Cyrila, navíc díky fantastické práci s ruchy a hudbou Filipa Vereta (+ několika citacemi) nakládá s tématem až filmově. Vodí si posluchače obratně z jedné scény do druhé. Každou z nich dokáže naservírovat na podnose, ať už jsme ve vile, na pouti, v zahradě, nebo v továrně. Není moc chvil, kdy by posluchač dostával pouze dialogy, vždy slyší minimálně jemnou meluzínu v povzdálí. Prakticky neustále doplňují takřka thrillerovou atmosféru ambientní prvky, vysoké tóny smyčců a naléhavý klavír.Menší výtku musím směřovat k pojetí Sonina skonu v závěru. Tento moment je totiž, jakkoli sugestivně, zcela ponechán na posluchačově fantazii, což v rámci jinak výborně přehledného celku působí lehce zkratkovitě, přestože román nabízí poměrně detailní popis všech okolností.

V rozhlasovém zpracování Neviditelného se podařilo vytvořit událost strhující hned po nasazení sluchátek. Troufám si tvrdit, že při poslechu ani nebudete potřebovat obligátní „divadelní“ přestávku, přesto se ani náhodou nejedná o jednohubku. Zážitek z Neviditelného je plnohodnotný, silný a zůstane ve vás po dlouhou dobu.

Lit.: Čípek, Martin: Havlíčkův Neviditelný… In Facebook, 16. 5. 2019 (status). – Cit.: Havlíčkův Neviditelný je mimořádným dílem, románem hrdinova vzdoru proti krutosti osudu i uměleckou vzpourou proti konvencím a všednosti. Střídmým a věcným způsobem je v něm popsána tragédie mezi dvěma krajními rovinami: téměř diagnostickou analýzou duševního onemocnění a intelektuální introspekcí. Rozhlasová dramatizace v režii Lukáše Hlavici se navíc vyznačuje působivou atmosférou a až naturalistickou syrovostí, umocněnou ještě zneklidňujícími tóny klavíru. Adekvátní výběr hereckých představitelů potom poskytuje ideální prostor pro rozehrání jednoho z nejděsivějších příběhů moderní české literatury; od vynikajícího portrétu ziskuchtivého „dravce“ Švajcara v podání Petra Lněničky, přes vyzrálé výkony Jaromíra Meduny a Libuše Švormové, až po strhující kreaci Kláry Suché, která v průběhu hry svou Soňu rozmanitě modeluje od sympatické, ale přehnaně senzitivní dívky k šílenstvím ovládanému stínu sebe sama. Nelze než doporučit.