Pantaleón a jeho ženská rota 1/3 (2019)

První díl Vltava vysílá v neděli 12. května. Autor, peruánský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2010 Mario Vargas Llosa, do Prahy rovněž dorazí.

„Jenže já nejsem jako všichni. Jako kluk jsem míval ještě menší chuť k jídlu než teď. Ale jakmile jsem dostal své první zařazení, plukovní kuchyni, začal jsem se na jídlo úplně třást. Četl jsem kuchařsky a naučil jsem se vařit. Potom mě přeřadili a šup, začal jsem se zajímat o šatstvo, o prádlo a o módu, velitel kasáren si myslel, že jsem homosexuál. Ale bylo to tím, že mi dali na starost výstroj posádky,“ stěžuje si důstojník peruánské armády Pantaleón Pantoja, hlavní hrdina románu Maria Vargase Llosy.

Důvěrný úkol

Činí tak ve chvíli, kdy měřeno pouze jeho výsledky by mohl být naprosto spokojen. Před několika lety dostal prazvláštní, povýtce důvěrný úkol. Ten se mu podařilo nad očekávání splnit. Přesto se ocitá jak profesně, tak zejména v osobním životě v kritické situaci. Tím úkolem totiž bylo zřízení mobilního nevěstince pro vojáky v odlehlých končinách Amazonie. Díky Pantaleónově systematičnosti, invenci a hlavně obrovskému nasazení se mu podařilo vybudovat prosperující podnik, ale cena, kterou za to platí, je vysoká.

Další linií románu je vznik a vzestup náboženské sekty bratra Francisca. A důležitou roli hraje v příběhu také rozhlas. Děj se odehrává v polovině padesátých let, kdy rádio, zde konkrétně stanice Radio Amazonas a její populární a všehoschopný moderátor Sinchi, představuje nejvlivnější médium. Hlavním zdrojem komiky je střet vojenské byrokracie s polosvětem prostituce, který se jakékoli organizovanosti vzpírá. Ale Pantaleónovy tabulky, směrnice, vyhlášky a bytostná, opravdu až biologická láska k předpisům, dokážou nemožné.

Autor románu, jehož třídílnou dramatizaci nabídne stanice Vltava, má s armádou své neblahé osobní zkušenosti. Jeho otec ho nekompromisně vyslal na vojenské gymnázium Leoncia Prady v Limě, aby z něj tento ústav vychoval chlapa. Na dvoře téhož ústavu byly v roce 1963 páleny výtisky prvního románu Vargase Llosy Město a psi, ve kterém zpracovává zážitky ze zdejších studií. Generalita peruánské armády ho označila za odporný výtvor chorobné mysli člověka, který je nepřítelem Peru. Autorovi přinesl román několik cen a mezinárodní uznání.

Armáda reagovala stejně i na druhé dílo Vargase Llosy čerpajícího námět z vojenského prostředí, kterým je právě humoristický román Pantaleón a jeho ženská rota. Dva roky po svém vydání získal v roce 1975 Latinskoamerickou cenu za literaturu. V témže roce byl podle něj v Dominikánské republice natočen film, na jehož scénáři Vargas Llosa spolupracoval a zahrál si zde i jednoho z důstojníků. V Peru se film směl promítat až v roce 1981, a to ještě po významném cenzurním střihu. V roce 1999 byl román zfilmován podruhé.

Autor a démoni

Mario Vargas Llosa se narodil roku 1936 v Arequipě v Peru. Rodiče se krátce po jeho narození rozešli a chlapce vychovávala babička žijící v Bolívii. Po devíti letech se rodiče usmířili a chlapce si kjeho malé radosti vzali k sobě. Po vojenském gymnáziu vystudoval v Limě literaturu a práva. Záhy po studiích odjel do Evropy a zde, konkrétně v Paříži, slavil své první literární úspěchy a zařadil se tak do vlny, která objevila a přinesla celosvětové uznání latinskoamerické literatuře. Jeden z hrdinů románu Vargase Llosy Tetička Julie a zneuznaný génius Pedro Camacho, zběsile neúnavný tvůrce dramatických rozhlasových seriálů, vždy nakonec svému hlavnímu hrdinovi vtiskl mužné rysy, které by býval rád našel u sebe. Podobně Vargas Llosa ať už jsou jeho díla nepokrytě autobiografická, nebo pojednávají o místech či dobách, které na vlastní kůži nezažil, vždy svým hrdinům propůjčí něco ze sebe. Jak píše překladatelka Anežka Charvátová: „Prodchne je vlastními démony.“ A ty se za celou dobu jeho tvorby a života (v roce 1990 kandidoval v Peru na prezidentský úřad) příliš nemění. Jak se píše v odůvodnění udělení Nobelovy ceny v roce 2010, obdržel ji za „mapování struktur moci… sžíravé obrazy individuálního odporu, vzpoury a porážky“.

