Jak se máte, Vondrovi? 1/730 (1974 – 1989)

Normalizační seriál.

Autoři: Josef Nesvadba, Karel Steigerwald, Alex Koenigsmark, Nataša Tanská, Jana Knitlová, Helena Benešová, Viktorie Hradská, Roman Ráž, Marie Šedivá, Zuzana Kočová, Josef Pohl, Eva Poláková, Bohumil Nepovím, Jan Stejskal, Zdeňka Psůtková, Jan Vedral, Ivan Bednář, Petr Markov, Helena Albertová, Jan Dušek, Nataša Tanská, Jaromír Ptáček, Jiří Hubička, Oldřich Knitl, Lucie Bělohradská, Jan Kostrhun, Pavel Hanuš, Jan Uhrin, Ivan Kříž,Pavel Kraus, Karel Hvížďala, Pavel Landovský, Jiří Marek, Lumír Dvořák, Jan Otčenášek, Miroslav Mráz.

Dramaturgové: Jaroslava Strejčková,Vladimír Gromov, Jaromír Ptáček, Ivan Chrz, Jarmila Konrádová, Marie Skoumalová, Jana Weberová, Jan Kolář, Oldřich Knitl, Svatopluk Štefl.

Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben), děda Vondra, zedník v důchodu (Josef Patočka), rodiče Milenini (Jarmila Krulišová, František Hanus), strýc Václav, Karlův bratr, vedoucí rekreační chaty v Krkonoších (Miloš Hlavica) a další.

Premiéra prvního dílu 25. 12. 1974 (Praha, 15:30 – 16:00 h.).

Jak se máte Vondrovi - Švorcová, Urbánek

Jednotlivé díly: Dobrák a jeho dítě (Nesvadba), Mlčení pro dva hlasy (Nesvadba), Snášet strázně stáří (Nesvadba), Hledám za manžela muže (Nesvadba), Vzala jsem si tyrana (Nesvadba), Pokus na sobě (Nesvadba), Velká hra na vesmír (Nesvadba), Netopýři (Koenigsmark), Veteran rallye (Koenigsmark), Host do domu, hůl do ruky (Koenigsmark), Alegorická Tatra (Koenigsmark), Komedie plná omylů (Koenigsmark), Kdo, kdy, komu, jak (Koenigsmark), Kovářova kobyla chodí bosa (Koenigsmark, 1979), Člověk by létal, ale slyší kolem samé řeči, Ofsajd aneb postavení mimo hru, Spáči, Odpovědnost (vše Bednář – pokryvač), Jak padá hvězda (Poláková), Uzlíček nervů (Stejskal), Otec a dcera – Dcera a otec (dvoudílný cyklus – Stejskal), Bouda (Dušek), Poslední leč aneb zaječí válka Jiřího Křenka (Dušek), Návštěva (Tánská), Draze zaplacená důvěra (Dvořák), Rozchod (Dvořák), V novém zaměstnání (Dvořák), První střetnutí (Dvořák), Chmelová brigáda aneb první láska je samá lež (Nepovím), Případ snaživého mistra (Jiří Hubička, Brno, 1978), Pro a proti (1979, Josef Pohl), Je to kulatý… (Pavel Hanuš,  1982), Nebezpečné stopy (Pavel Hanuš, 1985),  Z černé kroniky (Pavel Hanuš, 1988) Sázky a sázkaři (Pavel Hanuš 1989).

Vánoce, Vánoce přicházejí (1975). Hudba Vladimír Truc. Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben). Dále účinkují M. Špánková, Josef Patočka, František Hanus, Jarmila Krulišová, Miloš Hlavica, Lída Plachá, Libuše Havelková, Bořivoj Navrátil, Jana Andresíková.  Natočeno 1975 (40 min).  Obnovená premiéra 9. 12. 2013 v rámci cyklu Rádio Retro – Šťastné a veselé (Rádio Retro, 13:15 h.).

Novoroční noc (1976). Jiří Marek. Režie Jiří Roll. Osoby a obsazení: Vondra st. (Josef Patočka), Jana Vondrová (Miroslava Hozová), Mirek Vondra (Marek Eben), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Štefanová (Lída Plachá), Mánková (Jarmila Krulišová), Mánek (František Hanus), Kodadová (Libuše Havelková), Václav Vondra (Miloš Hlavica), paní Pávková (Zora Polanová), Anděla (Jana Šulcová), paní Klusáčková (Karolina Slunéčková), Staněk, ved. chaty Jitřenka (Josef Maršík), hlas z vysílačky (Mieczyslav Piotrowski) a Pépi, údržbář (Jiří Plachý). Natočeno v roce 1976 (43 min). Obnovená premiéra 22. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lupič v domě (4. díl seriálu) (1976). Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Vondra (Karel Urbánek), Jana, jeho dcera (Slávka Hozová), Brázda (Bořivoj Navrátil), Štefanová (Lída Plachá), Mrázek (Luděk Kopřiva), pan Kodada (???), Zdeněk Malý (Alfréd Strejček).  Obnovená premiéra 7. 7. 2012 v pořadu RozHraní – Poklady rozhlasového archívu.

Bubeník (7. díl seriálu) (1976).  Jan Otčenášek. Režie Alena Adamcová. Účinkují Jiřina Švorcová, Karel Urbánek, Marek Eben, M. Špánková. Premiéra 8. 2. 1976. Úryvek k poslechu zde.

Bouře ve sklenici vody (1976). Stanislav Vyskočil. Zvuk. Ivo Fišer. Záznam a střih Jana Pelantová. Použitá hudba Felix Slováček (Zpívej dál). Hudební a zvukové efekty Dana Brochová. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Stanislav Vyskočil. Osoby a obsazení: Jana Vondrová (Miroslava Špánková Hozová), vedoucí laboratoře (Pavel Jiras), Janíček (Ivo Gübel), Luboš (Jaroslav Drbohlav), paní Klára (Regina Rázlová), Eliška (Jaroslava Pokorná), mužský hlas v telefonu (Bohuslav Ličman). Natočeno 1976. Premiéra 21. 11. 1976 (Praha – RPD, 15:30 – 16:02 h.; 30 min.).

Novoroční noc (1976). Jiří Marek. Režie Jiří Roll. Premiéra 1. 1. 1977.

Množiny na horské louce (1976). Jana Knitlová. Režie Jiří Roll. Premiéra 2. 1. 1977 (Praha 15:30 – 16:07 h.).

Utrpení mladého Stoklasy (13. část seriálu) (1976). Jan Otčenášek. Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Mirek, jejich syn (Marek Eben). Dále účinkují Špánková, Antonín Molčík, Hušková, Schneider, Šrajerová a Jana Andresíková.

Že by zázračný pes? (24. díl seriálu) (1976). Jan Otčenášek. Režie Alena Adamcová. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben). Dále účinkují Lída Plachá, Miloš Willig, Ota Žebrák, Karel Fořt a Bohuslav Kubšovský.

Portrét (1976). K. Pošová. Další tvůrci nezjištěni. Premiéra prosinec 1976.

Náměstek (1976). J. Křenek. Režie Alena Adamcová (?). Premiéra 9. 1. 1977 (Praha 15:30 – 16:07 h.).

Výlet do Drážďan (1977). Ivan Bednář. Režie Josef Hajdučík. Osoby a obsazení: Jiřina Plačková (Karolina Slunéčková), Emil Plaček (Oldřich Musil), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), první celník (Václav Kotva), Jana Vondrová (Miroslava Hozová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Mirek Vondra (Marek Eben), druhý celník (Pavel Rubeš), servíka (Jarmila Wankeová) a Smeták (Antonín Hardt). Natočeno v roce 1977. Obnovená premiéra 22. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:45 h.; 29 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Špagety po uhlířsku (64. díl seriálu) (1977). Napsal Alex Koenigsmark. Režie Olga Valentová. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben), malíř Brázda (Bořivoj Navrátil), smeták (Antonín Hardt), Příbíková (Jaroslava Drmlová), prodavačka (Věra Havlatová). Psa „štěkal“ Artur Šviha. Dále účinkoval Činoherní sbor. Natočeno v roce 1977 (28 min.). Obnovená premiéra 11. 8. 2012 v cyklu RozHraní – Poklady z rozhlasového archívu.

Trojská válka (68. díl seriálu). Režie Jiří Roll. Osoby a obsazení: Karel Vondra, vedoucí topenářského družstva (Karel Urbánek), Milena Vondrová, sociální odbor ONV (Jiřina Švorcová), Jana, jejich dcera (Slávka Hozová), Mirek, jejich syn (Marek Eben), Milenina kolegyně z práce (Jana Andresíková), Emil Prouza (???) a další. Obnovená premiéra 14. 7. 2012 v cyklu RozHraní – Poklady z rozhlasového archivu.

