Stáří je potvora (2015)
Petr Matoušek. Minutová hra od posluchače. Zvukový mistr Dominik Budil. Zvuková spolupráce Jan Trojan. Produkce Dana Reichová. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Petr Vodička.
Osoby a obsazení: Giacomo Casanova (Jan Vlasák), Cecilia (Barbora Mošnová).
Natočeno 2015. Premiéra 1. 5. 2015. Repríza 15. 9. 2016. K poslechu zde.
Text hry:
Praskání ohně, dobová hudba – konec 18. století.
CASANOVA: (píše brkem na papír) A tak jsem se ocitlve službách jeho milosti hraběte Josefa Karla Emanuela z Valdštejna… (civilně) Ten inkoust snad zamrzl. A kde je víno…?
(zazvoní, klepání na dveře, vrznutí pantů)
CECILKA: Pan knihovník zvonil?
CASANOVA: Ale, ale – šla sem. Ona je tu nová?
CECILKA: Ano, prosím pěkně. Teprve týden.
CASANOVA: A to se nebála být se mnou takhle sama?
CECILKA: Byla jsem na vás zvědavá, pane knihovníku.
CASANOVA: A jmenovala se? Ne, ne, počkala, já budu hádat sám. Ukázala mi ručky. Hmm – hebké, krásné – ona bude Anastázie…?
CECILKA: Kdepak. (Ehm,) ale, pane knihovníku, to se přece nesluší zvedat mi sukni…
CASANOVA: (znalecky) Nožky malé, štíhlé… Anička?
CECILKA: Ne.
CASANOVA: A zadeček – Terezia?
CECILKA: Ne, nejsem ani Tereza, ale vy hádáte opravdu – ehm –
zajímavě…
CASANOVA: A ta její nádherná jablíčka, ale… ale copak to má na krku?
CECILKA: Myslíte ten přívěsek? Ten mi dala maminka. Ale pane Casanovo… proč jste přestal?
CASANOVA: (vzdychne) Dneska už z hádání nic nebude. Nechám se poddat.
CECILKA: (zklamaně) Škoda. Jmenuju se Cecílie.
CASANOVA: Cecília, tak věděla co? Přinesla mi svařené víno a dva pohárky. Budeme si povídat. Tak šla, šla.
(Kroky a vrznou dveře – C. odešla)
CASANOVA: To s tvojí maminkou jsem ovšem trávil čas úplně jinak… (zasněně) před lety… ve Vídni… (zpět do reality) No jo, stáří je potvora, (když ti připomene, cosdělal v mládí…)
(hudba)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku