Jak se máte, Vondrovi? 1/??? (1974 – 1989)

Přidal: Přemek |

Červenec 28, 2006

Normalizační seriál.

Autoři: Josef Nesvadba, Karel Steigerwald, Alex Koenigsmark, Nataša Tanská, Jana Knitlová, Helena Benešová, Viktorie Hradská, Roman Ráž, Marie Šedivá, Zuzana Kočová, Josef Pohl, Eva Poláková, Bohumil Nepovím, Jan Stejskal, Zdeňka Psůtková, Jan Vedral, Ivan Bednář, Petr Markov, Helena Albertová, Jan Dušek, Nataša Tanská, Jaromír Ptáček, Jiří Hubička, Oldřich Knitl, Lucie Bělohradská, Pavel Hanuš, Jan Uhrin, Ivan Kříž,Pavel Kraus, Karel Hvížďala, Pavel Landovský, Jiří Marek, Lumír Dvořák, Jan Otčenášek.

Dramaturgové: Jaroslava Strejčková,Vladimír Gromov, Jaromír Ptáček, Ivan Chrz, Jarmila Konrádová, Marie Skoumalová, Jana Weberová, Jan Kolář, Oldřich Knitl, Svatopluk Štefl.

Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben), děda Vondra, zedník v důchodu (Josef Patočka), rodiče Milenini (Jarmila Krulišová, František Hanus), strýc Václav, Karlův bratr, vedoucí rekreační chaty v Krkonoších (Miloš Hlavica) a další.

Premiéra prvního dílu 25. 12. 1974 (Praha, 15:30 – 16:00 h.).

Jak se máte Vondrovi - Švorcová, Urbánek

Jednotlivé díly: Dobrák a jeho dítě (Nesvadba), Mlčení pro dva hlasy (Nesvadba), Snášet strázně stáří (Nesvadba), Hledám za manžela muže (Nesvadba), Vzala jsem si tyrana (Nesvadba), Pokus na sobě (Nesvadba), Velká hra na vesmír (Nesvadba), Netopýři (Koenigsmark), Veteran rallye (Koenigsmark), Host do domu, hůl do ruky (Koenigsmark), Alegorická Tatra (Koenigsmark), Komedie plná omylů (Koenigsmark), Kdo, kdy, komu, jak (Koenigsmark), Člověk by létal, ale slyší kolem samé řeči, Ofsajd aneb postavení mimo hru, Spáči, Odpovědnost (vše Bednář – pokryvač), Jak padá hvězda (Poláková), Uzlíček nervů (Stejskal), Otec a dcera – Dcera a otec (dvoudílný cyklus – Stejskal), Bouda (Dušek), Poslední leč aneb zaječí válka Jiřího Křenka (Dušek), Návštěva (Tánská), Draze zaplacená důvěra (Dvořák), Rozchod (Dvořák), V novém zaměstnání (Dvořák), První střetnutí (Dvořák), Chmelová brigáda aneb první láska je samá lež (Nepovím), Případ snaživého mistra (Jiří Hubička, Brno, 1978), Pro a proti (1979, Josef Pohl), Je to kulatý… (Pavel Hanuš, 1982), Nebezpečné stopy (Pavel Hanuš, 1985), Z černé kroniky (Pavel Hanuš, 1988) Sázky a sázkaři (Pavel Hanuš 1989).

Množiny na horské louce (1976). Jana Knitlová. Režie Alena Adamcová (?). Premiéra 2. 1. 1977 (Praha 15:30 – 16:07 h.).

Náměstek (1976). J. Křenek. Režie Alena Adamcová (?). Premiéra 9. 1. 1977 (Praha 15:30 – 16:07 h.).

Romance (1978). Jaromír Ptáček. Režie Alena Adamcová. Premiéra 14. 1. 1978.