Malér (1977).  Napsal Karel Hvížďala. Zvuk Jaroslava Eliášková. Záznam a střih Věra Nováková. Hudební a zvukové efekty Dana Brochová. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Josef Hajdučík. Osoby a obsazení: Karel Vondra (Karel Urbánek), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Mirek Vondra (Marek Eben), Petr (Jiří Krampol), Pavel (Jan Řeřicha), Štefanová (Lída Plachová), Smeták (Antonín Hardt), náčelník VB (Zdeněk Kutil), příslušník VB (Ladislav Kazda), vyšetřovatel (Vítězslav Jirsák), Brázda (Bořivoj Navrátil).  Natočeno 1977. Premiéra 22. 5. 1977 (Praha-RPD, 15:30 – 15:58 h.; 26 min.).

Svatba v Portyči (1977). Vzpomínka na mnichovské události konfrontovaná s některými válečnickými výkřiky našich časů. Napsal Miroslav Mráz. Dramaturg Vladimír Gromov. Odpovědný redaktor dr. Jaromír Ptáček. Osoby a obsazení: starý pán (Miloš Nedbal). Natočeno 1977.

Štědrovečerní anabáze (1977). Alex Koenigsmark. Premiéra (?) 24. 12. 1977 (Praha, 10:30 h).

Novoroční holub (1977). Jan Kostrhun. Premiéra 31. 12. 1977 (Vltava, 12:00 – 12:45 h).

Romance (1978). Jaromír Ptáček. Režie Alena Adamcová. Premiéra 14. 1. 1978.

Výchovná lekce (1978). Lumír Dvořák. Zvuk Pavla Vodrážková. Záznam a střih Alena Vejsadová. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Asistentka režie Věra Havlatová. Režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení: Karel Vondra (Karel Urbánek), Vojtěch Matějka, mistr (Ferdinand Krůta), Zdeněk Bradáč, podnikový ředitel (Oldřich Janovský), Viktor Holzman, ekonomický náměstek (Dalimil Klapka), Hampejz, mistr v lisovně (Josef Vondráček), Áda Rajtr, seřizovač (Jan Kotva), Božka Čulíková, dělnice v lisovně (Eva Klepáčová), Pepina Kořínková, dělnice v lisovně (Luba Skořepová), Ota Macourek, soustružník (Jaroslav Kepka), Jindra Břehule, frézař (Michal Pavlata), Tonda Kudláček, nástrojař (Bohuš Pastorek), Tomáš Šmejkal, brusič (Ladislav Kazda), žena v lisovně (Věra Havlatová), hlasatelka (Hana Brothánková).

Natočeno 1978. Premiéra 5. 8. 1978 (Praha – RPD, 10:31 – 11:00 h.; 23 min.).

Případ snaživého mistra (1978). Jiří Hubička. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: děda Vondra (Josef Patočka), Mirek Vondra (Marek Eben), Václav Krátký, mistr (Milan Vágner), vyšetřovatel (Leopold Franc), ing. Vávra, vedoucí provozu (Rudolf Krátký), Janoušek, dělník (Zdeněk Maryška), Pavlasová (Helena Trýbová), Koulová (Blažena Rýznarová), předseda senátu (Oldřich Vykypěl), úřednice (Stanislava Strobachová), vedoucí odboru (Jiří Dušek).

Nastudovalo Brno. Natočeno 13. 11. 1978 (studio 6, 14:00 – 18:00 h.; 29 min.).

Skvrny na vodě (1978). Eva Poláková. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Franta Pospíchal (Jiří Tomek), Karel Vondra (Karel Urbánek), Lída Pospíchalová (Jana Hlaváčková), Ludva (Josef Husník), předseda JZD (Jiří Valchař), nadporučík VB (Pavel Kunert), Musil (Karel Fajt), hostinský (Jaromír Ostrý).

Nastudovalo Brno. Natočeno 28. 11. 1978 (studio 6, 14:00 – 18:00 h; 28 min.).

Poslední leč aneb Zaječí války (1978). Jiří Křenek. Zvuk Blanka Bezrová. Záznam a střih Marcela Váňová. Asistent studia Artur Šviha. Hudební spolupráce Iva Valentová. Asistentka režie Věra Havlatová. Dramaturg Ivan Chrz. Režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení: Mánek (František  ???), Karlíček (Vlastimil Brodský), Antoš (Jan Faltýnek), Seidl (Miloš Rozhoň), Cholera (Lubomír Lipský), Olda, syn hostinského (Otakar Brousek II.), hostniská (Věra Havlatová) a činoherní sbor.

Natočeno 1978. Premiéra 2. 12. 1978 (Praha – RPD, 29 min.).

Jak nepsat silvestrovský seriál (1978). Osoby a obsazení: ředitel (Václav Lohniský), dramaturg (Jiří Hálek), režisérka (Iva Janžurová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), major Zeman (Vladimír Brabec), ??? (Jiří Sovák) a další. Premiéra 31. 12. 1978.

Dvojka z chování (1979). Zdeněk Vajda. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská a ing. Josef Daněk. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Křížová (Eva Hradilová), Odehnal (Vilém Lamparter), ředitelka (Jana Janovská), školník (Otakar Dadák), inspektor (Jiří Dušek), Cejp (Maxmilián Hornyš), Cejpová (Růžena Michalová), Mánek (František Hanus), Mánková (Jarmila Krulišová), školní hlasatel (Ladislav Lakomý), 1. dítě (Ota Dadák ml.), 2. dítě (Jaroslav Dadák).

Nastudovalo Brno. Natočeno 26. 1. 1979 (studio 6, 14:00 – 18:00 h.).

Případ nezodpovědného trenéra (1979). Eva Poláková. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Marie Stojanová. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Křížová, učitelka (Eva Hradilová), ředitelka (Jana Janovská), Mánek (František Hanus), Mirka Šercová (Lubomíra Sonková), její matka (Jana Ebertová), Renáta, její sestra (Jiřina Grunová), Helena (Sylvia Nitrová), trenér (Rudolf Krátký), doktor (Lumír Peňáz), hlas z amplionu (Jiří Brož), hlasatel (Jan Fiala).

Nastudovalo Brno. Natočeno 3. 5. 1979 (studio 6, 18:30 – 22:30 h.; 29 min.).

Hodné děti (1979). Vlastimil Venclík. Režie Alena Adamcová. Účinkují Jiřina Švorcová, Bedřich Prokoš, Zdeněk Dítě, Ludmila Roubíková a další. Natočeno 1979. Premiéra listopad 1979. Lit.: -fr-: Rozhlas. Nezjištěný výstřižek, 28. 11. 1979 (recenze).

Kovářova kobyla chodí bosa (1979). Alex Koenigsmark. Osoby a obsazení: Vondra (Karel Urbánek), lékař (???), sestřička (???) a další. Obsah: Soudruh Vondra má chřipku. Prosí však lékaře, ať ho v pondělí uschopní – v závodě se totiž budou přejímat nová ústřední topení, a tak by mohlo dojít k rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, pokud on na to nedohlédne… Ukázka zde.

Oslava (1980). Aleš Fuchs. Režie Alena Adamcová. Šéfredaktor Stanislav Neubert. Hlavní dramaturg Vladimír Gromov. – „První díl sedmidílného cyklu příběhů věnovaných manželským problémům v rodině Vondrových. Díl kriticky zobrazuje oslavy MDŽ na pracovištích Karla a Mileny Vondrových. Karel Vondra se seznamuje s Eliškou Svobodovou, která v dalších dílech zasáhne do jeho života.“ Premiéra 15. 3. 1980.

Inspirace (1980). Vladimír Gromov. Účinkují Jiřina Švorcová, Karel Urbánek, Marek Eben, Vítězslav Jandák a další. Premiéra 11. 6. 1980.

Doktor Kuklín a vzácné kovy (1980). Jana Knitlová.  Další tvůrci a interpreti nezjištěni. Natočeno 1980.

Klíč (1982). 334. díl seriálu. Lucie Bělohradská – Jan Uhrín. Zvuk Hana Milenová. Záznam a střih Jana Fišerová. Zvukové efekty Jiří Litoš. Asistentka režie Marie Procházková. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Jana Vondrová (Miroslava Slávka Hozová), Alice Langerová, Janina spolužačka (Zora Jandová), Radek Černý a Petr Nový, posluchači čtvrtého ročníku (Jaroslav Horák a Petr Svoboda), hlášení (Jaroslav Hausdor). Premiéra 3. 7. 1982 (Praha, 10:30 – 10:54 h.).