Čtrnáct románů

Mario Vargas Llosa pracoval jako novinář, rozhlasový redaktor, tanečník, pedagog, dramatik a esejista. Pro svou vnučku začal psát dětskou literaturu. Proslavilo ho především jeho čtrnáct románů. Rada z nich byla přeložena do češtiny, včetně těch nejznámějších – Město a psi, Zelený dům, Kozlova slavnost…

V roce 1994 získal nejvýznamnější ocenění v oblasti španělsky psané literatury – Cervantesovu cenu. Ve Španělsku, v Madridu, také žije. Třídílnou dramatizaci románu Pantaleón a jeho ženská rota připravil autor článku a režie se ujal Petr Vodička. Do hlavní role Pantaleóna Pantoji obsadil Matouše Rumla. Jeho ženu hraje Klára Suchá, maminku Růžena Merunková, rozhlasového moderátora Sinchiho David Novotný, muže armády nejrůznějších hodností Pavel Rímský, Martin Zahálka, Hanuš Bor a Petr Lněnička. Členky „ženské roty“ představují mimo jiné Tereza Dočkalová, Eva Hacurová, Pavla Beretová a Petra Nesvačilová, jejími „občanskými pracovníky“ jsou Zuzana Slavíková, Miroslav Táborský a Vasil Fridrich. Zakladatele sekty bratra Francisca hraje Dalimil Klapka. Hudbu složil Jakub Rataj a zvukovým mistrem byla Jitka Kundrumová.

Lit.: Velíšek, Martin – Feltlová, Marina: Mario Vargas Llosa: Pantaleón a jeho ženská rota. In web ČRo 3 Vltava, 12. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  „Jenže já nejsem jako všichni. Jako kluk jsem míval ještě menší chuť k jídlu než teď. Ale jakmile jsem dostal své první zařazení, plukovní kuchyni, začal jsem se na jídlo úplně třást. Četl jsem kuchařsky a naučil jsem se vařit. Potom mě přeřadili a šup, začal jsem se zajímat o šatstvo, o prádlo a o módu, velitel kasáren si myslel, že jsem homosexuál. Ale bylo to tím, že mi dali na starost výstroj posádky“, stěžuje si hlavní hrdina románu Maria Vargase Llosy, Pantaleón Pantoja, důstojník peruánské armády. Činí tak ve chvíli, kdy – měřeno pouze jeho výsledky – by mohl být naprosto spokojen. Před několika lety dostal prazvláštní, povýtce důvěrný úkol. Ten se mu podařilo nad očekávání splnit. Přesto se ocitá jak profesně, tak zejména v osobním životě v kritické situaci. Tím úkolem totiž bylo zřízení mobilního nevěstince pro vojáky v odlehlých končinách Amazonie. Díky Pantaleónově systematičnosti, invenci a hlavně obrovskému nasazení se mu podařilo vybudovat prosperující podnik, ale cena, kterou za to platí, je vysoká.

Já nadřízené potřebuji, kdybych žádné neměl, nevěděl bych, co si mám počít, můj svět by se zhroutil.

Další linií románu je vznik a vzestup náboženské sekty bratra Francisca. Důležitou roli hraje v příběhu také rozhlas. Děj se odehrává v polovině padesátých let, kdy rádio, zde konkrétně stanice Radio Amazonas a její populární a všehoschopný moderátor Sinchi, je v pozici nejvlivnějšího média.

Hlavním zdrojem komiky je střet vojenské byrokracie s polosvětem prostituce, který se jakékoli organizovanosti vzpírá. Ale Pantaleónovy tabulky, směrnice, vyhlášky a bytostná, opravdu až biologická láska k předpisům dokáží nemožné.

Tomu nemůžeš rozumět, a já tomu nerozumím taky. Je to něco záhadného, něco, co se ještě nikomu nestalo. Nějaký chorobný smysl pro povinnost, úplně jako nějaká nemoc. Poněvadž ten smysl není mravní, ale biologický, tělesný.