Případ snaživého mistra (1978). Jiří Hubička. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: děda Vondra (Josef Patočka), Mirek Vondra (Marek Eben), Václav Krátký, mistr (Milan Vágner), vyšetřovatel (Leopold Franc), ing. Vávra, vedoucí provozu (Rudolf Krátký), Janoušek, dělník (Zdeněk Maryška), Pavlasová (Helena Trýbová), Koulová (Blažena Rýznarová), předseda senátu (Oldřich Vykypěl), úřednice (Stanislava Strobachová), vedoucí odboru (Jiří Dušek).

Nastudovalo Brno. Natočeno 13. 11. 1978 (studio 6, 14:00 – 18:00 h.; 29 min.).

Skvrny na vodě (1978). Eva Poláková. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Franta Pospíchal (Jiří Tomek), Karel Vondra (Karel Urbánek), Lída Pospíchalová (Jana Hlaváčková), Ludva (Josef Husník), předseda JZD (Jiří Valchař), nadporučík VB (Pavel Kunert), Musil (Karel Fajt), hostinský (Jaromír Ostrý).

Nastudovalo Brno. Natočeno 28. 11. 1978 (studio 6, 14:00 – 18:00 h; 28 min.).

Dvojka z chování (1979). Zdeněk Vajda. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská a ing. Josef Daněk. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Křížová (Eva Hradilová), Odehnal (Vilém Lamparter), ředitelka (Jana Janovská), školník (Otakar Dadák), inspektor (Jiří Dušek), Cejp (Maxmilián Hornyš), Cejpová (Růžena Michalová), Mánek (František Hanus), Mánková (Jarmila Krulišová), školní hlasatel (Ladislav Lakomý), 1. dítě (Ota Dadák ml.), 2. dítě (Jaroslav Dadák).

Nastudovalo Brno. Natočeno 26. 1. 1979 (studio 6, 14:00 – 18:00 h.).

Případ nezodpovědného trenéra (1979). Eva Poláková. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Marie Stojanová. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Křížová, učitelka (Eva Hradilová), ředitelka (Jana Janovská), Mánek (František Hanus), Mirka Šercová (Lubomíra Sonková), její matka (Jana Ebertová), Renáta, její sestra (Jiřina Grunová), Helena (Sylvia Nitrová), trenér (Rudolf Krátký), doktor (Lumír Peňáz), hlas z amplionu (Jiří Brož), hlasatel (Jan Fiala).

Nastudovalo Brno. Natočeno 3. 5. 1979 (studio 6, 18:30 – 22:30 h.; 29 min.).

Hodné děti (1979). Vlastimil Venclík. Režie Alena Adamcová. Účinkují Jiřina Švorcová, Bedřich Prokoš, Zdeněk Dítě, Ludmila Roubíková a další. Natočeno 1979. Premiéra listopad 1979. Lit.: -fr-: Rozhlas. Nezjištěný výstřižek, 28. 11. 1979 (recenze).

Oslava (1980). Aleš Fuchs. Režie Alena Adamcová. Šéfredaktor Stanislav Neubert. Hlavní dramaturg Vladimír Gromov. – „První díl sedmidílného cyklu příběhů věnovaných manželským problémům v rodině Vondrových. Díl kriticky zobrazuje oslavy MDŽ na pracovištích Karla a Mileny Vondrových. Karel Vondra se seznamuje s Eliškou Svobodovou, která v dalších dílech zasáhne do jeho života.“ Premiéra 15. 3. 1980.

Doktor Kuklín a vzácné kovy (1980). Jana Knitlová. Další tvůrci a interpreti nezjištěni. Natočeno 1980.

Lásky hra ostudná (1983). Jaromír Ptáček. Režie nezjištěna. Premiéra 1983.

Vesnické romance 1/7 (1987)
Věra Martinová. Improvizace na cimbál a hudební spolupráce Jaroslav Jakubíček. Pevěcký sbor Eva Gazárková, Marie Vyoralová, Vlasta Fialová, Jana Krátká, Květa Kousalová, Marta Křístková, Miroslava Hniličková, Eva Filová. Zvuk Zdeněk Janoušek. Záznam a střih Jana Kuchovská, Simona Štouračová. Asistentka režie Jana Krátká. Dramaturg Ivan Chrz a Svatopluk Štefl. Hlavní dramaturg Vladimír Gromov. Režie Markéta Jahodová.