Lásky hra ostudná (1983). Jaromír Ptáček. Režie nezjištěna. Premiéra 1983.

Jak to bylo s tím stěhováním (1985). Jana Dohnalová a Jaroslav Hlávka. 11. část vzpomínkového cyklu tentokrát z roku 1985. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Úprava a režie Ivan Chrz.  Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), paní Kodadová (Libuše Havelková), paní Štefanová (Lída Plachá), pan Mrázek (Luděk Kopřiva), malíř Brázda (Bořivoj Navrátil), ing. Slabý (Vladimír Krška). Dále ze záznamu: Růženka (Jana Andresíková), Martínek (Čestmír Řanda), Koutná (Růžena Merunková) a další. Repríza (?) 2. 12. 1986 (Praha, 11:25 – 12:00 h.).

Hygienická stanice 1/? (1986). Marcela Fremundová a Luděk Šraibr. Dramaturg Svatopluk Štefl. Režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Jana Vondrová (Miroslava Slávka Hozová), dr. Královec (Jan Teplý), ing. Drozden (Jiří Plachý), ředitel Vaněk (Karel Richter), ředitel Myjavských strojíren (Vlastimil Fišar). Natočeno v roce 1986. Premiéra 6. 12. 1986 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Vesnické romance 1/7 (1987)
Věra Martinová. Improvizace na cimbál a hudební spolupráce Jaroslav Jakubíček. Pevěcký sbor Eva Gazárková, Marie Vyoralová, Vlasta Fialová, Jana Krátká, Květa Kousalová, Marta Křístková, Miroslava Hniličková, Eva Filová. Zvuk Zdeněk Janoušek. Záznam a střih Jana Kuchovská, Simona Štouračová. Asistentka režie Jana Krátká. Dramaturg Ivan Chrz a Svatopluk Štefl. Hlavní dramaturg Vladimír Gromov. Režie Markéta Jahodová.

Část první – Jarmila Bělková. Osoby a obsazení: Bělková (Jitka Sedláčková), Křížek (Zdeněk Junák), Jeřábek (Aleš Jarý), Mánek (František Hanus), Mácová (Drahomíra Hofmanová), Kudrna (Ladislav Lakomý), Svára (Josef Husník), Svárová (Zdena Herfortová), Vondrová (Jiřina Švorcová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 8. – 17. 6. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 27 min.).

Část druhá – Marie Svárová. Osoby a obsazení: Svárová (Zdena Herfortová), Jeřábek (Aleš Jarý), Belková (Jitka Sedláčková), Mánková (Jarmila Krulišová), Sejka (Libuše Billová), Vlasta (Marcela Vostarková), Vondrová (Jiřina Švorcová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 11. – 18. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 29 min.).

Část třetí – Vilém Jeřábek. Osoby a obsazení: Jeřábek (Aleš Jarý), Bělková (Jitka Sedláčková), Mácová (Drahomíra Hofmanová), Mánek (František Hanus), Hošek (Leopold Franc), Křížek (Zdeněk Junák), předseda (Jaroslav Dufek), Svárová (Zdena Herfortová), Svára (Josef Husník), Vondrová (Jiřina Švorcová). Zpěv František Máčka a Zdeněk Junák.
Nastudovalo Brno. Natočeno 24. – 25. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 29 min.).

Část čtvrtá – Petr Svára. Osoby a obsazení: Svára (Josef Husník), Svárová (Zdena Herfortová), Bělková (Jitka Sedláčková), Brašna (Jan Zvoník), Vlasta (Marcela Vostárková), mladíci (Erik Pardus, Karel Mišurec), Vondrová (Jiřina Švorcová), Křížek – zpěv (Zdeněk Junák).
Nastudovalo Brno. Natočeno 26. – 27. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 18:00 h.; 29 min.).

Část pátá – Ilona Mácová. Osoby a obsazení: Mácová (Drahomíra Hofmanová), Jeřábek (Aleš Jarý), Bělková (Jitka Sedláčková), Křížek (Zdeněk Junák), kapitán (Vladimír Krátký), předseda (Jaroslav Dufek), Vondrová (Jiřina Švorcová). Zpěv František Máčka.
Nastudovalo Brno. Natočeno 27. – 31. 8. 1987 (studio 7, 14:00 – 20:00 h.; 27 min.).

Část šestá – Josef Mánek. Osoby a obsazení: Mánek (František Hanus), Mánková (Jarmila Krulišová), Bělková (Jitka Sedláčková), Jeřábek (Aleš Jarý), redaktor (Josef Štefl), Vondrová (Jiřina Švorcová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 1. – 2. 9. 1987 (studio 7, 8:00 – 18:00 h.; 28,6 min.).

Část sedmá – Hynek Křížek. Osoby a obsazení: Křížek (Zdeněk Junák), Bělková (Jitka Sedláčková), Svárová (Zdena Herfortová), Mánek (František Hanus), předseda (Jaroslav Dufek), Kudrna (Ladislav Lakomý), Olinka (Lubomíra Sonková), tatíček (Rudolf Krátký), Vondrová (Jiřina Švorcová). Zpěv František Múčka.
Nastudovalo Brno. Natočeno 3. – 4. 9. 1987 (studio 7, 9:00 – 18:00 h.; 29 min.).

Narozeniny (1988). Zuzana Kočová. Dramaturg Ivan Chrz. Režie Jana Bezdíčková. Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), slečna Vitochová (Marie Marešová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Staník (Bohumil Švarc II.), Růžena (Jana Andresíková), Václav (Bohumil Švarc), Jaroslav (Jiří Prager), hlas v telefonu (Ladislav Brothánek), Djemar (Zdeněk Řehoř). Natočeno 1988. Repríza 30. 5. 1988 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Plují lodi do Triany (1988). Jan Kolář. Dramaturg Svatopluk Štefl. Režie Petr Adler. Osoby a obsazení: Františka Bulíčková zvaná Fany Orkán (Ljuba Hermanová), Irena Kroupová (Ivana Andrlová), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Pavel (Jiří Bartoška), Sádlo (Svatopluk Beneš), ženy (Ludmila Roubíková a Marie Marešová), hosté (Josef Velda a Jiří Samek). Natočeno 1988. Premiéra 4. 6. 1988 (Praha,  10:30 – 11:00 h.).

Hodina zpěvu (1988). Napsala Zdeňka Psůtková. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Osoby a obsazení: Mirek Vondra, syn (Marek Eben), učitelka hudby (Nelly Gaierová) a žačka Kateřina Vesecká (Hana Czivišová – Hessová). Natočeno v roce 1988 (31 min.). Obnovená premiéra

Výlety do snů 1/? (1988?). Miroslav Zounar a Josef Kubíček. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Markéta Jahodová. Osoby a obsazení: Vondrová (Jiřina Švorcová), Hrabovská (Jaroslava Pokorná), Šlitr (Jiří Mikota), Rejsek (Vladimír Švabík), Karel Vondra (Karel Urbánek), Kratochvíl (Ladislav Trojan), Krohová (Simona Stašová), Nekolný (Ota Sklenčka) a další. Natočeno 1988 (?). Repríza 2. dílu 18. 7. 1988 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Žofinka (1988). Jan Skopeček. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Vondrová (Jiřina Švorcová), Alžběta Pelikánová (Marie Marešová), Růžena Knapová (Ludmila Roubíková), paní Márová (Nataša Baženovová), Eliška Poncarová (Věra Tichánková), prodavačka (Radka Dulíková), pan Láznička (Jiří Holý), paní Poupětová (Miluše Dreiseitlová), výčepní (Josef Vondráček), mladíci (Lukáš Hlavica a Martin Zounar), příslušník VB (Jaroslav Horák), magistr Klán (Svatopluk Beneš), řidič dodávky (Jiří Binek). Natočeno 1988. Repríza 25. 7. 1988.

Ukradený autobus (1988). Pavel Spálený. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Dramaturg a režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Václav Vondra (Miloš Hlavica), Jana Vondrová (Miroslava Hozová), Stáník (Bohumil Švarc II.), Mareček (Ladislav Mrkvička), náměstek Ciler (Antonín Molčík), Zimák (Bohuslav Kalva), MUDr. Králová (Jaroslava Obermaierová). Natočeno 1988. Premiéra 30. 7. 1988 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Případ pronajaté garsoniéry (1989?). Vladěna Krumlová. Premiéra 21. 1. 1989 (Praha, 10:30 h).

Ostrov v Polynésii (1989). O. Schmidt. Premiéra 28. 1. 1989 (Praha, 10:30 h.).

Schody do ráje 1/3 (1989). Roman Ráž. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Olga Valentová. Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Jana Vondrová (Slávka Hozová), Stáník (Bohumil Švarc II.), Berková (Vlasta Fabianová), Šárka (Jorga Kotrbová), Bouda (Jiří Plachý), technik vodáren (Jan Pohan), poslanec Huťka (Jan Faltýnek), lékařka (Daniela Bartáková) a další. Premiéra 2. dílu 11. 2. 1989. Repríza 2. dílu 13. 2. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.). Premiéra 3. dílu 18. 2. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 3. dílu 20. 2. 1989 (Praha, 21:45 h).

Obsah: 3. Bez schodů.

Doktor Kuklín a steelky (1989) Jan Králík. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Jana Bezdíčková. Osoby a obsazení: Eva Pešková (Ljuba Krbová), Jiří Pešek (Tomáš Töpfer), Kubec (Ladislav Brothánek), vedoucí (Jan Teplý), Vlk (Michal Pavlata), Kuklín (Miroslav Masopust), Růženka (Růžena Merunková).  Natočeno 1989. Premiéra 25. 2. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 27. 2. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Dárce neznámý (1989). Helena Benešová. Dramaturgie Marie Skoumalová. Režie Hana Kofránková. Osoby a obsazení: stařenka Lojzi Kopáčková (Věra Kubánková), stařenka Sibylka Kumská (Marie Marešová), příslušník VB (David Vejražka), chlapec (Ivan Trojan), dívka (Ilona Svobodová), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová) a další. Premiéra 4. 3. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Jak se stát neviditelným 1/? (1989). Viktorín Šulc. Dramaturg Svatopluk Štefl. Režie Miroslav Buriánek. Osoby a obsazení: Michal Bříza (Ivan Gübel), Kamil Souček (Tomáš Šolc), Karel Matějovský (Pavel Pavlovský), Günter Probošt (Josef Nechutný), Vladimír Kortán (Jaroslav Konečný), Broglé, řečený Brogi (Milan Vlachovský), docent Havel, psycholog (Miloslav Včala), Josef Peterka (Jan Gross), Viktorie Kramperová (Martina Samková), Zubr Horyna (Zdeněk Sedláček), vrchní (Miroslav Popek), Jana Vondrová (Miroslava Slávka Hozová). Nastudovala Plzeň v roce 1989. Premiéra 2. dílu 1. 4. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h). Premiéra 1. dílu 25. 3. 1989 (Praha, 10:30 h.), repríza 1. dílu 27. 3. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Zahrádkářův rok 1/? (1989). Ladislav Langpaul. Dramaturgie Jana Weberová.  Režie Jana Bezdíčková. Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Josef Borůvka (Milan Neděla), Václav Zoul (Karel Hlušička), Jaroslav Prchlík (Zdeněk Řehoř), Bašta (Karel Augusta), Baštová, jeho žena (Miriam Kantorková), Ondra Čermák (Martin Velda), doktor (Milan Riehs), vrchní (Ladislav Kazda). Natočeno 1989. Premiéra 2. dílu 20. 5. 1989 (Praha, 10:30 h.), 3. dílu 27. 5. 1989 (Praha, 10:30 h.). Repríza 2. dílu 22. 5. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Obsah: 2. O člověku zahradnickém – 3. Okurková sezóna

Jak to jednou bude 1/2 (1989). Jarmila Konrádová. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Ivan Chrz. Natočeno 1989. Premiéra 1. 7. 1989. Repríza 3. 7. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Obsah: 2. Ježci.

Pokoj číslo pět 1/? (1989). Viktorie Hradská. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Vladimír Gromov. Osoby a obsazení: Jana Vondrová (Slávka Hozová), paní Habichtová (Nelly Gaierová), Zdena Vacková (Martina Hudečková), Marie, pacientka (Valérie Zawadská), Barunka, její dcera (členka DRDS) a další. Natočeno 1989. Premiéra 1. dílu 8. 7. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.), 2. dílu 15. 7. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 1. dílu 10. 7. 1989 (Praha, 21:45 h).

Obsah: 1. Zdena – Marie

Návraty Mirka Vondry 1/? (1989). Jarmila Konrádová. Retrospektivní seriál. Použité texty Jan Otčenášek, Jan Vedral, Vladimír Kolář, Růžena Dušková, Josef Dušek, Miroslav Vaic. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Ivan Chrz.  Osoby a obsazení: Mirek Vondra (Marek Eben), děda Vondra (Josef Patočka), Zuzana (Marie Horáčková) a další. Natočeno 1989. Premiéra 1. dílu 29. 7. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.); 2. dílu 5. 8. 1989; 3. dílu 12. 8. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h). Repríza 1. dílu 31. 7. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h). Repríza 2. dílu 7. 8. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h).

Čisté ruce 1/? (1989). Ladislav Daneš. Dramaturg Ivan Chrz. Režie Olga Valentová. Osoby a obsazení: Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), Jana Vondrová (Slávka Hozová), Stáník (Bohumil Švarc ml.), pan Dvořák (Miroslav Moravec), paní Čiháková, jeho tchyně (Jaroslava Drmlová), Růžena a Jitka, spolupracovnice Mileny Vondrové (Jana Andresíková a Simona Postlerová), předseda ONV (Jiří Klem), Magda, předsedkyně CZV ROH (Daniela Bartáková), vyvolávač na pouti (Vladimír Čech), Mirek Vondra (Marek Eben).  Natočeno 1989. Premiéra 1. dílu 16. 9. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).
Obsah: 1. Obvinění.

Doktor Kuklín a nebydlící nájemníci (1989). Petr Mrkous. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Jana Bezdíčková. Další tvůrci a interpreti nezjištěni. Premiéra 1. dílu 14. 10. 1989 (Praha, 10:30 h.). Repríza 2. dílu 23. 10. 1989 (Praha, 21:45 h.).

Obsah: 2. V pasti.

Není čas plýtvat láskou (1989). Marie Procházková. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Vladimír Gromov. Premiéra 11. 11. 1989. Repríza 13. 11. 1989 (Praha, 21:45 h.).

Poslední dobytí a vyloupení hradu Kostrče (1989). Václav Knop. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Ivan Chrz.  Natočeno v roce 1989. Premiéra 25. 11. 1989. Repríza 27. 11. 1989 (Praha, 21:45 h.).

Sázky a sázkaři 1/? (1989). Pavel Hanuš. Hudební spolupráce Iva Valentová (2). Dramaturg Ivan Chrz. Režie Markéta Jahodová.

Obsah: 1. Prémie. Osoby a obsazení: Josef Rupl (Josef Bek), Arnošt Rupl (Miroslav Středa), Evžen Rupl (Jiří Štěpnička), Libuše (Simona Stašová), Simona (Taťjana Medvecká), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), Karel Vondra (Karel Urbánek), děda Vondra (Josef Patočka), Ivan (Václav Vydra III.), docent (Karel Pospíšil.  Natočeno 1989. Premiéra 1. dílu 2. 12. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Repríza 1. dílu 4. 12. 1989 (Praha, 21:45 h).

2. Velká výhra. Osoby a obsazení: Marie Vostrá (Jaroslava Obermaierová), Jan Vostrý (Jiří Klem), Karel Vondra (Karel Urbánek), Milena Vondrová (Jiřina Švorcová), děda Vondra (Josef Patočka), starý Šebánek (Jiří Holý), stará Skřivánková (Antonie Hegerlíková), vedoucí Šmídová (Zdeňka Hadrbolcová), Marková (Božena Böhmová), vedoucí Nožička (Vlastimil Hašek a další. Premiéra 2. dílu 9. 12. 1989 (Praha, 10:30 – 11:00 h.).

Pozn.: Je otázkou, zda byl seriál Sázky a sázkaři vůbec kompletně odvysílán, vzhledem k revolučním událostem.

Lekce z filozofie (19??) (90. díl) Oldřich Knitl. Hlavní dramaturg Vladimír Remeš. Dramaturgie Jaroslava Strejčková.

Natočeno 1976. Premiéra 31. 12. 1976 (Vltava, 27 min.).

Lit.: -da- : Před seriálem, tentokrát v rozhlase. Nezapomeňte na Vondrovy. In Rudé právo 23. 12. 1975, s. 5 (recenze).