Autor románu, jehož třídílnou dramatizaci nabízí stanice Vltava, má s armádou své neblahé osobní zkušenosti. Jeho otec ho nekompromisně vyslal na vojenské gymnázium Leoncia Prady v Limě, aby z něj tento ústav vychoval chlapa. Na dvoře stejného ústavu byly v roce 1963 páleny výtisky prvního románu Vargase Llosy Město a psi, ve kterém zpracovává zážitky ze zdejších studií. Generalita peruánské armády ho označila za odporný výtvor chorobné mysli člověka, který je nepřítelem Peru. Autorovi přinesl román několik cen a mezinárodní uznání.

Armáda reagovala stejně i na druhé dílo Vargase Llosy čerpajícího námět z vojenského prostředí, kterým je právě humoristický román Pantaleón a jeho ženská rota. Dva roky po svém vydání získal v roce 1975 Latinskoamerickou cenu za literaturu. Ve stejném roce byl podle něj v Dominikánské republice natočen film, na jehož scénáři Vargas Llosa spolupracoval a zahrál si zde i jednoho z důstojníků. V Peru se film směl promítat až v roce 1981 a to ještě po jednom cenzurním střihu. V roce 1999 byl román zfilmován podruhé.

Mario Vargas Llosa se narodil 28. 2. 1936 v Arequipě v Peru. Rodiče se krátce po jeho narození rozešli a chlapce vychovávala babička žijící v Bolívii. Po devíti letech se rodiče usmířili a chlapce si k jeho malé radosti vzali k sobě. Po vojenském gymnáziu vystudoval v Limě literaturu a práva. Záhy po studiích odjel do Evropy a zde, konkrétně v Paříži, slavil své první literární úspěchy a zařadil se tak do vlny, která objevila a přinesla celosvětové uznání latinskoamerické literatuře.

Jeden z hrdinů románu Vargase Llosy Tetička Julie a zneuznaný génius, Pedro Camacho, zběsile neúnavný tvůrce dramatických rozhlasových seriálů, vždy nakonec svému hlavnímu hrdinovi vtiskl mužné rysy, které by býval rád našel u sebe. Podobně Vargas Llosa, ať už jsou jeho díla nepokrytě autobiografická, nebo pojednávají o místech či dobách, které na vlastní kůži nezažil, vždy svým hrdinům propůjčí něco ze sebe, jak píše Anežka Charvátová: „prodchne je vlastními démony“. A ty se za celou dobu jeho tvorby a života (v roce 1990 kandidoval v Peru na prezidentský úřad) příliš nemění. Jak se píše v odůvodnění udělení Nobelovy ceny v roce 2010, obdržel ji za: „mapování struktur moci… sžíravé obrazy individuálního odporu, vzpoury a porážky“.

Mário Vargas Llosa pracoval jako novinář, rozhlasový redaktor, tanečník, pedagog, dramatik a esejista. Pro svou vnučku začal psát dětskou literaturu. Proslavilo ho především jeho čtrnáct románů. Řada z nich byla přeložena do češtiny, včetně těch nejznámějších – Město a Psi, Zelený dům, Kozlova slavnost. V roce 1994 získal nejvýznamnější ocenění v oblasti španělsky psané literatury – Cervatesovu cenu. Ve Španělsku, v Madridu, také žije. Mario Vargas Llosa je hostem letošního mezinárodního literárního veletrhu Svět knihy.

Třídílnou dramatizaci připravil Martin Velíšek a režie se ujal Petr Vodička. Do hlavní role – Pantaleóna Pantoji – obsadil Matouše Rumla. Jeho ženu hraje Klára Suchá, maminku Růžena Merunková, rozhlasového modrátora Sinchiho David Novotný, muže armády nejrůznějších hodností Pavel Rímský, Martin Zahálka, Hanuš Bor a Petr Lněnička. Členky „ženskou roty“ jsou mimo jiné Tereza Dočkalová, Eva Hacurová, Pavla Beretová a Petra Nesvačilová , jejími „občanskými pracovníky“ jsou Zuzana Slavíková, Miroslav Táborský a Vasil Fridrich. Zakladatele sekty bratra Francisca hraje Dalimil Klapka. Hudbu složil Jakob Rataj.