Část první – Jarmila Bělková. Osoby a obsazení: Bělková (Jitka Sedláčková), Křížek (Zdeněk Junák), Jeřábek (Aleš Jarý), Mánek (František Hanus), Mácová (Drahomíra Hofmanová), Kudrna (Ladislav Lakomý), Svára (Josef Husník), Svárová (Zdena Herfortová), Vondrová (Jiřina Švorcová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 8. – 17. 6. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 27 min.).

Část druhá – Marie Svárová. Osoby a obsazení: Svárová (Zdena Herfortová), Jeřábek (Aleš Jarý), Belková (Jitka Sedláčková), Mánková (Jarmila Krulišová), Sejka (Libuše Billová), Vlasta (Marcela Vostarková), Vondrová (Jiřina Švorcová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 11. – 18. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 29 min.).

Část třetí – Vilém Jeřábek. Osoby a obsazení: Jeřábek (Aleš Jarý), Bělková (Jitka Sedláčková), Mácová (Drahomíra Hofmanová), Mánek (František Hanus), Hošek (Leopold Franc), Křížek (Zdeněk Junák), předseda (Jaroslav Dufek), Svárová (Zdena Herfortová), Svára (Josef Husník), Vondrová (Jiřina Švorcová). Zpěv František Máčka a Zdeněk Junák.
Nastudovalo Brno. Natočeno 24. – 25. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 29 min.).

Část čtvrtá – Petr Svára. Osoby a obsazení: Svára (Josef Husník), Svárová (Zdena Herfortová), Bělková (Jitka Sedláčková), Brašna (Jan Zvoník), Vlasta (Marcela Vostárková), mladíci (Erik Pardus, Karel Mišurec), Vondrová (Jiřina Švorcová), Křížek – zpěv (Zdeněk Junák).
Nastudovalo Brno. Natočeno 26. – 27. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 18:00 h.; 29 min.).

Část pátá – Ilona Mácová. Osoby a obsazení: Mácová (Drahomíra Hofmanová), Jeřábek (Aleš Jarý), Bělková (Jitka Sedláčková), Křížek (Zdeněk Junák), kapitán (Vladimír Krátký), předseda (Jaroslav Dufek), Vondrová (Jiřina Švorcová). Zpěv František Máčka.
Nastudovalo Brno. Natočeno 27. – 31. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 20:00 h.; 27 min.).

Část šestá – Josef Mánek. Osoby a obsazení: Mánek (František Hanus), Mánková (Jarmila Krulišová), Bělková (Jitka Sedláčková), Jeřábek (Aleš Jarý), redaktor (Josef Štefl), Vondrová (Jiřina Švorcová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 1. – 2. 9. 1987 (studio 7, 8:00 – 18:00 h.; 28,6 min.).

Část sedmá – Hynek Křížek. Osoby a obsazení: Křížek (Zdeněk Junák), Bělková (Jitka Sedláčková), Svárová (Zdena Herfortová), Mánek (František Hanus), předseda (Jaroslav Dufek), Kudrna (Ladislav Lakomý), Olinka (Lubomíra Sonková), tatíček (Rudolf Krátký), Vondrová (Jiřina Švorcová). Zpěv František Múčka.
Nastudovalo Brno. Natočeno 3. – 4. 9. 1987 (studio 7, 9:00 – 18:00 h.; 29 min.).

Inspirace (1980)

Vladimír Gromov.

Účinkují Jiřina Švorcová, Karel Urbánek, Marek Eben, Vítězslav Jandák a další. Premiéra 11. 6. 1980.