-da- Před seriálem, tentokrát v rozhlase. Nezapomeňte na Vondrovy. In Rudé právo 23. 12. 1975, s. 5 (recenze).

Lit.: Hrouda, Vladimír: Konec a začátek roku v rozhlase. Ve znamení premiér. In Rudé právo, 4. 1. 1977, s. 5 (recenze).

Lit.: Hrouda, Vladimír - recenzeHolý, Josef – Rok známosti s Vondrovými. In Rudé právo, 11. 2. 1977 (článek)

Holý, Josef - Rok známosti s Vondrovými. In Rudé právo, 11. 2. 1977 (článek)Tomáš, Jiří – Světla a stíny rozhlasového seriálu. Osmdesát setkání s Vondrovými. In Rudé právo, 15. 7. 1977, s. 5 (článek)

Tomáš, Jiří - Světla a stíny rozhlasového seriálu. Osmdesát setkání s Vondrovými. In Rudé právo, 15. 7. 1977, s. 5 (článek)

Lit.: Votavová, Jarmila: Stručný nástin historie Českého rozhlasu. Praha: SVO ČRo, 1993, s. 103.

Lit.: Lopatka, Jan: Radiojournal v ko(s)mickém věku. 1. vydání 1983 (samizdat, Expedice), 2. vydání – přetisk v čsp. Scéna 1990 – 1991, 3. vydání – Praha: Inverse, 1993 (s. 13-15, 78), 4. vydání v souboru: Jan Lopatka, Šifra lidské existence, Praha: Torst, 1995.

Holý, Josef – Co nového, Vondrovi. Rozhovor se soudruhem Vladimírem Gromovem. In Rudé právo, 16. 11. 1977, s. 5 (článek).

Holý, Josef - Co nového, Vondrovi. Rozhovor se soudruhem Vladimírem Gromovem. In Rudé právo, 16. 11. 1977, s. 5 (článek).

Lit. Hraše, Jiří: První rozhlasový rodinný seriál. In Svět rozhlasu, 12/2004, s. 9.

Lit.: Hubička, Jiří: Rozhlasový dramatický seriál. In Svět rozhlasu 8/2002, s. 21.

Lit.: Machonin, Sergej: Dokument doby. In Příběh se závorkami : (Alternativy). 1. vyd. Brno : Atlantis, 1995, s. 243 – 249 (ukázky z her Karla Steigerwalda pro cyklus Jak se máte, Vondrovi? + subjektivní hodnocení autora). – Cit.: Tři ukázky z řady rozhlasových her Karla Steigerwalda, půlhodinek populárního totalitního seriálu Československého rozhlasu Jak se máte Vondrovi)

I. ŽRALOK

(Zásobovači velkého podniku zneužívají služebních cest pro soukromé účely – černé kšefty, nákupy pod pultem a šmeliny. Hodlají do svých machinací zatáhnout mladého kolegu z obavy, aby jim „mladý žralok“ nepřerostl přes hlavu.)

20. Jízda autem

ŠEBESTA Soudruhu Vondro.

VONDRA Copak?

ŠEBESTA Víte, že v Hodoníně Osinkocementové závody ani nenavštívili?

VONDRA To slyším.

(Z dálky zpěv obou opilců)

A to, co zvoní v kufru, to jsou flašky, že?

VAJC Ne. Demižony. Když jedou po dláždění, vyzvánějí jako loretánské zvonky.

(Blíží se zpěv)

BLAŽEK V Hodoníně za vojáčka mě vzálíí!

(Dveře auta)

MAZÁNEK Šlápněte na to, Vajci, ať jsme brzy v pelechu!

(Dveře, motor)

(Předěl)
21. Vondrova kancelář

MAZÁNEK (klepe a ihned vstoupí) Můžu dál, soudruhu Vondro? Můžu. Jsem velice rozčilen. Rozčilen a pobouřen. Pobouřen, protože jsem vydán pomluvám. Tohle je soudruh Hujer. Opakujte, Hujere, co o mně šíříte po podniku.

HUJER Dobrý den, soudruhu Vondro. Já jsem Hujer z propagačního.

VONDRA Co se děje, soudruzi? Vtrhnete sem jako velká voda a já mám před výrobní poradou.

MAZÁNEK (je rozčilen) Hujer mě pomlouvá, dokonce mě pomlouvá do očí.

HUJER Říkám pravdu.

MAZÁNEK Jdu si k vám stěžovat jako k členovi závodního výboru.

VONDRA To jsem pochopil.

HUJER Zásobovací oddělení podniká různé fingované služební cesty za soukromými cíli.

MAZÁNEK (vydá posměšný výkřik) A já to snad kryji, ne?

HUJER Ano.

MAZÁNEK Slyšíte ho? Jenže to by musel dokázat.

VONDRA Pokud jde o služební cesty, nemusíte o nich mluvit tady a teď. Dvanáctého ve tři odpoledne je zasedání závodního výboru a kontrolního oddělení, jestli se nepletu, jste taky pozván.

MAZÁNEK Já? A co se tam bude řešit?

VONDRA Přeci ty služební cesty.

MAZÁNEK Aha. Vidíte, Hujere, tam už vám zavaří. Takhle pomlouvat.

VONDRA Jestli zavaří Hujerovi, to nevím. Ten pozván není.
II. ČLOVĚK BY LÉTAL, ALE SLYŠÍ KOLEM SAMÉ ŘEČI

(Nedorozuměním v samoobsluze je Jana Vondrová podezírána z krádeže. Nedorozumění přerůstá v lež, lež v pomluvu. Jana má nové kamarády, Pavla Jaroše a jeho sestru Jarmilu, s nimiž se chystá létat na Rogallově křídle. Toto kamarádství je vzniklou pomluvou prověřeno.)

6. Byt Vondrů

VONDRA (zpívá stále dokola a zatlouká hřebíčky) Dám dělovou ránu, bum, bum, bum…

VONDROVÁ Karle, prosím tě, nech už toho zpívání…

VONDRA To se, Mileno, nezlob, ale když mám dobrou náladu, musím to ventilovat. Nedávno jsem četl, že tyhle potlačený citový vzněty vedou, víš k čemu? K infarktům. Bum, bum…

VONDROVÁ To se snad týká vzteku, ne?

VONDRA Taky. Vztek je odvrácená tvář radosti. Bum, bum… Dám dělovou ránu… no, prosím. Mě bude nějakej čalouník učit. Co tomu říkáš?

VONDROVÁ Potahovat křeslo umíš báječně… támhle máš křivý šev… Támhle!

VONDRA Kde? To se musí spravit… počkej, podrž mi to tady, já to stáhnu… tak, a co, dobrý, ne?

VONDROVÁ Výborný. Od čalouníka se učit nemusíš, ale Makarenko by tě měl poučit.

VONDRA Makarenka nepotřebuju, poradím si sám. Tak, navrch přijde porta, kterážto se lepí klihem na rozdíl od šňůr, které přišíváme. Pojď si sednout, ať to vyzkoušíš.

VONDROVÁ Makarenko je Makarenko.

VONDRA Řeknu ti, molitan, kam se hrabou žíně. (Zarazí se) Co máš pořád s tím Makarenkem?

VONDROVÁ Tak se podívej, zatímco ty si tady myslíš, že dáš dělovou ránu každému vyučenému čalouníkovi, tvoje dcera Jana chodí jako bez duše. Lépe řečeno sedí jako bez duše, protože je už od odpoledne zamknutá v pokojíku a nechce otevřít. Něco se jí stalo. A ty si toho ani nevšimneš

VONDRA Ale jó, já jsem si toho samozřejmě všimnul. Chtěl jsem, aby mi podávala hřebíčky, ale asi bude nešťastně zamilovaná, protože mi neodpověděla. Víš, kolikrát já byl nešťastně zamilovanej, než jsem tě poznal?

VONDROVÁ To přirozeně nevím. Ale s Janou je to určitě něco horšího. Když je zamilovaná, dívá se do zrcadla.

VONDRA Pojď vyzkoušet křeslo.

VONDROVÁ Zamkla se v pokoji. Nechce se mnou mluvit.

VONDRA Už léta tvrdím, že se to musí znovu vycpat. Žíně se slehly, dvě péra byly prasklý. To je tou televizí…

VONDROVÁ Říkala, že chce být sama.

VONDRA Tak dobře. Já to zkusím sám.

VONDROVÁ Kdy?

VONDRA Až nalepím ty party. Mám rozehřátej klíh.

VONDROVÁ Tobě je klíh přednější než dcera.