Narozeniny (1988). Zuzana Kočová. Dramaturg Ivan Chrz. Režie Jana Bezdíčková. Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), slečna Vitochová (Marie Marešová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Staník (Bohumil Švarc II.), Růžena (Jana Andresíková), Václav (Bohumil Švarc), Jaroslav (Jiří Prager), hlas v telefonu (Ladislav Brothánek), Djemar (Zdeněk Řehoř). Natočeno 1988. Repríza 30. 5. 1988 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Plují lodi do Triany (1988). Jan Kolář. Dramaturg Svatopluk Štefl. Režie Petr Adler. Osoby a obsazení: Františka Bulíčková zvaná Fany Orkán (Ljuba Hermanová), Irena Kroupová (Ivana Andrlová), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Pavel (Jiří Bartoška), Sádlo (Svatopluk Beneš), ženy (Ludmila Roubíková a Marie Marešová), hosté (Josef Velda a Jiří Samek). Natočeno 1988. Premiéra 4. 6. 1988 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Výlety do snů 1/? (1988?). Miroslav Zounar a Josef Kubíček. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Markéta Jahodová. Osoby a obsazení: Vondrová (Jiřina Švorcová), Hrabovská (Jaroslava Pokorná), Šlitr (Jiří Mikota), Rejsek (Vladimír Švabík), Karel Vondra (Karel Urbánek), Kratochvíl (Ladislav Trojan), Krohová (Simona Stašová), Nekolný (Ota Sklenčka) a další. Natočeno 1988 (?). Repríza 2. dílu 18. 7. 1988 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Žofinka (1988). Jan Skopeček. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Vondrová (Jiřina Švorcová), Alžběta Pelikánová (Marie Marešová), Růžena Knapová (Ludmila Roubíková), paní Márová (Nataša Baženovová), Eliška Poncarová (Věra Tichánková), prodavačka (Radka Dulíková), pan Láznička (Jiří Holý), paní Poupětová (Miluše Dreiseitlová), výčepní (Josef Vondráček), mladíci (Lukáš Hlavica a Martin Zounar), příslušník VB (Jaroslav Horák), magistr Klán (Svatopluk Beneš), řidič dodávky (Jiří Binek). Natočeno 1988. Repríza 25. 7. 1988.

Ukradený autobus (1988). Pavel Spálený. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Dramaturg a režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Václav Vondra (Miloš Hlavica), Jana Vondrová (Miroslava Hozová), Stáník (Bohumil Švarc II.), Mareček (Ladislav Mrkvička), náměstek Ciler (Antonín Molčík), Zimák (Bohuslav Kalva), MUDr. Králová (Jaroslava Obermaierová). Natočeno 1988. Premiéra 30. 7. 1988 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Doktor Kuklín a nebydlící nájemníci (1989). P. Mrkous. Další tvůrci a interpreti nezjištěni. Premiéra 14. 10. 1989 (Praha, 10:30 h.).

Lekce z filozofie (19??) (90. díl)

Oldřich Knitl. Hlavní dramaturg Vladimír Remeš. Dramaturgie Jaroslava Strejčková.

Lit.: Votavová, Jarmila: Stručný nástin historie Českého rozhlasu. Praha: SVO ČRo, 1993, s. 103.

Lit.: Lopatka, Jan: Radiojournal v ko(s)mickém věku. 1. vydání 1983 (samizdat, Expedice), 2. vydání – přetisk v čsp. Scéna 1990 – 1991, 3. vydání – Praha: Inverse, 1993 (s. 13-15, 78), 4. vydání v souboru: Jan Lopatka, Šifra lidské existence, Praha: Torst, 1995.

Lit. Hraše, Jiří: První rozhlasový rodinný seriál. In Svět rozhlasu, 12/2004, s. 9.

Lit.: Hubička, Jiří: Rozhlasový dramatický seriál. In Svět rozhlasu 8/2002, s. 21.

Lit.: Machonin, Sergej: Dokument doby. In Příběh se závorkami : (Alternativy). 1. vyd. Brno : Atlantis, 1995, s. 243 – 249 (ukázky z her Karla Steigerwalda pro cyklus Jak se máte, Vondrovi? + subjektivní hodnocení autora). – Cit.: Tři ukázky z řady rozhlasových her Karla Steigerwalda, půlhodinek populárního totalitního seriálu Československého rozhlasu Jak se máte Vondrovi)

I. ŽRALOK

(Zásobovači velkého podniku zneužívají služebních cest pro soukromé účely – černé kšefty, nákupy pod pultem a šmeliny. Hodlají do svých machinací zatáhnout mladého kolegu z obavy, aby jim „mladý žralok“ nepřerostl přes hlavu.)

20. Jízda autem

…

ŠEBESTA Soudruhu Vondro.

VONDRA Copak?

ŠEBESTA Víte, že v Hodoníně Osinkocementové závody ani nenavštívili?

VONDRA To slyším.

(Z dálky zpěv obou opilců)

A to, co zvoní v kufru, to jsou flašky, že?

VAJC Ne. Demižony. Když jedou po dláždění, vyzvánějí jako loretánské zvonky.

(Blíží se zpěv)

BLAŽEK V Hodoníně za vojáčka mě vzálíí!

(Dveře auta)

MAZÁNEK Šlápněte na to, Vajci, ať jsme brzy v pelechu!

(Dveře, motor)

(Předěl)
21. Vondrova kancelář

MAZÁNEK (klepe a ihned vstoupí) Můžu dál, soudruhu Vondro? Můžu. Jsem velice rozčilen. Rozčilen a pobouřen. Pobouřen, protože jsem vydán pomluvám. Tohle je soudruh Hujer. Opakujte, Hujere, co o mně šíříte po podniku.

HUJER Dobrý den, soudruhu Vondro. Já jsem Hujer z propagačního.

VONDRA Co se děje, soudruzi? Vtrhnete sem jako velká voda a já mám před výrobní poradou.

MAZÁNEK (je rozčilen) Hujer mě pomlouvá, dokonce mě pomlouvá do očí.

HUJER Říkám pravdu.

MAZÁNEK Jdu si k vám stěžovat jako k členovi závodního výboru.

VONDRA To jsem pochopil.

HUJER Zásobovací oddělení podniká různé fingované služební cesty za soukromými cíli.

MAZÁNEK (vydá posměšný výkřik) A já to snad kryji, ne?

HUJER Ano.

MAZÁNEK Slyšíte ho? Jenže to by musel dokázat.

VONDRA Pokud jde o služební cesty, nemusíte o nich mluvit tady a teď. Dvanáctého ve tři odpoledne je zasedání závodního výboru a kontrolního oddělení, jestli se nepletu, jste taky pozván.

MAZÁNEK Já? A co se tam bude řešit?

VONDRA Přeci ty služební cesty.

MAZÁNEK Aha. Vidíte, Hujere, tam už vám zavaří. Takhle pomlouvat.

VONDRA Jestli zavaří Hujerovi, to nevím. Ten pozván není.
II. ČLOVĚK BY LÉTAL, ALE SLYŠÍ KOLEM SAMÉ ŘEČI

(Nedorozuměním v samoobsluze je Jana Vondrová podezírána z krádeže. Nedorozumění přerůstá v lež, lež v pomluvu. Jana má nové kamarády, Pavla Jaroše a jeho sestru Jarmilu, s nimiž se chystá létat na Rogallově křídle. Toto kamarádství je vzniklou pomluvou prověřeno.)

6. Byt Vondrů

VONDRA (zpívá stále dokola a zatlouká hřebíčky) Dám dělovou ránu, bum, bum, bum…

VONDROVÁ Karle, prosím tě, nech už toho zpívání…

VONDRA To se, Mileno, nezlob, ale když mám dobrou náladu, musím to ventilovat. Nedávno jsem četl, že tyhle potlačený citový vzněty vedou, víš k čemu? K infarktům. Bum, bum…

VONDROVÁ To se snad týká vzteku, ne?