VONDRA Není, ale je rozehřátej. Dcera počká. (Klepe kladívkem) Ty, Mileno, o čem s ní mám vlastně mluvit?

VONDROVÁ To bys jako otec měl vědět. A pokud to nevíš, přečti si toho Makarenka.

VONDRA (tluče kladívkem trochu divočeji) Neraď, já vím sám, co… Nejsem študentka peďáku, abych četl knížky. Mám dvě dospělý děti.

III. KDO TO VEZME ZA MATĚJKU?

(Příběh kariéristy, který dokáže oklamat své okolí, ale přesto je spolupracovníky odhalen.)

7. kancelář náměstka

KARAS Nějaká pošta, Jiřinko?

JIŘINKA V deskách, soudruhu náměstku. Třinecké železárny, to jsou ty dodávky, to jsem vyřídila sama, dva dopisy z krajské odborové rady, informace z ministerstva techniky o sympoziu „Prášková metalurgie“ a dopis z Červeného kříže.

KARAS Copak nám píšou z Červeného kříže?

JIŘINKA Tady to máte…

KARAS (mumlavě čte) …a proto bychom chtěli… za příkladné organizování a propagaci… soudruh Jan Vaněk, váš zaměstnanec… vida… Vaněk. Kdo je to, ten Vaněk…

JIŘINKA Vaněk z nástrojárny…

KARAS Už si vzpomínám… Nedávno jsem s ním mluvil… ta pochvala se musí zveřejnit, zařiďte to.

JIŘINKA Ano, soudruhu náměstku.

8. dílna

BŘEHULE Už jste to slyšeli?

MACOUREK Co?

BŘEHULE O Vaňkovi. Hlásili to v závodním rozhlase a je to taky vyvěšený na nástěnce.

VINAŘICKÝ Copak, něco ukradl?

BŘEHULE Naopak, je to pochvala. Ó vé čé es čé ká.

MACOUREK Em es neboli mluv srozumitelněji.

BŘEHULE Okresní výbor Červeného kříže mu vyslovil pochvalu.

VINAŘICKÝ Za organizování dárcovství krve.

BŘEHULE Tak. Vaněk ovšem řekl, že ta pochvala platí nám všem.

VINAŘICKÝ Je skromnej, prevít.

VANĚK (vejde) Ahoj, chlapi.

VINAŘICKÝ A přitom ho nemůžu ani cítit, skeťuli zelenou. Zrovna o tobě mluvíme, Vaňku.

VANĚK A ty mi říkáš to… jak jsi řekl.

VINAŘICKÝ Jo.

VANĚK No, abys nelitoval. Chlapi, právě jdu od náměstka, mluvili jsme spolu a mám pro vás zajímavou informaci. Vzhledem k nákluzu nové výroby bé desítek bylo namyšleno nové řešení výroby, a sice tak, že provoz nula pět a nula šest bude spojený v provoz nula pět A a nula pět Bé. Zajímavé, že?

VINAŘICKÝ Tak on se s tebou náměstek radí?

VANĚK Radí… to zrovna ne, ale jsme ve styku.

BŘEHULE To by ho mohl zajímat ten náš nápad. Hele, Vaněk, když jste ve styku, tak mu nahlas, že tady něco chystáme. Něco jako zlepšovák.

MACOUREK Ále, takovou volovinu na segmentech u bé desítek. Víš, tam, jak jsou ty pružinky, ono se to láme, zadrhává to, jak tady o tom kecáme, napadlo nás, osadit tam táhla ze silonu.

VINAŘICKÝ Proč mu to vykládáte?

9. kancelář náměstka

VANĚK …Na řešení jsem zainteresoval celou dílnu, protože, soudruhu náměstku, více hlav více ví, že. Čili jde vlastně o návrh kolektivní.

KARAS Jak jste to říkal… silonová táhla místo pružin… to by šlo…

VANĚK Chlapci to ještě zkoušejí, než s tím vyjdou ven.

KARAS Myslím, že se to osvědčí. Gratuluji vám, Vaňku.

VANĚK Vyřídím na dílně.

KARAS Hlavní zásluha je vaše, co mi budete povídat. Včetně té myšlenky, že řešení se pak rozpracovává kolektivně. Báječně, Vaňku

(Texty z let 1978 a 1979)

(Tyto tři malé úryvky z rozhlasových her Karla Steigerwalda dobře dokládají jeho dnešní pragmatické teorie o pravdě. Byla pravda husákovské normalizační éry a ta éra vypadala v sedmdesátých letech na věčné časy. Kulturu a umění pro ni lidé vyráběli v podobě prorežimních artefaktů jako nástrojů ideového zpracovávání občana a vymývání jeho mozku. Seriál Jak se máte Vondrovi byl pro masového konzumenta normalizované kultury zvlášť sugestivní, donekonečna servírovaná droga, jak to analyzoval Jan Lopatka v knize Radiojournal ko(s)mického věku. Miliony systematicky normalizovaných lidí se těšily na každé další pokračování Vondrových a dostávaly po kapkách ten útěšný jed, utvrzující mysl občana, že žije v zemi, v níž převládají pozitivní hodnoty – to bylo oblíbené Husákovo rčení – a kde soudruh Vondra a soudružka Vondrová spolu s dalšími neúplatně mravnými soudruhy tepou bez pardonu zlořády a vždycky prosadí – v rozhlasovém příběhu, a tedy i v životě – spravedlnost, pravdu a právo. Pravda taky triumfovala v Muži na radnici, v Nemocnici na kraji města v dalších Dietlových, Smetanových a podobných uměleckých dílech reálného socialismu.

Ze svého hlediska měla ta reálná totalitní pravda pravdu. Takže pisci dramat rodiny Vondrových jenom dodávali argumenty režimu, který tu pravdu prosazoval, i když ji tolerantně nesdíleli. Nevím, kolik takových autorů se s tou pravdou neztotožňovalo. Ztotožňovali se spíš s honoráři, které za tu pravdu dostávali. Jinak byli zřejmě většinou pokrytci – nemohli přece nuzovat. Ale pro chytrého pragmatika zde byla i další použitelná pravda. Rafinovaný a talentovaný pragmatik Steigerwald v duši odporný režim nenáviděl a jeho nesdílené pravdě jenom navenek za peníze a bez nadšení sloužil, zatímco své osobní pravdě dával průchod psaním svého skutečného umění. Psal divadelní hry o dobových tancích, o tatarských poutích a neapolských chorobách, v nichž byla jeho skutečná pravda důmyslně zakódována. Opatrně a na samé hranici povolitelnosti cenzurními orgány. Měl s tím velké potíže, ale horko těžko se to nakonec prosadilo a hrálo. Byly to dobré hry a měly své nadšené obecenstvo, které se ztotožňovalo s autorovou vnitřní pravdou.

A tak byl autor Vondrových skoro z obliga. Měl pro eventuální konec věčných časů ve sklepě svého Žida – důmyslně protistátní dramatickou tvorbu.

Dalo by se říci, že liberálně nahlížel přípustnost obou pravd. Tu jednu, která nebyla jeho, psal pro miliony posluchačů v obrázcích slunné středostavovské a dělnické pohody okupovaného Československa a tu druhou, svou, s vášní a z přesvědčení pro tisíc, dva, tři, pět šest tisíc nespokojenců s režimem, mladých lidí, intelektuálů, disidentů, studentů atd., kteří v něm ctili odvážného bojovníka za svou i jejich pravdu v několika malých divadelních sálcích.

Dobrá věc se podařila. Steigerwald autor, spoluautor a úpravce mnoha pěkných příběhů o rodině Vondrových po Listopadu vytěkal do prostoru – a zůstal nám Steigerwald dramatik, hrdina protitotalitního odporu. Po dramaturgické éře zahájil nedávno razantní publicistickou kariéru v Lidových novinách. A jako tepal v Jaksemáte v reálněsocialistickém dresu škůdce a nepřátele komunismu, tepe teď v postmoderně-„konzervativním“ dresu hlavně komunisty a potom kdeco dalšího, od Bernarda Shawa po Picassovu holubici a pokrytce Erenburga až po odpůrce násilí v televizi a všechny možné intelektuály světa.

Nakonec: zvlášť roztomile má tento náš nepokrytec spadeno na nepoučitelné zločince, reformní komunisty, kteří, jak píše, nemají ve svém slovníku jen jedno slovo – odpovědnost za své dílo.