VONDRA Taky. Vztek je odvrácená tvář radosti. Bum, bum… Dám dělovou ránu… no, prosím. Mě bude nějakej čalouník učit. Co tomu říkáš?

VONDROVÁ Potahovat křeslo umíš báječně… támhle máš křivý šev… Támhle!

VONDRA Kde? To se musí spravit… počkej, podrž mi to tady, já to stáhnu… tak, a co, dobrý, ne?

VONDROVÁ Výborný. Od čalouníka se učit nemusíš, ale Makarenko by tě měl poučit.

VONDRA Makarenka nepotřebuju, poradím si sám. Tak, navrch přijde porta, kterážto se lepí klihem na rozdíl od šňůr, které přišíváme. Pojď si sednout, ať to vyzkoušíš.

VONDROVÁ Makarenko je Makarenko.

VONDRA Řeknu ti, molitan, kam se hrabou žíně. (Zarazí se) Co máš pořád s tím Makarenkem?

VONDROVÁ Tak se podívej, zatímco ty si tady myslíš, že dáš dělovou ránu každému vyučenému čalouníkovi, tvoje dcera Jana chodí jako bez duše. Lépe řečeno sedí jako bez duše, protože je už od odpoledne zamknutá v pokojíku a nechce otevřít. Něco se jí stalo. A ty si toho ani nevšimneš

VONDRA Ale jó, já jsem si toho samozřejmě všimnul. Chtěl jsem, aby mi podávala hřebíčky, ale asi bude nešťastně zamilovaná, protože mi neodpověděla. Víš, kolikrát já byl nešťastně zamilovanej, než jsem tě poznal?

VONDROVÁ To přirozeně nevím. Ale s Janou je to určitě něco horšího. Když je zamilovaná, dívá se do zrcadla.

VONDRA Pojď vyzkoušet křeslo.

VONDROVÁ Zamkla se v pokoji. Nechce se mnou mluvit.

VONDRA Už léta tvrdím, že se to musí znovu vycpat. Žíně se slehly, dvě péra byly prasklý. To je tou televizí…

VONDROVÁ Říkala, že chce být sama.

VONDRA Tak dobře. Já to zkusím sám.

VONDROVÁ Kdy?

VONDRA Až nalepím ty party. Mám rozehřátej klíh.

VONDROVÁ Tobě je klíh přednější než dcera.

VONDRA Není, ale je rozehřátej. Dcera počká. (Klepe kladívkem) Ty, Mileno, o čem s ní mám vlastně mluvit?

VONDROVÁ To bys jako otec měl vědět. A pokud to nevíš, přečti si toho Makarenka.

VONDRA (tluče kladívkem trochu divočeji) Neraď, já vím sám, co… Nejsem študentka peďáku, abych četl knížky. Mám dvě dospělý děti.

III. KDO TO VEZME ZA MATĚJKU?

(Příběh kariéristy, který dokáže oklamat své okolí, ale přesto je spolupracovníky odhalen.)

7. kancelář náměstka

KARAS Nějaká pošta, Jiřinko?

JIŘINKA V deskách, soudruhu náměstku. Třinecké železárny, to jsou ty dodávky, to jsem vyřídila sama, dva dopisy z krajské odborové rady, informace z ministerstva techniky o sympoziu „Prášková metalurgie“ a dopis z Červeného kříže.

KARAS Copak nám píšou z Červeného kříže?

JIŘINKA Tady to máte…

KARAS (mumlavě čte) …a proto bychom chtěli… za příkladné organizování a propagaci… soudruh Jan Vaněk, váš zaměstnanec… vida… Vaněk. Kdo je to, ten Vaněk…

JIŘINKA Vaněk z nástrojárny…

KARAS Už si vzpomínám… Nedávno jsem s ním mluvil… ta pochvala se musí zveřejnit, zařiďte to.

JIŘINKA Ano, soudruhu náměstku.

8. dílna

BŘEHULE Už jste to slyšeli?

MACOUREK Co?

BŘEHULE O Vaňkovi. Hlásili to v závodním rozhlase a je to taky vyvěšený na nástěnce.

VINAŘICKÝ Copak, něco ukradl?

BŘEHULE Naopak, je to pochvala. Ó vé čé es čé ká.

MACOUREK Em es neboli mluv srozumitelněji.

BŘEHULE Okresní výbor Červeného kříže mu vyslovil pochvalu.

VINAŘICKÝ Za organizování dárcovství krve.

BŘEHULE Tak. Vaněk ovšem řekl, že ta pochvala platí nám všem.

VINAŘICKÝ Je skromnej, prevít.

VANĚK (vejde) Ahoj, chlapi.

VINAŘICKÝ A přitom ho nemůžu ani cítit, skeťuli zelenou. Zrovna o tobě mluvíme, Vaňku.

VANĚK A ty mi říkáš to… jak jsi řekl.

VINAŘICKÝ Jo.

VANĚK No, abys nelitoval. Chlapi, právě jdu od náměstka, mluvili jsme spolu a mám pro vás zajímavou informaci. Vzhledem k nákluzu nové výroby bé desítek bylo namyšleno nové řešení výroby, a sice tak, že provoz nula pět a nula šest bude spojený v provoz nula pět A a nula pět Bé. Zajímavé, že?

VINAŘICKÝ Tak on se s tebou náměstek radí?

VANĚK Radí… to zrovna ne, ale jsme ve styku.

BŘEHULE To by ho mohl zajímat ten náš nápad. Hele, Vaněk, když jste ve styku, tak mu nahlas, že tady něco chystáme. Něco jako zlepšovák.

MACOUREK Ále, takovou volovinu na segmentech u bé desítek. Víš, tam, jak jsou ty pružinky, ono se to láme, zadrhává to, jak tady o tom kecáme, napadlo nás, osadit tam táhla ze silonu.

VINAŘICKÝ Proč mu to vykládáte?

…

9. kancelář náměstka

VANĚK …Na řešení jsem zainteresoval celou dílnu, protože, soudruhu náměstku, více hlav více ví, že. Čili jde vlastně o návrh kolektivní.

KARAS Jak jste to říkal… silonová táhla místo pružin… to by šlo…

VANĚK Chlapci to ještě zkoušejí, než s tím vyjdou ven.

KARAS Myslím, že se to osvědčí. Gratuluji vám, Vaňku.

VANĚK Vyřídím na dílně.

KARAS Hlavní zásluha je vaše, co mi budete povídat. Včetně té myšlenky, že řešení se pak rozpracovává kolektivně. Báječně, Vaňku

(Texty z let 1978 a 1979)

(Tyto tři malé úryvky z rozhlasových her Karla Steigerwalda dobře dokládají jeho dnešní pragmatické teorie o pravdě. Byla pravda husákovské normalizační éry a ta éra vypadala v sedmdesátých letech na věčné časy. Kulturu a umění pro ni lidé vyráběli v podobě prorežimních artefaktů jako nástrojů ideového zpracovávání občana a vymývání jeho mozku. Seriál Jak se máte Vondrovi byl pro masového konzumenta normalizované kultury zvlášť sugestivní, donekonečna servírovaná droga, jak to analyzoval Jan Lopatka v knize Radiojournal ko(s)mického věku. Miliony systematicky normalizovaných lidí se těšily na každé další pokračování Vondrových a dostávaly po kapkách ten útěšný jed, utvrzující mysl občana, že žije v zemi, v níž převládají pozitivní hodnoty – to bylo oblíbené Husákovo rčení – a kde soudruh Vondra a soudružka Vondrová spolu s dalšími neúplatně mravnými soudruhy tepou bez pardonu zlořády a vždycky prosadí – v rozhlasovém příběhu, a tedy i v životě – spravedlnost, pravdu a právo. Pravda taky triumfovala v Muži na radnici, v Nemocnici na kraji města v dalších Dietlových, Smetanových a podobných uměleckých dílech reálného socialismu.