Díval jsem se na televizní debatu s osmašedesátníky, na niž pak reagoval článkem o té zodpovědnosti. Leccos z toho, co osmašedesátníci, například Eduard Goldstücker, říkali, bylo pro mne sporné i nepřijatelné. Ale s jakým balvanem soli! Goldstücker žil složitý život komunisty a významného vědce, život hodný úcty i přes všechny omyly a viny, z kterých se nevykrucuje. Byl to také život velké statečnosti po mnoho let v komunistickém vězení, dlouhá doba trpkého poznání a vnitřní proměny. A v blízkosti smrti.

A tomuto životu chce dávat mravní lekce ze zodpovědnosti autor Vondrových a sotva vyklubaný žurnalista. Vzteklé katovství toho málo vzdělaného, zato suverénního služebníka – tentokrát v pragmatických službách – by bylo k hněvu nebo k pláči, kdyby je nevyráběla v novém divadle světa a v nové věčné faustiádě ta komická figura pro obveselení publika.)

Lit.: Faltýnek, Vilém: Jak jste se měli, Vondrovi? In web ČRo Radio Praha, 30. 5. 2004 (článek + ukázka ze hry Kovářova kobyla chodí bosa; od 10 min 40 sek.). – Cit.: Psal se rok 1975, ve společnosti panovala tzv. normalizace. Vedení rozhlasu nebylo spokojeno s ideologickou úrovní dramatické tvorby a byly podniknuty kroky k nápravě. Světlo světa spatřil nekonečný seriál Jak se máte, Vondrovi?

V tom samém roce, kdy stadion na Strahově ožil spartakiádními cvičenci a cvičenkami, zahájil rozhlas vysílání rodinného seriálu. Rodinu herecky představovali až do roku 1989 Karel Urbánek a Jiřina Švorcová jako uvědomělí manželé Vondrovi a Slávka Hozová a Marek Eben jako jejich děti. Je známo, že psaní pro seriál pod cizími jmény bylo mnohdy zdrojem příjmů nejen pro povolené autory, ale i pro tehdejší spisovatele z řad opozice. Poslechněte si nyní ukázku z dílu Kovářova kobyla chodí bosa (1977), pod kterým byl podepsán jako autor Alex Koenigsmark.

Lit.: Kolář, Jan: Útržky z paměti (IX) Jak se máte, Vondrovi? Divadelky. In Divadelní noviny, 26. 6. 2018 (vzpomínky). – Cit.: Do redakce rozhlasových seriálů jsem nastoupil na podzim 1982 a zdálo se mi, že lepší pracovní kolektiv snad ani neexistuje. Šéfuje Vladimír Gromov, potomek české matky a vojáka Rudé armády, jehož na sklonku roku 1945 odvlekla z Ostravy SMERŠ a Vladimír ho nikdy nespatřil. Část, ta větší část redakce – šéf Gromov, Jana Veberová, Jarmila Konrádová a Ivan Chrz –, mě přivítala spontánně přátelsky. Jen Jaromír Ptáček mě přijal obezřetně a s nedůvěrou. Co asi tak od toho normalizačního komunisty můžeme očekávat? Není to náhodou nasazený fízl?

Redakce rozhlasových seriálů sice sporadicky vyprodukovala samostatný seriálový cyklus, jejím denním chlebem však byl týdenní rodinný seriál Jak se máte, Vondrovi? – s Jiřinou Švorcovou v hlavní roli. Byl to takový socialistický „Pečírkův kalendář“, který v sedmdesátých letech započali Jiří Marek a Oldřich Daněk. Sociální pracovnice Vondrová řešila všemožné komunální problémy, samozřejmě vždy moudře. Její muž (Zdeněk Urbánek) byl starý bručoun, už dospělé děti měla trochu nezbedné, podléhající svodům konzumního života. Seriál měl i dětskou, vnukovskou linii, jejímž hereckým protagonistou byl mladičký Marek Eben.

Po Oldřichu Daňkovi a Jiřím Markovi psala scénáře seriálu plejáda různorodých autorů, často zakázaných, pro něž to byla obživa. Například pro Pavla Landovského, jehož kryla jména Karla Steigerwalda a Alexe Königsmarka. Když se to prozradilo, museli si oba pokrývači najít pokrývače vlastní. Alex byl častým hostem redakčních večírků, které se konaly tak třikrát do měsíce. Na jednom z nich jsem pil přes míru a bez zábran se pustil do nářků nad současnými poměry a nadával jsem straně a vládě bez servítků. Účastnice toho večírku, divadelní dramaturgyně Marie Procházková, přítelkyně Jarmily Konrádové, mě ostře vyzvala: Pojď ven! A za dveřmi mi řekla: Před Alexem takhle nemluv! Je u nich. Vysmál jsem se jí. Zakázaný autor a u nich? Když jsem po listopadovém převratu listoval Cibulkovými seznamy agentů StB a kamaráda Königsmarka jsem v nich nalezl pod krycími jmény Sabina či Alex, nevěřil jsem svým očím.

* * *

Zpočátku jsem nesmírně obdivoval půvab a kultivovanost Jany Veberové a Jarmily Konrádové, u níž to bylo znásobeno mým obdivem k poetistickým románkům jejího otce Karla Konráda, s nimiž – a také s poetistickým Nezvalem, Seifertem a Bieblem – jsem propotácel pubertu.

V průběhu času mé okouzlení oběma dámami vyprchalo.

Jako dramaturg jsem se snažil, aby se i v tak banálně komunálním seriálu mluvilo o reálném životě, jak jen to jeho omezenost cenzurním stropem dovolí.

Šéf Gromov mi uložil získat pro seriál povolené spisovatele mé generace. Oslovil jsem jich několik – v paměti mně utkvělo jméno Josefa Fraise –, domluvil jsem se s nimi na určité společenské kritice (zhruba v hranicích Gelmanova dramatu My, níže podepsaní), literárně-dramatická úroveň jejich textů však byla tak nízká, že je Gromov právem do vysílání nepustil. Neměl jsem výsledky. Částečně mě spasil Jiří Daněk, který napsal pár slušně řemeslně odvedených dílů, a trefou do černého byl text Jana Schmida. Musel jsem ho hodně dlouho přemlouvat, aby mi jako autor pomohl, a podruhé se mi ho získat už nepodařilo. Byli to nejsvobodnější a nejexcentričtější „Vondři“ v celé historii tohoto seriálu.

A zkoušel jsem nějaké ty „Vondry“ napsat sám – i kvůli penězům, deset tisíc korun za díl byla na tehdejší honorářové sazby vysoká suma. Jedni se mi snad i docela povedly. Hrdinkou byla stará nemocná alkoholička paní Bulíčková, žijící v zoufalých sociálních poměrech. Před válkou slavná kabaretní zpěvačka vystupující pod jménem Fany Orkán. Večer co večer opilá tropí hluk v domě, zpívá na chodbách své staré šlágry a vykřikuje své vzpomínky na zašlou slávu a životní lásku. Pilota, který za protektorátu odešel do Anglie k československé peruti R. A. F. – a už se nevrátil a navštěvuje ji jen v jejích snech. „Matka“ Vondrová samozřejmě zlepší její sociální situaci.

Nu ano – nic moc, ale mohl by to být silný příběh, kdyby se znovu řádně napsal.

Mé krédo – když nelze říct celou pravdu, musím se pokoušet říci alespoň její část – obě půvabné dramaturgyně popuzovalo a teprve po letech jsem si uvědomil, že se i takovými minimálními nároky cítily být ohroženy. Řídily se heslem – když nelze říci celou pravdu, je třeba rezignovat na pravdu vůbec, hlavně aby to bylo zábavné. Ve skutečnosti šlo o to, aby neriskovaly svá výhodná zaměstnání a nemusely podstupovat konflikty při schvalování i mírně kritických seriálových dílů.

* * *

Mé pokusy propašovat do „Vondrů kousek „pravdy“ souzněly s úsilím Jaromíra Ptáčka, který se pokoušel o totéž na mnohem vyšší úrovni se skrytými autory (například se zakázaným Janem Trefulkou). Postupně jsme k sobě nacházeli cestu.

Jaromír Ptáček. Zřejmě nejvýznamnější dramatik českých rozhlasových her. Westdeutsche Rundfunk měsíc co měsíc posílal do Čs. rozhlasu věstník se svou produkcí a programem. V seznamu jeho autorů vždy byla zaznamenána toliko dvě česká jména: Karel Čapek a Jaromír Ptáček. Jako autor se Jaromír opíral o poetiku kafkovskou, doplňovanou inspirací českým autorským a absurdním divadlem (dr. Ivan Vyskočil a Václav Havel), vždy ale osobitě „ptáčkovskou“. V centru jeho her byly „podivné“ postavy, někdy jen modely, cizinci v rodině i ve společnosti, které drtí soukolí moci. A kromě toho byl Jaromír vědoucím dramaturgem, jenž okamžitě rozpoznal slabiny i další možnosti textu. Má rozhlasová hra Pražské impromptu pro pana Gustava M. je nejlepší z mé pětice rozhlasových her díky jeho zacílené dramaturgii.