Ze svého hlediska měla ta reálná totalitní pravda pravdu. Takže pisci dramat rodiny Vondrových jenom dodávali argumenty režimu, který tu pravdu prosazoval, i když ji tolerantně nesdíleli. Nevím, kolik takových autorů se s tou pravdou neztotožňovalo. Ztotožňovali se spíš s honoráři, které za tu pravdu dostávali. Jinak byli zřejmě většinou pokrytci – nemohli přece nuzovat. Ale pro chytrého pragmatika zde byla i další použitelná pravda. Rafinovaný a talentovaný pragmatik Steigerwald v duši odporný režim nenáviděl a jeho nesdílené pravdě jenom navenek za peníze a bez nadšení sloužil, zatímco své osobní pravdě dával průchod psaním svého skutečného umění. Psal divadelní hry o dobových tancích, o tatarských poutích a neapolských chorobách, v nichž byla jeho skutečná pravda důmyslně zakódována. Opatrně a na samé hranici povolitelnosti cenzurními orgány. Měl s tím velké potíže, ale horko těžko se to nakonec prosadilo a hrálo. Byly to dobré hry a měly své nadšené obecenstvo, které se ztotožňovalo s autorovou vnitřní pravdou.

A tak byl autor Vondrových skoro z obliga. Měl pro eventuální konec věčných časů ve sklepě svého Žida – důmyslně protistátní dramatickou tvorbu.

Dalo by se říci, že liberálně nahlížel přípustnost obou pravd. Tu jednu, která nebyla jeho, psal pro miliony posluchačů v obrázcích slunné středostavovské a dělnické pohody okupovaného Československa a tu druhou, svou, s vášní a z přesvědčení pro tisíc, dva, tři, pět šest tisíc nespokojenců s režimem, mladých lidí, intelektuálů, disidentů, studentů atd., kteří v něm ctili odvážného bojovníka za svou i jejich pravdu v několika malých divadelních sálcích.

Dobrá věc se podařila. Steigerwald autor, spoluautor a úpravce mnoha pěkných příběhů o rodině Vondrových po Listopadu vytěkal do prostoru – a zůstal nám Steigerwald dramatik, hrdina protitotalitního odporu. Po dramaturgické éře zahájil nedávno razantní publicistickou kariéru v Lidových novinách. A jako tepal v Jaksemáte v reálněsocialistickém dresu škůdce a nepřátele komunismu, tepe teď v postmoderně-„konzervativním“ dresu hlavně komunisty a potom kdeco dalšího, od Bernarda Shawa po Picassovu holubici a pokrytce Erenburga až po odpůrce násilí v televizi a všechny možné intelektuály světa.

Nakonec: zvlášť roztomile má tento náš nepokrytec spadeno na nepoučitelné zločince, reformní komunisty, kteří, jak píše, nemají ve svém slovníku jen jedno slovo – odpovědnost za své dílo.

Díval jsem se na televizní debatu s osmašedesátníky, na niž pak reagoval článkem o té zodpovědnosti. Leccos z toho, co osmašedesátníci, například Eduard Goldstücker, říkali, bylo pro mne sporné i nepřijatelné. Ale s jakým balvanem soli! Goldstücker žil složitý život komunisty a významného vědce, život hodný úcty i přes všechny omyly a viny, z kterých se nevykrucuje. Byl to také život velké statečnosti po mnoho let v komunistickém vězení, dlouhá doba trpkého poznání a vnitřní proměny. A v blízkosti smrti.

A tomuto životu chce dávat mravní lekce ze zodpovědnosti autor Vondrových a sotva vyklubaný žurnalista. Vzteklé katovství toho málo vzdělaného, zato suverénního služebníka – tentokrát v pragmatických službách – by bylo k hněvu nebo k pláči, kdyby je nevyráběla v novém divadle světa a v nové věčné faustiádě ta komická figura pro obveselení publika.)

Seriály