Mé pobývání s Jaromírem Ptáčkem v redakci rozhlasových seriálů se v průběhu času proměnilo ve velké přátelství. Zpečetila jej má svědecká výpověď u soudu v Ptáčkův prospěch, která mu pomohla proces vyhrát. Gromov od Ptáčka objednal rozhlasový seriál mimo „Vondry“. Jeho výsledná verze přesahovala v normalizaci povolené. Gromov zesinal strachy a tvrdil, že Ptáček nikdy text nedodal, a že se tudíž seriál nemůže natočit, a tudíž autorovi nenáleží ani koruna. Byla to lež, byl jsem u toho, včetně všech mých kolegů, když Jaromír kompletní text seriálu svému nadřízenému odevzdal. Jaromír se nevzdal a svěřil řešení té záležitosti soudu. Cituji z Ptáčkových vzpomínek, uveřejňovaných v Divadelkách s titulem Pod širákem rozhlasu: Kolikrát už vstupoval do budovy Městského soudu? Neměl vždycky tísnivý pocit? A u koho to máte? U pana doktora Bureše. To máte štěstí… To je spravedlivý pán. Jde znovu po schodišti nepříjemné budovy. Už ví, že nikdo z dramaturgů nesvědčil. Vedení redakce dalo tichou poštou zřetelně najevo, že by mu bylo nepříjemné, kdyby tak někdo učinil. A tak se ustálilo stanovisko: Nikdo nic neslyšel, nikdo nic neviděl, nikdo si nic nepamatuje, akci odmítne jenom jediný: Jan Kolář. Stane se za to terčem pomluv, které budou mít svou váhu i po revoluci. Erinyje jsou jenom obrysy našich dnů…

Vedení rozhlasu mně ovšem hlasitou poštou dalo najevo, že jsem se zachoval nepatřičně. Byl jsem zavolán k jednomu z vrcholných šéfů, JUDr. Zdražilovi, který mi začal všelijak vyhrožovat. Bránil jsem se, že jako čestný komunista přece nemohu lhát před socialistickým soudem. Vyrazil mě ze své kanceláře – a nic se mi nestalo.

Jaromírovi však ta soudní výhra moc nepomohla. Jeho seriál natočen nebyl, byl odložen ad acta, jen honorář osmdesát tisíc korun mu rozhlas musel proplatit. Vzápětí se vedení rozhlasu Jaromírovi pomstilo vyhazovem. Už jako vedoucí rozhlasové redakce literatury a dramatu faktu jsem mu podal pomocnou ruku a pod cizím jménem jsem uvedl dvě jeho – skvělé! – rozhlasové hry. Do rozhlasu se Jaromír Ptáček směl vrátit až po listopadovém převratu.

Lit.: Velíšek, Martin: Jak se máte, Vondrovi? Dva příběhy ze života takové normalizační rodinky. In web ČRo 3 Vltava, 22. listopad 2020 (článek). – Cit.: (…) 1. ledna 1977 v půl čtvrté odpoledne odvysílal Český rozhlas 54. část oblíbeného seriálu Jak se máte, Vondrovi. Autor Jiří Marek v ní vyprávěl příběh o tom, jak se plánované rodinné silvestrovské setkání na horské chatě změní v obětavé a svým způsobem nadšené úsilí o opravu prasklého kotle ústředního topení v obývaném rekreačním zařízení. Scénář jako by recykloval známé postupy budovatelských komedií typu Dovolená s Andělem. Jen ono budovatelské nadšení bylo na počátku roku sedmdesát sedm ještě méně uvěřitelné než v polovině padesátých let.

To jsou paradoxy

O tom, s jakým citem držel seriál prst na tepu doby, svědčí událost o šest dní mladší než vysílání dílu Novoroční noc. 6. ledna bezpečnost zatkla posádku vozu, která chtěla odvézt petici Charta 77 do budovy federálního shromáždění. Auto, ve kterém jeli Ludvík Vaculík a Václav Havel, řídil Pavel Landovský – utajovaný člen autorského týmu seriálu Jak se máte, Vondrovi. „To jsou paradoxy,“ okomentoval by situaci nejspíš Sládek ze hry Audience, kterou o rok později Landovský spolu Havlem natočil.

Ale zpátky k seriálu. První díl se vysílal ve čtvrtek 25. prosince 1975. Za čtrnáct let éterem prolétlo týden co týden celkem 730 dílů. Seriál vznikl na základě poptávky (mírně řečeno) vedení rozhlasu po angažované tvorbě, která by ukázala normalizační život v těch správných barvách. U zrodu seriálu stáli vedoucí oddělení rozhlasových her Vladimír Remeš a dramaturg Vladimír Gromov. Zásadní vliv na zrod seriálu měla také Jaroslava Stejčková, která oslovila autory Jiřího Marka a Jana Otčenáška. Spolu zformovali seriálovou rodinu a připravili první díly seriálu.

Taková normalizační rodinka

Takovou normalizační rodinku tvořili otec – vedoucí topenářů při jakémsi pražském OPBH (Obvodní podnik bytového hospodářství). Hrál ho Karel Urbánek. Matka, kterou ztvárnila Jiřina Švorcová, pracovala s příkladnou obětavostí a rozhledem na sociálním odboru Obvodního národního výboru. Děti hráli Marek Eben a Slávka Hozová.

Za pozornost stojí také postava dědy Vondry, zedníka v důchodu (Josef Patočka). Podobná figura byla oblíbeným autorským trikem již od padesátých let – starý poctivý komunista, který svou moudrostí dokáže vzdorovat nešvarům doby, včetně přiznaných drobných chyb ostatních, většinou mladších a o tolerovaný kousek výše postavených členů partaje. Mezi zápornými postavami samozřejmě členové strany nebyli. Kritizovanými jevy byla drobná korupce (kdo se někdy octl v soukolí jednání s OPBH, tomu se při poslechu příhod páně Vondry musel zvýšit tlak), zneužívání známostí, podléhání západnímu pozlátku projevovaném například nákupy v Tuzexu atd.

Nejen laciná agitka 

Takováto kritika je i tématem druhé ukázky ze seriálu, dílu Výlet do Drážďan autora Ivana Bednáře. To, že i cestu do spřáteleného NDR provázely dnes těžko představitelné obstrukce, líčí seriál jako něco samozřejmého a správného. S vážnou tváří také předkládá tezi, že zakoupením páru bot mohlo být ohroženo devizové hospodářství státu.

Seriál ale nefungoval jen jako laciná agitka. V každém případě se v prvních letech těšil velké popularitě. Kvalita jednotlivých dílů kolísala podle přispívajících autorů. Těch se na seriálu podílelo zhruba sto padesát. Někteří pravidelně, jiní výjimečně. Byli mezi nimi Viktorie Hradská, Oldřich Knitl, Alex Koenigsmark, Jiří Marek, Josef Nesvadba, Jan Otčenášek, Roman Ráž, Karel Steigerwald, Nataša Tanská nebo Jan Vedral. Jména autorů některých dílů seriálu vyšla najevo až po roce 1989.

Švorcová otvírala pusu, jak jsem si hvízdnul. Psal jsem to tři roky a bavilo mě to. Pavel Landovský

Pod jménem Alexe Koenigsmarka psal například Pavel Landovský. Když se později Koenigsmark sám dostal do potíží, bylo nutné vymyslet krytí nové. Pro oba. „Švorcová otvírala pusu, jak jsem si hvízdnul. Psal jsem to tři roky a bavilo mě to,“ měl Landovský po revoluci prohlásit. K výše zmíněným „paradoxům“ patří, že podle některých pramenů Švorcová o autorském zázemí seriálu věděla a nijak nezasáhla. Vzhledem k tomu, jak málo věcí se kdy v Českém rozhlase skutečně utajilo, tomu lze asi věřit.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

info k 1. dílu:
Česká herečka Slávka Hozová (vlastním jménem Miroslava) je známá též pod rodným příjmením Špánková a svou uměleckou dráhu zasvětila především divadlu…
csfd.cz

poslední díl mohli posluchači slyšet 30. prosince 1989

(vysilalo se kazdy tyden – celkem cca 730 dilu)

pavel landovsky napsal dil „Černá hodinka“

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)